Oskar Baum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oskar Baum
Oskar Baum při práci, 20. léta 20. století
Oskar Baum při práci, 20. léta 20. století
Narození 21. ledna 1883
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. března 1941 (ve věku 58 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Nový židovský hřbitov na Olšanech
Povolání spisovatel, novinář, hudební kritik, učitel hudby
Vzdělání Jüdisches Blindeninstitut „Hohe Warte“ (Vídeň, 18941902)
Hra na klavír a varhany
Státní učitelská zkouška z hudby (1902)
Období 19081941
Významná díla Das Leben im Dunkeln
Die Tür ins Unmögliche
Das Volk des harten Schlafs
Ocenění Československá státní cena (1932)
Manžel(ka) Margarete (Grete) Baum, roz. Schnabel (19071943)
Děti Leopold (Leo) Baum (19091946)
Vlivy Max Brod, Ludwig Winder, Franz Kafka, Felix Weltsch
Vliv na Max Brod, Franz Kafka, Ludwig Winder, Felix Weltsch
Podpis Podpis
Gutenberg.jpg Baum Plné texty děl na Projektu Gutenberg
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskar Baum (21. ledna 1883, Plzeň[1]1. března 1941, Praha) byl český německy píšící spisovatel, novinář, hudební kritik a učitel hudby židovského původu, člen tzv. Pražského kruhu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Oskar Baum se narodil 21. ledna 1883 v Plzni jako nejmladší ze šesti dětí Jakoba Bauma, obchodníka se střižním zbožím, a Berthy, roz. Glazenové.[2] Na rozdíl od mnohých pražských německy píšících autorů byl ještě vychováván v židovské víře. Již od narození měl slabý zrak, před svým osmým rokem oslepl na jedno oko. 6. července 1894,[3] za studií na plzeňském gymnáziu, byl Baum napaden během rvačky českých a německých studentů, přičemž bylo nešťastně zasaženo jeho zdravé oko, takže oslepl docela.[2][pozn. 1] Na dalších osm let byl rodiči poslán do Vídně do židovského internátního zařízení „Hohe Warte“ pro nevidomé děti a mládež, jehož nesnesitelný systém výchovy později popsal v románu Das Leben im Dunkeln (Život v temnotě). Zde v prosinci 1902 úspěšně složil státní učitelskou zkoušku ve hře na klavír a varhany. Pro jeho pozdější kariéru hudebního kritika bylo důležité, že se tu seznámil s všestranně vzdělaným, rovněž slepým, varhaníkem a pianistou Josefem Laborem, k jehož okruhu studentů patřili mj. Paul Wittgenstein, Alma Schindlerová a Arnold Schönberg.[4]

Kolem roku 1902 se Baum odebral do Prahy, kam se již dříve přestěhovali jeho rodiče, a působil zde nejprve jako varhaník v Jubilejní synagoze v Jeruzalémské ulici, později jako učitel hry na klavír.[5] V roce 1903 se tu seznámil s Maxem Brodem[6] a jeho hlavní zájem se postupně přesouval k literatuře. Stefan Zweig později vylíčil, jak byl objeven Baumův talent: „Oskar Baum vyprávěl jednou v kruhu svých dnes už proslavených pražských přátel, Franze Kafky, Werfela a Broda, některé ze svých povídek, a to s takovou názorností a zanícením, že Max Brod, tento největší pomocník a nejobětavější přítel všech přátel, je honem stenografoval a poprvé předložil veřejnosti. Vznikla kniha (Uferdasein/Žití na břehu) a ta měla úspěch.“[7] V té době již Baum jakožto primus inter pares patřil k užšímu Pražskému kruhu, který kromě něho tvořili Max Brod, Franz Kafka a Felix Weltsch. Po Baumově svatbě s Margarete Schnabelovou v prosinci 1907 se stal jejich byt místem pravidelných setkání přátel. Třebaže byl plodným autorem a hojně publikoval, mj. romány (Die böse Unschuld, 1913; Die Tür ins Unmögliche, 1919), dramata (Das Wunder, 1920) a eseje (mj. Die verwandelte Welt, 1919, Die neue Wirklichkeit, 1921), nemohl se uživit jako literát na volné noze. Z tohoto důvodu se od roku 1920 stal pravidelným spolupracovníkem deníku Prager Presse a četných dalších novin a časopisů (např. Prager Tagblatt, Jüdische Rundschau, Der Jude, Die Selbstwehr, Das Theater, Die Weltbühne, Der Auftakt, Der Sturm a Die literarische Welt).[8] Těžištěm jeho novinářské práce byla především hudební kritika,[9] Brod jej pak ve svých vzpomínkách označil za „jednoho z nejuznávanějších hudebních kritiků v Praze“.[10] V průběhu let začal Baum spolupracovat také s německým vysíláním Československého rozhlasu. V roce 1933 reagoval na nacistický převrat v Německu uveřejněním povídky Das erlösende Mittel (Spásný prostředek) pojednávající o preparátu, který vynalezl jakýsi prof. Höckerle, a který dokáže proměnit v Germány nejplnohodnotnějšího nordického typu nejen všechny Židy, ale i ty, kteří nemají potřebné smýšlení. Tento „Baumův“ profesor tak rozvine vizi, v níž každý, koho nacisté nenávidí, zůstává na svém místě. Zděšeni touto možností zavřou nacisté profesora do blázince, neboť: „Jaký smysl by měla revoluce, kdyby každý zůstal, kde je, kdyby nikdo nebyl zapuzen?“[11] Od roku 1934 převzal Baum předsednictví ve „Sdružení německých spisovatelů v Československu“ a na podzim téhož roku s dalšími členy spolku podepsal manifest Ligy pro lidská práva na ochranu života a bezpečnosti emigrantů.[12] V roce 1935 se spisovatel podílel na uspořádání pražského kongresu „Proti ničení kultury a lidských práv v Německu“.[13]

