Přeskočit na obsah

Palestina

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o historickém území. O částečně uznaném státu pojednává článek Stát Palestina. Další významy jsou uvedeny na stránce Palestina (rozcestník).
Satelitní snímek oblasti z roku 2003 s vyznačenými hranicemi států.

Palestina (z řeckého Παλαιστίνη; latinsky: Palaestina; hebrejsky: אֶרֶץ יִשְׂרָאֵל, Erec Jisra'el, dříve také פלשתינה Palestina; arabsky: فلسطين, Filastín) je název historického území na Blízkém východě, oblasti mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. V Bibli je označována jako Země izraelská (Erec Jisra'el‎),[1] používá se také označení Svatá země nebo Země zaslíbená.[2] Historicky je Palestina jižní součástí rozsáhlejšího území nazývaného Kanaán.

Původní název, který se poprvé objevuje u Hérodota[3] a oficiálně byl zavedený Římany roku 135 n. l., zněl Syria Palaestina, tedy „Pelištejská Sýrie“, a odkazoval k zaniklému etniku Pelištejců (Filištínů), aby po potlačeném židovském povstání byl zapomenut název Judea a připomínky židovské země.

Jako geografický a apolitický výraz může být ve svém širším významu zmiňován ve spojitosti se starověkou Palestinou, oblastí zahrnující současný stát Izrael, Izraelem okupované území státu Palestina po šestidenní válce, řeku Jordán a části Libanonu a Sýrie. V současných pojmech může zahrnovat také oblast, kterou dříve zahrnoval Britský mandát Palestina a dnes oblast zahrnovanou Izraelem, Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Východním Jeruzalémem.

Použití tohoto pojmu v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu získává politický význam a hranice tohoto území jsou předmětem sporů. Britský mandát Palestina, svěřený Společností národů Spojenému království, v minulosti zahrnoval území dnes známé jako Jordánsko, Izrael, Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a Jeruzalém, a to až do roku 1921, kdy Spojené království ustanovilo nad územím východně od řeky Jordán Zajordánský emirát.[4] Pro palestinské Araby jsou hranice Palestiny území Britského mandátu kromě Zajordánska, tak jak je psáno v Palestinské národní chartě.[5]

V současné době (2024) může být označení Palestina použito ve spojitosti s Palestinskou autonomií a Státem Palestina, státem uznaným více než 140 státy světa. Organizace spojených národů udělila Státu Palestina v roce 2012 status „nečlenského pozorovatelského státu“.[6] OSN považuje za území Státu Palestina Pásmo Gazy, Západní břeh, včetně Východního Jeruzaléma, v hranicích z roku 1967.[7][8]

Historie a etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Pravěká Palestina

[editovat | editovat zdroj]

Moderní člověk se na území Palestiny, poprvé mimo Afriku, objevuje 90 tisíc let př. n. l. Na území Palestiny se objevují přibližně 10 tisíc let př. n. l. první protozemědělci a lovci gazel. V 8 tisíciletí dochází k rychlému přechodu k usedlému zemědělství. Vystřídá se několik málo nám známých zemědělských společností, z nichž poslední byli Kananejci.

Starověká Palestina

[editovat | editovat zdroj]

Jsou obyvateli místa, kde později vznikl Erec Jisra'el (Kanaánu - כּנען‎).[3] Kanaánejci byli semitský kmen zmíněný již v Tóře.[9] První zmínka o nich pak pochází zhruba z roku 3500 př. n. l. Kanaánejci však jako kmen a národ zanikli mnohem dříve, než na toto území přišli Pelištejci.[10]

Pelištejci byli nesemitský (indoevropský) kmen, potomci Pelasgerů - jako např. Albánci - uváděných jako jeden z tzv. mořských národů.[10] Uznávaný výklad názvu Pelištejců se odvozuje od slova falasa, což znamená „vystěhovalec“, či „přistěhovalec“.[10] Podle Tóry jsou Pelištejci cizí kmen, který vyšel z Egypta po vyhnání faraónem Ramsesem III. v roce 1176 př. n. l.[11] Původně však žili na ostrově Kréta (který je známý také jako Kaftor). Po vyjití z Egypta se nejdříve Pelištejci usadili poblíž Vádí el-Aríš, a poté jej zhruba kolem roku 1200 př. n. l. překročili a usadili se v oblasti dnešní Gazy.

