Přeskočit na obsah

Pavel Petřikov mladší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Petřikov mladší
Datum narození20. června 1986 (38 let)
Místo narozeníHořice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
StátČesko
Přezdívka„Páča“
RodinaPavel Petřikov starší (otec)

manželka Veronika

syn Alex
Sportovní informace
Klub / DojoJudo Club Hradec Králové
TrenéřiPavel Petřikov starší (osob.)
Kategorielehká váha
Úchoppravý
Oblíbená technikasumi-gaeši, o-uči-gari, ko-soto-gake, sode-curikomi-goši, kučiki-taoši
Účast na LOH2008, 2016
Údaje v infoboxu aktuální k srpnu 2017

Pavel Petřikov mladší (* 20. června 1986 Hořice, Československo) je český zápasník judista, dvojnásobný účastník olympijských her a mistr Evropy do 23 let z roku 2008.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 maturoval na sportovním gymnáziu v Pardubicích. Později získal magisterské vzdělání a je trenérem 1. třídy. Žije v Hradci Králové.

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

S judem začínal v útlém dětství po vzoru svého otce Pavla Petřikova st.. V seniorské reprezentaci se poprvé objevil v roce 2005, ale série zranění od vymknutého kotníku po vykloubené rameno mu bránila v lepších výsledcích. Poprvé na sebe upozornil širší veřejnost v roce 2006, kdy nečekaně vyhrál turnaj světového poháru v Rotterdamu.[1][2] V září téhož roku bojoval o svou první velkou medaili na mistrovství Evropy do 23 v Záhřebu, ale skončil nakonec na 5. místě. V roce 2007 získal první body do olympijské kvalifikace za 5. místo na světovém poháru v Moskvě a druhé místo na světovém poháru v Bukurešti. V září odjížděl na své první mistrovství světa do Ria de Janeira s vidinou přímé kvalifikace na olympijské hry v Pekingu, ale vypadl ve druhém kole s Japoncem Tacuaki Egusou. V olympijském roce 2008 v lednu skončil na druhém místě na světovém poháru v Tbilisi, ale vzápětí si poranil meniskus a musel na operaci.[3] Olympijskou kvalifikaci tak potvrdil až na mistrovství Evropy v Lisabonu postupem do druhého kola, kde nakonec obsadil 7. místo.[4] Přípravu na olympijské hry absolvoval v Minsku a později ve Španělsku.[5] V srpnu startoval na olympijských hrách v Pekingu[6] v superlehké váze a v prvním kole po taktické bitvě porazil Brazilce Denílsona Lourença. Ve druhém kole proti němu stál tehdy neznámý Uzbek Rishod Sobirov. Podobně jako v prvním zápase vedl zápas takticky, v zápase se ujal vedení na koku, ale v poslední minutě se nelíbil rozhodčímu jeho styl bránění a udělením šida za false attack (falešná aktivita) poslal zápas do prodloužení. V prodloužení přišel druhý trest v podobě druhého šida a těsná porážka. Sobirov v dalším kole prohrál a nevytáhl ho do oprav. Jeho výborný taktický výkon na olympijských hrách tak skončil bez umístění.[7] Náladu si spravil ještě téhož roku na mistrovství Evropy do 23 let, když ve finále porazil Itala Elia Verdeho a získal titul juniorského mistra Evropy.[8]

Nový olympijský cyklus zahájil rekonvalescencí operovaného ramene a s plnou tréninkovou přípravou začal až v březnu 2009.[9] Na mistrovství Evropy v Tbilisi se ještě nestihl optimálně připravit, ale vzápětí vyhrál dva turnaje světového poháru po sobě v Tallinnu a své oblíbené Bukurešti.[10] Na srpnové mistrovství světa v Rotterdamu odjížděl s ambicemi na pěkné umístění. Ve druhém kole porazil úřadujícího olympijského vítěze Čchö Min-ho, ale vzápětí mu porážku z mistrovství Evropy do 23 let vrátil Ital Elio Verde. V opravách neuspěl a obsadil 7. místo.[11] Koncem roku absolvoval třítýdenní tréninkový kemp v Mongolsku a jak se později ukázalo zvolená orientace na mongolský judo zápas nebyla v příchozími změnami pravidel šťastná.[12][13] V roce 2010 Mezinárodní judistická federace zakázala judistům přímý útok na spodní část soupeřova těla. Jeho osobní technika kučiki-taoši tak byla dle nových pravidel nepoužitelná.[14] S novými pravidly však v inkriminovaném roce bojovala většina judistů a každý turnaj byl velkou loterií. V říjnu na světovém poháru v Římě stál naposledy na stupních vítězů v právě probíhající olympijské kvalifikaci.[15] V roce 2011 se výsledkově trápil a na světovou špičku začal ztrácet. Na začátku olympijského roku 2012 se pohyboval na hraně postupu, ale série neúspěchů na lednových a únorových turnajích a především nečekaná prohra v prvním kole na mistrovství Evropy v Čeljabinsku s nevýrazným Elnurem Alijevem z Estonska[16] ho stály o jedno postupové místo účast na olympijských hrách v Londýně. V poslední možné chvíli ho přeskočil Tommy Aršansky z Izraele. Jeho nezdar v olympijské kvalifikaci však přinesl nečekaný start na olympijských hrách jinému českému judistovi, Jaromíru Musilovi.