V roce 1938 byl Baum (tak jako všichni Židé) z Prager Presse propuštěn a nadále byl odkázán už jen na finanční podporu nadace „American Guild for German Cultural Freedom“.[14] 16. března 1939, po zřízení Protektorátu Čechy a Morava, se všechny jeho spisy dostaly na index. Jeho úsilí vycestovat do Palestiny, která v té době byla ještě pod britskou mandátní správou, bylo neúspěšné.[12] Přesto byl ochoten dalším pronásledovaným v Praze pomáhat a „v řadě případů přispěl dokonce k jejich záchraně“.[15] V roce 1941 Oskar Baum onemocněl a po jedné z operací v pražské židovské nemocnici (dnešní budova Židovského muzea v sousedství Španělské synagogy[16]) 1. března 1941 zemřel. O tři dny později byl pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech.[17] Jeho manželka Margarete byla následně deportována do tzv. ghetta Terezín, tam 27. srpna 1943 přišla o život. Jejich jedinému synovi Leopoldovi (Leo) Baumovi se podařilo utéct do Palestiny, kde krátce působil jako úředník britské mandátní správy, než se stal obětí bombového atentátu na hotel Krále DavidaJeruzalémě, který provedla odbojová skupina Irgun.[18]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

„Západožidovské mládeži se stala nesnesitelnou prázdná a prolhaná hra jejích otců se zbytky polovičatých revolucí, které se scvrkly do frází a kterými si nahrazovali vyšší Já, úsilí o ně, a aniž by je trápilo svědomí, lajdali se tak tragikou vezdejšího bytí. Jejich národním dramatem byl Moudrý Nathan, kde rovnost náboženského zážitku všech lidských srdcí tvoří tak samozřejmý předpoklad, že není nutné nořit se až k jeho základům, a kde splývání rozdílného účinku v barvách národů a ras umožňuje, aby se spolu s jeho vyjádřením smrsklým na formu bagatelizoval tento náboženský zážitek sám.“
Oskar Baum[19]

Absence optického vjemu nijak neochudila básnictví slepého Pražana. Oskar Baum vynikal pozorovacím talentem svých ostatních čtyř smyslů, převážně svého sluchu.[20] Zkušenost se slepotou ztvárnil roku 1909 šířeji v románu Das Leben im Dunkeln (Život v temnotě), v němž teprve vnitřní svět cítění a myšlení propůjčuje smyslové obrysy vnějšímu dění, tj. rámci autorova dětství a mládí. Znovu je reflektován strašlivý prožitek oné bitky, ve které Baumova postava Fricek Ellmann přichází o zrak, přičemž ideologické či rasistické pozadí té rvačky nechává Baum úplně stranou. Román vrcholí vůlí přetvořit neštěstí ve východisko jiného štěstí.[21] K problematice slepoty se vrací ještě v dílech Die verwandelte Welt (Proměněný svět) z roku 1919 a Die neue Wirklichkeit (Nová skutečnost; 1921), kde však již načrtává nové vidění světa, v němž je současně se zážitkem jeho vnitřního světa ztvárněn svět vnější, popř. vnitřní slepota vidoucích.[21]