Pelištejské dějiny jsou přibližně tisíc let dlouhé a dají se rámcově rozdělit do tří epoch. Do první patří období bojů o nadvládu se sousedními Izraelity, Féničany a Izmaelity,[12] do druhé patří období bojů o vlastní samostatnost s Egypťany a Asyřany a do třetí epochy patří období zániku pelištejského státu a helénizace pelištejské svébytnosti ve 4. století př. n. l.[10]

Podle Tóry se dokonce Pelištejcům podařilo ukořistit Schránu úmluvy, ale nakonec ji Izraelitům vrátili poté, co je napadl mor, což spatřovali jako boží trest. Pelištejce lze nalézt i v dalších důležitých momentech židovské historie. Tóra uvádí, že Dalila, do které se zamiloval Samson, a která ho vlákala do pasti, aby mohl být zabit, byla Pelištejka.[13] Pelištejec byl i Goliáš, proti kterému bojoval David. Pelištejci, jako ostatní nepřátelé Izraele, pomáhali králi Nebúkadnesarovi II. v roce 588 př. n. l. zničit Jeruzalém.[14] Historie Pelištejců pak končí v roce 322 př. n. l. poté, co Alexandr Veliký dobyl Persii.

Jejich pozdější „návrat“ v roce 135 n. l. je již spíše symbolický, jelikož se nejedná o skutečný návrat, nýbrž spíše o memento. Poté, co Římané, v té době vládci nad Erec Jisra'el, potlačili protiřímské povstání Bar Kochby, přejmenoval pohanský císař Hadrián území Izraele (Erec Jisra'el) v protižidovském duchu po úhlavním nepříteli Izraelitů, tj. po Pelištějcích.[15][16]

Přibližně od 12. století př. n. l. na území Palestiny sídlily především izraelské kmeny, které vytvořily Izraelské a Judské království, dále již zmínění Pelištejci, Aramejské království či Moab, Amon a Edom. Střídavě se území dostávalo do vlivu velkých mocností Asýrie, Babylonie, Makedonie a Egypta. Nakonec se země po krátkém období samostatného židovského státu pod vládou Makabejců dostala do moci Říma a později se stala římskou provincií Judea. Přesto různé části území byly spravovány různými králi, etnarchy či jinými pověřenými osobami.

Palestina pod vlivem islámu

[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Římské říše se Palestina stala součástí Byzantské říše, až v roce 636 vstoupili do Jeruzaléma muslimové a palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Během 11. a 12. století sem vedlo několik křížových výprav, křesťané dobyli Jeruzalém a vyhlásili zde Jeruzalémské království, z této doby také pocházejí všechny izraelské historické hrady stavěné v evropském stylu. V 16. století Palestina připadla Osmanské říši a jako její součást setrvala až do jejího pádu na konci 1. světové války. Od 80. let 19. století začali ve větším množství přicházet Židé z celé Evropy. Po porážce osmanského Turecka byla Palestina britským protektorátem.

Moderní Palestina a vznik Izraele

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Stát Palestina#Historie a Dějiny Izraele.

