Otto Kuhn von Kuhnenfeld

Otto Kuhn von Kuhnenfeld
Baron Otto Kuhn von Kuhnenfeld jako vyslanec v Černé Hoře (1907)
Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku
Ve funkci: 10. prosince 1909 – 16. března 1916
Předchůdce	Leopold Bolesta-Koziebrodzki
Nástupce	přerušení diplomatických styků
Rakousko-uherský vyslanec v Černé Hoře
Ve funkci: 6. listopadu 1903 – 10. prosince 1909
Předchůdce	Karl Macchio
Nástupce	Wladimir Giesl
Rakousko-uherský vyslanec v Argentině
Ve funkci: 8. února 1903 – 6. listopadu 1903
Předchůdce	Leopold Bolesta-Koziebrodzki
Nástupce	Hugo Rhemen
Narození	20. dubna 1859 Vídeň
Úmrtí	12. ledna 1946 (ve věku 86 let) Vídeň
Titul	svobodný pán
Rodiče	Franz Kuhn von Kuhnenfeld
Příbuzní	Franz Kuhn von Kuhnenfeld (sourozenec)
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto svobodný pán Kuhn von Kuhnenfeld (20. dubna 1859 Vídeň – 12. ledna 1946 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent Orientální akademie působil od roku 1882 ve službách ministerstva zahraničí, zastával nižší diplomatické posty v řadě evropských zemí i v zámoří. Později byl rakousko-uherským vyslancem v Černé Hoře (1903–1909) a v Portugalsku (1909–1916). V závěru první světové války se jako vyjednavač zúčastnil mírových jednání s Itálií, po roce 1918 žil v soukromí.

Životopis

Otto Kuhn von Kuhnenfeld

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl starším synem c. k. polního zbrojmistra a rakousko-uherského ministra války Franz Kuhna z Kuhnenfeldu (1817–1896). Maturoval na gymnáziu a jako jednoroční dobrovolník krátce sloužil v c. k. armádě. V letech 1877–1881 studoval na Orientální akademii a vynikl znalostí řady jazyků, kromě němčiny ovládal francouzštinu, angličtinu, italštinu, arabštinu, perštinu, díky manželce si později osvojil i maďarštinu. Do diplomatických služeb vstoupil v roce 1882 jako konzulární elév v Alexandrii, později zastával nižší posty atašé v Istanbulu, Athénách, Káhiře nebo Bělehradě. V roce 1895 krátce vedl generální konzulát v Káhiře, poté znovu působil v Athénách a Bělehradě. V roce 1899 byl jako vyslanecký rada přeložen do Mnichova a od roku 1900 byl velvyslaneckým radou v Římě, respektive legačním radou I. kategorie.

V roce 1903 byl krátce rakousko-uherským vyslancem v Argentině se sídlem v Buenos Aires, souběžně vedl diplomatické zastoupení pro Uruguay a Paraguay. Ještě v roce 1903 se vrátil do Evropy a v letech 1903–1909 zastával funkci vyslance v Černé Hoře se sídlem v Cetinji. V letech 1909–1916 byl rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku. Dne 15. března 1916 byl vyhlášen válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a Portugalskem a následující den Kuhn ukončil svou diplomatickou misi v Lisabonu. Jako zplnomocněnec ministerstva zahraničí působil do konce první světové války u vojenské okupační správy v Bělehradě, formálně mu nadále příslušel titul vyslance a zplnomocněného ministra. Na přelomu srpna a září 1918 vedl rakousko-uherskou diplomatickou delegaci na mírových jednáních s Itálií v Bernu. Po zániku monarchie byl v listopadu 1918 penzionován. Od té doby žil v soukromí ve Vídni, bydlel na adrese Schubertring 8.

Tituly a ocenění

Od narození užíval titul svobodného pána udělený jeho otci v roce 1852. Jako vyslanec v Lisabonu obdržel v roce 1912 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Mimo aktivní službu v armádě postupoval v hodnostech u c. k. zeměbrany, kde nakonec v roce 1910 dosáhl titulární hodnosti podplukovníka. Během diplomatické kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

• rytířský kříž Leopoldova řádu (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou (1902)
• velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

Zahraničí

• Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
• velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
• Řád knížete Danila I. I. třídy (Černohorské knížectví)
• Řád Takova II. třídy (Srbsko)
• rytířský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• rytířský kříž Řádu svatého Silvestra (Papežský stát)
• rytířský kříž Řádu Spasitele (Řecko)
• Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše)
• Řád Osmanie IV. třídy (Osmanská říše)
• Řád sv. Michaela (Bavorsko)

Rodina

V roce 1891 se v Istanbulu oženil s uherskou šlechtičnou hraběnkou Annou Rádayovou (1872–1955), neteří ministra uherské zeměbrany hraběte Gedeona Rádaye (1831–1883). Z manželství se narodili dva synové, starší Adalbert (Béla, 1892–1933) byl kapitánem poříční stráže v Budapešti, mladší Otto (1896–1918) padl jako praporčík v závěru první světové války v bitvě na Piavě.

Ottův mladší bratr Franz Moritz (1862–1934) sloužil v armádě a svou kariéru završil v hodnosti polního podmaršála jako velitel pěší divize v Praze.

Odkazy

Literatura

• DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 407–409 (heslo Otto Kuhn von Kuhnenfeld) ISBN 978-3-205-20493-0
• SKŘIVAN, Ales a kolektiv: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 286–290 (heslo Kuhn z Kuhnenfeldu) ISBN 978-80-905324-3-4

Autoritní data	GND: 136605664 ISNI: 0000 0000 5665 6042 VIAF: 80921283