Jako vrchol Baumovy prozaické tvorby bývá označován román Die Tür ins Unmögliche (Brána do nemožna) z roku 1920. Jeden člověk v něm bere na sebe vinu světa a následně ztroskotává. Absolutním aktem vůle přitom mělo být dosaženo ráje na zemi. Baum, který se absolutním aktem vůle naučil vidět jiným, neméně intenzivním způsobem, zde ukazuje, kde má takovýto akt vůle své hranice: totiž tam, kde si člověk sám udělí rozhřešení a ztratí vědomí milosti. Spasitelská postava tohoto románu, Baumův úředník Krastik, končí sebevraždou, jakmile si uvědomí konsekvence vlastního jednání.[22] V této své knize proti laciným spasitelským programům, kterou měl mezi jeho texty Kafka v obzvláštní oblibě, chápe Baum spásu jako žitou pravdu: „Proč lidstvo tak bezmocně vrávorá do prázdna? Všichni krvácejí strachy, že by to mohlo být horší, kdyby to jednou zkusili po nejbližší přímé cestě neohrožené, úplné pravdy.“[22]

Poslední Baumův publikovaný román Das Volk des harten Schlafs (Národ tvrdého spánku) z roku 1937 je autorovou reakcí na pronásledování Židů v Německu a jakýmsi pokusem vyburcovat židovský národ k bojovnému postoji. Na osudu tatarského národa Chazarů spisovatel ukazuje, že i v domněle beznadějné situaci je třeba bojovat proti zániku. V hlavní postavě Bulana, který si mezi islámem, křesťanstvím a židovstvím vybere judaismus, potom Baum odmítá neuváženou asimilaci mnoha evropských Židů včetně tzv. kulturního sionismu, v nějž dlouho nepřestával věřit Martin Buber.[23]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Romány a novely[editovat | editovat zdroj]

Israelitský institut pro nevidomé „Hohe Warte“ (Vídeň-Döbling 32)
  • Uferdasein. Abenteuer und Tägliches aus dem Blindenleben von heute, Berlin-Charlottenburg, Stuttgart, Leipzig: Axel Juncker, 1908. Dostupné online
  • Das Leben im Dunkeln, Stuttgart: Axel Juncker, 1909.
  • Die Memoiren der Frau Marianne Rollberg. Bekannt durch den Prozeß mit dem Polizeikommissar Fröderer, Berlin-Charlottenburg: Axel Juncker, 1912.
  • Die böse Unschuld, Frankfurt am Main: Rütten & Loening, 1913.
  • Die verwandelte Welt, Wien, Leipzig: Deutsch-Österreichischer Verlag, 1919.
  • Die Tür ins Unmögliche, München, Leipzig: Wolff, 1919. Dostupné online
  • Die neue Wirklichkeit, Reichenberg, Prag, Leipzig, Wien: Heris-Verlag, 1921.
  • Die Schrift, die nicht log, Berlin: Axia, 1931. Dostupné online
  • Die Dame mit dem halben Mut [román na pokračování], in: Prager Tagblatt, 14. září až 9. listopad 1932.
  • Zwei Deutsche, Antwerpen: La Bibliothèque, 1934. Dostupné online
  • Das Volk des harten Schlafs, Berlin: Jüdischer Buchverlag, 1937. Dostupné online

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Ein Schicksal. Erzählung, Heidelberg: Saturn, 2(1912), Nr. 8[zdroj?]
  • Zwei Erzählungen, Leipzig: Wolff, [1918].
  • Drei Frauen und ich. Erzählungen und Bekentnisse, Stuttgart: J. Engelhorns Nachfolger, 1928.
  • Nacht ist umher. Erzählung. Mit einem Nachwort von Stefan Zweig, Leipzig: Philipp Reclam jun., 1929.
  • Erzählungen aus dem Blindenleben, Prag: Vitalis, 2000.

