Ústřice jedlá
 Ústřice jedlá | |
|---|---|
 Lastura ústřice jedlé | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | měkkýši (Mollusca) |
| Třída | mlži (Bivalvia) |
| Řád | Ostreoida |
| Čeleď | ústřicovití (Ostreidae) |
| Rod | ústřice (Ostrea) |
| Binomické jméno | |
| Ostrea edulis Linné, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ústřice jedlá (Ostrea edulis; Linnaeus, 1758) je mořský mlž z čeledi ústřicovitých, který je hojně chován pro gastronomii. Konzumuje se maso, které je chráněnou dvojicí skořápek dorůstající velikosti až 20 cm. Původně se vyskytovala v oblasti severovýchodního pobřeží Atlantského oceánu, ale v 40. a 50. letech 20. století byla zavlečena i na východní pobřeží USA, kde se její populace uchytila a úspěšně zabydlela.
Synonyma[editovat | editovat zdroj]
- Ostrea adriatica, Lam.-Middendorff, 1848[1]
- Ostrea crynusi Payraudeau, 1826[1]
- Ostrea taurica Krynicki, 1837[1]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Pro svůj přirozený výskyt ústřice vyhledává nepříliš chladné vody. V Evropě, kde se původně vyskytovala,[2] se nacházela ve vodách Atlantského oceánu, ve Středozemním moři, v kanálu La Manche.[2] Nevyskytuje se v Baltském a Černém moři kvůli jejich nízké salinitě.[3] Vyskytuje se tak na pobřeží západní Evropy, respektive od Maroka po Norsko v oblasti severního a východního Atlantiku.[2]
Ve 40. a 50. letech 20. století došlo k zavlečení ústřice jedlé do vod okolo východní části Severní Ameriky od oblasti Maine až po Rhode Island, kde se populace ujala a v současnosti se zde volně šíří a žije.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ústřice patří již několik století na jídelníček lidí. Již antičtí Římané vytvářeli „rybníky“ pro chování ústřic a jejich následnému sběru. Od 17. století probíhal ve Francii na pobřeží Atlantiku sběr ústřic ze skal a jejich následné umisťování do slaných rybníků budovaných ve slaných mokřadech, kde ústřice rychleji dorůstaly, což je zapříčiněno tím, že ústřice rostou rychleji ve slanější vodě. Následný rozvoj rybolovu v 18. a 19. století vedl k nadměrnému lovu ústřic, který měl za následek vyčerpání přírodních kolonií ústřic, k čemuž přispělo značnou mírou i několik chladných zim. Následný nedostatek ústřic vedl k tomu, že se začaly hledat způsoby, jak zabezpečit zásobování ústřicemi trh a pravidelné výnosy a taktéž obnovit zdecimované populace ústřice.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Ústřice jedlá je mlž, který povrch svého těla chrání vápnitou skořápkou tzv. lasturou, která má obvykle protáhlý až hruškovitý tvar a skládá se ze dvou rozdílných částí.[2] Povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý se šupinatovou stavbou, často mléčný, šedý, bílý až dožlutova zbarvený.[2] Je zakončen nepravidelným okrajem, který na jedné straně je spojen s druhou částí lastury elastickým kloubem a na opačné straně je volně otevíratelný. Lastura směřující k podloží je silně konkávní.[2] Vnitřní část lastury je hladká a často má perleťový vzhled, často se uvnitř lastury ale vyskytují tmavé plochy.[2] Lastura ústřice dorůstá velikosti okolo 10 cm[3] až maximálně 20 cm,[2] může se dožívat věku i více než 20 let.[2]
Otevírání a zavírání lastury je kontrolováno silným centrálním svalem ústřice. Uvnitř lastury se pak nachází samotné tělo, které mívá barvu od béžové až po světle šedou.[2]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Ústřice se živí drobnými organickými částečkami,[3] které filtruje z okolní mořské vody.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o dimorfní druh, tudíž má jak pohlavní orgány samčí tak i samičí a střídavě se mezi těmito pohlavími mění.[3] Ke změně mezi samčí a samičí sadou orgánu dochází v průměru dvakrát za jedinou sezónu.[2]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Ústřice patří mezi hospodářsky hojně využívané mořské plody, které se chovají na mořských farmách[3] a to převážně pro využití v gastronomii, kde se servíruje jako delikatesa. V akváriích se její rozmnožování nedaří.[3] V Evropě je rozšířený způsob konzumace ústřice živé, kdy je syrová ústřice pokapána pár kapkami citrónu.[4] Maso ústřice má lehce slanou až žádnou chuť.[2] V Evropě se chovají dva druhy ústřic a to ústřice jedlá a ústřice obrovská (častější) a to hlavně ve Francii a Nizozemsku.[5]
Mezi největší celosvětové producenty ústřice jedlé patří v současnosti USA, Maroko, Španělsko, Francie, Spojené království, Irsko, Norsko, Holandsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Řecko a Jihoafrická republika.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Biolib.cz - ústřice jedlá [online]. Biolib.cz [cit. 2010-06-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Cultured Aquatic Species Information Programme Ostrea edulis (Linnaeus, 1758) [online]. Fisheries and Aquaculture Department [cit. 2010-06-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Velká encyklopedie akvarijních rybiček - ústřice jedlá [online]. Akvapedie.cz [cit. 2010-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Album - Měkkýši - č. 023 - Ústřice jedlá [online]. guh.cz [cit. 2010-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-16.
- ↑ Akvakulturní metody - chov mlžů [online]. Evropská komise pro rybolov [cit. 2010-06-21]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ústřice jedlá na Wikimedia Commons - Podrobně o ústřicích (anglicky)