Ve svém třetím olympijském cyklu v roce 2013 se začal pomalu vracet do své dřívější formy. Českému judu se ten rok nebývale dařilo a pětice Petřikov, Jaromír Ježek, Jaromír Musil, Alexandr Jurečka a Lukáš Krpálek pravidelně útočila na stupně vítězů ve světovém poháru. Na mistrovství Evropy týmů v Budapešti se český tým objevil poprvé od roku 1995, kde startoval v pololehké váze a po výborném výkonu získal jediný bod pro český tým v zápase proti Nizozemsku. V roce 2014 s týmem dokonce útočil na medaili na Mistrovství Evropy týmů, bylo z toho 5. místo. Vedle výborných výkonů v týmech se mu dařilo dostávat body do probíhající olympijské kvalifikaci. Na podzim 2015 dokázal vyhrát turnaj světového poháru v australském Wollongongu[17] a kvalifikaci na olympijské hry potvrdil v roce 2016 vítězství na domácím světovém poháru v Praze.[18] V srpnu startoval na olympijských hrách v Riu. V prvním kole nedal šanci olympijskému účastníkovi Gavinu Mogopaovi z Botswany, ve druhém však nestačil na judo japonského favorita Naohisa Takatóa, který ho hned v úvodu poslal uči-matou na ippon.[19]

V roce 2017 v dubnu, týden před mistrovství Evropy si v přípravě natáhl ramenní sval a účast na mistrovství Evropy vzdal s vidinou přípravy na srpnové mistrovství světa.[20] Na mistrovství světa se připravil velmi dobře a zaznamenal životní výsledek. V prvních kolech si střihl malé mistrovství Evropy a ve čtvrtfinále ho čekal první favorizovaný asijský soupeř Kazach Gusman Kyrgyzbajev. Po regulární hrací době svítilo u Kazacha wazari za kontrachvat ko-uči-gaeši, ale protest Pavla Petřikova staršího přiměl jury bodování zrušit a zápas šel do prodloužení. V prodloužení nachytal Kyrgyzbajeva jeho vlastní zbraní zalamovaným ko-soto-gake a zvítězil. V semifinále nestačil na Japonce Naohisu Takatóa, který ho minutu před koncem poslal technikou sumi-gaeši na wazari a v boji o třetí místo s Mongolem Boldbátarem si jako v zápase s Kazachem nechal okontrovat své o-uči-gari. Obsadil na ryze Evropana v superlehké váze vynikající páté místo.[21][22]

Turnaj 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
superlehká váha
Olympijské hry úč. úč.
Mistrovství světa úč. 7. úč. úč. úč. úč. úč. 5.
Evropské hry úč.
Mistrovství Evropy úč. úč. 7. úč. úč. 7. úč. 7. úč. úč.
ME do 23 let úč. 5. 1.
MS juniorů 5.
ME juniorů úč. 5.
ME dorostenců úč.
  1. Petřikov vyzrál v zemi judu zaslíbené. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2006-03-22 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  2. Judista Petřikov vyhrál Světový pohár v Rotterdamu a pojede na ME. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2006-03-18 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  3. Petřikov věří, že na třetím mistrovství konečně zazáří. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2008-04-10 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  4. Petřikov potvrdil Peking, ale na medaili nedosáhl. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2008-04-11 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  5. Příprava judisty Petřikova na olympiádu pokračuje. Hradecký deník. 2008-07-15. Dostupné online [cit. 2022-04-14]. 
  6. Judisté sní o medaili. Bude ale sakra těžká, ví trenér. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-08-08 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  7. Judista Petřikov vypadl. Za napomenutí v prodloužení. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-08-09 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  8. Judista Petříkov se stal mistrem Evropy do 23 let. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-11-21 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  9. TOMEŠ, Petr. Petříkov: 'Už nejsem žádný holub'. Hradecký deník. 2009-04-23. Dostupné online [cit. 2022-04-14]. 
  10. Nebylo to ono, řekl Petřikov, i když podruhé za sebou vyhrál Světový pohár. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-06-14 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  11. TOMEŠ, Petr. Je to velká škoda, medaile byla na dosah, říká Petřikov. Hradecký deník. 2009-08-29. Dostupné online [cit. 2022-04-14]. 
  12. Judisté cítili v Mongolsku lesk olympijského zlata. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2008-11-06 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  13. Petřikov a Kodešová se budou připravovat v dalekém Mongolsku. Hradecký deník. 2009-10-10. Dostupné online [cit. 2022-04-14]. 
  14. TOMEŠ, Petr. Judistu Petřikova dnes čeká ME. Hradecký deník. 2010-04-22. Dostupné online [cit. 2022-04-14]. 
  15. TOMEŠ, Petr. JUDO: Petřikov v Římě o body pro OH. Hradecký deník. 2010-10-02. Dostupné online [cit. 2022-04-14]. 
  16. Petřikov prohrál na ME hned první zápas a OH se mu vzdaluje - Sport.cz. www.sport.cz [online]. [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  17. Judista Petřikov vyhrál Kontinentální pohár v Austrálii - Sport.cz. www.sport.cz [online]. [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  18. Petřikov ovládl Evropský pohár judistů v Praze a má blízko do Ria. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-02-27 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  19. Judista Petřikov vypadl v osmifinále po šestnácti vteřinách, končí devátý. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-08-06 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  20. Rameno drží. Judista Petřikov je zpět a cílí na mistrovství světa. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-07-13 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  21. Petřikov prohrál souboj o bronz a na mistrovství světa v judu skončil pátý. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 
  22. Petřikov skončil na MS judistů pátý, nestačil na šampiony. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-08-28 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. 

´

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]