Časopisecky vydané texty, texty v antologiích[editovat | editovat zdroj]

1910

  • Panatismus der Verachtung [povídka], In: Der Sturm. Jg. 1, Nr. 7, 14. April 1910, S. 52–53.
  • Ballade aus dem Leben der Begriffe [báseň], In: Der Sturm. Jg. 1, Nr. 10, 5. Mai 1910, S. 78.
  • Sühne [povídka], In: Der Sturm. Jg. 1, Nr. 18, 30. Juni 1910, S. 140–142.

1911

  • Die Melodie der Stille [prozaická skica], In: Herder-Blätter. Jg. 1, Nr. 1, April 1911, S. 42.
  • Die Rettung [úryvek z chystaného románu], In: Der Sturm. Jg. 2, Nr. 90, Dezember 1911, S. 716–718.

1912

  • Für einen Nachmittag geladen [prozaická skica], In: Die Aktion. Jg. 2, Nr. 22, 29. Mai 1912, Sp. 696–697.
  • Die Selbstherrlichen [prozaická skica], In: Die Aktion. Jg. 2, Nr. 24, 12. Juni 1912, Sp. 757–758.
  • Krieg um die Freude [báseň], In: Die Aktion. Jg. 2, Nr. 26, 26. Juni 1912, Sp. 815.
  • Das Fallen [prozaická skica], In: Die Aktion. Jg. 2, Nr. 27, 3. Juli 1912, Sp. 855.
  • Sühne [povídka], In: Die Flut. Die Anthologie der jüngsten Belletristik. Sestavil Hermann Meister. Heidelberg: Saturnverlag Hermann Meister, 1912, S. 7–16.
  • Die Erlösung. Novelle [novela na pokračování], In: Herder-Blätter. Jg. 1, Nr. 2, Februar 1912, S. 10–19.
  • Die Erlösung. Novelle [novela na pokračování], In: Herder-Blätter. Jg. 1, Nr. 3, Mai 1912, S. 30–44.
  • Zwischen Abend und Nacht [prozaický text], In: Saturn. Jg. 2, H. 8, August 1912, S. 173–174.
  • Nachtfarbe [Erzählung], In: Der Sturm. Jg. 3, Nr. 131, Oktober 1912, S. 178.

1913

  • See [sonet], In: Die Aktion. Jg. 3, Nr. 21, 21. Mai 1913, Sp. 532.
  • Der Antrag [novela], In: Arkadia. Ein Jahrbuch für Dichtkunst. Sestavil Max Brod. Leipzig: Kurt Wolf Verlag, 1913, S. 105–118.
  • Kleiner Roman [povídka], In: Saturn. Jg. 3, H. 2, Februar 1913, S. 45–46.

1914

  • Der Indifferente. (Anmerkung zu den ersten Bücher Max Brod) [článek], In: Die Aktion. Jg. 4, Nr. 40/41, 10. Oktober 1914, Sp. 803–806.

1916

  • Die Gegner des Krieges [úvaha], In: Die Weissen Blätter. Jg. 3, II, H. (4), April 1916, S. 58–65.

1917

  • Das junge Geschlecht [novela], In: Das jüdische Prag. Eine Sammelschrift. Prag: Verlag der Selbstwehr, 1917, S. 28–32.

1918

  • Der Beweis [povídka], In: Der Friede. Bd. 1, Nr. 8, 15. März 1918, S. 187–188.
  • Das fremde Reich. Novelle [novela], In: Der Mensch. Jg. 1, H. 6/7, Juni / Juli 1918, S. 78–83.
  • Die andere Internationale [článek], In: Die Weissen Blätter. Jg. 5,IV, H. (5), November 1918, S. 71–74.

1919

  • Die Gefahr [novela], In: Deutsche Dichter aus Prag. Ein Sammelbuch. Sestavil Oskar Wiener. Wien; Leipzig: Verlag von Ed. Strache, 1919, S. 43–54.

1921

  • Schuld [povídka], In: Der Anbruch. Jg. 4, Nr. 6, 1921, S. 9-10.