Od 30. let minulého století začaly sílit požadavky Židů na vlastní stát,[zdroj⁠?!] což vedlo k arabskému povstání (1936-39) a kolem poloviny 40. let probíhaly série teroristických útoků radikálních sionistických skupin proti britské správě. Dne 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael, podle rozhodnutí Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947 o rozdělení mandátní Palestiny na dva státy. Měl být vyhlášen i palestinský stát, jenže na arabské části palestinského území politická reprezentace (Amín al-Husajní) odmítla plán rozdělení. Hned poté, co Izrael vyhlásil nezávislost, na něj zaútočilo přibližně 1000 libanonských, 6000 syrských, 4500 iráckých, 5500 egyptských, 6000–9000 jordánských a neznámý počet saúdskoarabských a jemenských jednotek. Izraelská armáda, podporovaná mimo jiné Československem a Sovětským svazem, který doufal, že vznikem Izraele posílí své zájmy na Blízkém východě, byla ovšem silnější a arabské spojence porazila. Současné hranice mezi Izraelem a Palestinou, tzn. Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy, jsou na linii příměří (tzv. zelená linie) z roku 1949.

Současní Palestinci nejsou přímými potomky Kanaánejců, ani potomky Pelištejců.[17] V latině se Pelištejci nazývali Philistaei, Palestina potom Palaestina. Odtud pak pochází označení Palestina. Současní Palestinci jsou potomky pravděpodobně všech národů, které se přes tento region převinuly, v tom i podle průzkumů DNA mají částečně samozřejmě i židovské kořeny.[18] V roce 1914 tvořili Arabové více než 90 procent populace Palestiny.[19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestine na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 1S 13, 19 (Kral, ČEP)
  2. ↑ Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 12
  3. ↑ a b ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 10.  [Dále jen: Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.]
  4. ↑ BLAUSTEIN, Max. Židovská historie (4): Britské mandátní území Palestina [online]. Eretz, 2006-01-18 [cit. 2011-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-01. 
  5. ↑ CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená? Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci. Praha: Volvos Globator, 2003. ISBN 80-7207-507-1. S. 98. 
  6. ↑ General Assembly Votes Overwhelmingly to Accord Palestine ‘Non-Member Observer State’ Status in United Nations | Meetings Coverage and Press Releases. www.un.org [online]. [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ 67/19. Status of Palestine in the United Nations [online]. 2012-12-04 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. DOI A/RES/67/19. 
  8. ↑ About Us | United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs - occupied Palestinian territory. www.ochaopt.org [online]. [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Gn 10, 15–19 (Kral, ČEP)
  10. ↑ a b c d SCHNEIDER, Ludwig. Jeruzalém: ohnisko dění. Ostrava: A-alef, 2003. ISBN 80-85237-71-7. S. 27–28.  [Dále jen: Jeruzalém: ohnisko dění.]
  11. ↑ JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa. 1. vyd. Praha: Rozmluvy, 1995. ISBN 80-85336-31-6. S. 57. 
  12. ↑ TERNER, Erich. Dějiny státu Izrael. 1. vyd. Pardubice: Kora, 1991. ISBN 80-901092-0-9. S. 16. 
  13. ↑ Sd 14, 1 (Kral, ČEP)
  14. ↑ Ez 25, 15 (Kral, ČEP)
  15. ↑ Jeruzalém: ohnisko dění. S. 29
  16. ↑ SCHUBERT, Kurt. Dějiny Židů. Praha: Svoboda, 2003. ISBN 80-205-1036-2. S. 7. 
  17. ↑ Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 10
  18. ↑ OSTRER, Harry; SKORECKI, Karl. The population genetics of the Jewish people. Human Genetics. 2017-05-15, roč. 132, čís. 2, s. 119–127. PMID: 23052947 PMCID: PMC3543766. Dostupné online [cit. 2017-05-15]. ISSN 0340-6717. DOI 10.1007/s00439-012-1235-6. PMID 23052947. 
  19. ↑ Archivovaná kopie. www.israelipalestinianprocon.org [online]. [cit. 2008-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-07. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina: minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2., aktualiz. vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9.
  • MUSIL, Alois. Zaslíbená země : Nová Palestina. Praha: Melantrich, 1937. 228 s. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Palestina&oldid=24495592“