1922

  • Otto Weininger [esej], In: Juden in der deutschen Literatur. Essays über zeitgenössische Schriftsteller. Sestavil Gustav Krojanker. Berlin: Welt-Verlag, 1922, S. 121–138.
  • Richard Beer-Hofmann [esej], In: Juden in der deutschen Literatur. Essays über zeitgenössische Schriftsteller. Sestavil Gustav Krojanker. Berlin: Welt-Verlag, 1922, S. 198–206.

1926

  • Die Augen des Publikums [úvaha], In: Der Sturm. Jg. 17, H. 6, September 1926, S. 91–94.
  • Schuld [povídka], In: Der Sturm. Jg. 17, H. 6, September 1926, S. 94–96.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Das Wunder, Berlin, München: Drei Masken Verlag, 1920.
  • Der Feind. Schauspiel in einem Akt, Berlin, München: Drei Masken, 1926.
  • Der pünktliche Eros. Tragigroteske, Berlin, München: Drei Masken, 1927.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Pokus o život: [cesta slepcova]: román. Překlad Jan Grmela. Praha: Pokrok, 1927. 172 s. Horizont; sv. 6.
  • Soud lásky: román. Překlad Jan Grmela. Praha: Sfinx, Janda, 1931. 253 s. Nové cíle; sv. 459.
  • Osudná láska: novela. Překlad Jan Grmela. Praha: Sfinx, Janda, 1931. 57 s. Nové cíle; sv. 459.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Franz Kafka:„Oskar Baum ztratil zrak jako Němec, jako někdo, kým vlastně nikdy nebyl a nikdy být neměl. Snad je Oskar Baum jen smutným symbolem takzvaných pražských německých Židů.“

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. a b GASSMANN, Arno A. Lieber Vater, lieber Gott? Der Vater-Sohn-Konflikt bei den Autoren des engeren Prager Kreises (Max Brod - Franz Kafka - Oskar Baum - Ludwig Winder). Oldenburg: Igel-Verlag, 2002. 319 s. (Literatur- und Medienwissenschaft ; Bd. 83. Studien zur Prager deutschen Literatur ; Bd. 3). Dostupné online. ISBN 3-89621-146-3. S. 181.  (německy) (omezený přístup)
  3. BAUM, Oskar. Uferdasein : Abenteuer und Tägliches aus dem Blindenleben von heute. Mit einem Geleitwort von Max Brod. Berlin: Axel Juncker, 1908. 165 s. Dostupné online. Kapitola Dieses Buch und der Autor, s. 5. (německy) 
  4. Oskar Baum: der Blinde als Kritiker: Texte zu Musik und Literatur. Příprava vydání Wolfgang Jacobsen, Wolfgang Pardey. München: et+k, edition text + kritik, 2014. 245 s. ISBN 978-3-86916-357-4. S. 129–131. (německy) 
  5. JEHLIČKOVÁ, Jarmila. Přínos německé pražské literatury a Oskara Bauma na poli literárním a hudebním. In: Česko-německé hudební vztahy v minulosti a současnosti [elektronický zdroj] : webová konference s mezinárodní účastí = Tschechisch-deutsche Beziehungen im Bereich Musik in der Vergangenheit und in der Gegenwart : Webkonferenz mit internationaler Beteiligung. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7414-076-1. S. 122–130.
  6. DOMINIK, Sabine. Oskar Baum (1883-1941) : ein Schriftsteller des "Prager Kreises". Teil 1: Monographische Untersuchung zu Leben und Werk von O. Baum. Teil 2: Anhang. Würzburg, 1988. 493 s. Dissertation. Bayerische Julius-Maximilians-Universität Würzburg. . s. 20. (německy)
  7. SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou. Překlad Veronika Dudková ... et al. 1. vyd. Praha: Triáda, 2001. 535 s. (Paprsek; sv. 6). ISBN 80-86138-28-3. Kapitola Oskar Baum, s. 135. 
  8. PETERSEN, Peter. Lexikon verfolgter Musiker und Musikerinnen der NS-Zeit [online]. Příprava vydání Claudia Maurer Zenck, Peter Petersen, Sophie Fetthauer. Hamburg: Universität Hamburg, 2015, rev. 2015-08-31 [cit. 2015-09-07]. Dostupné online. (německy) 
  9. Oskar Baum: der Blinde als Kritiker, s. 67–87.
  10. BROD, Max. Der Prager Kreis. 1. vyd. Stuttgart: Kohlhammer, 1966. 214 s. S. 124. 
  11. SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou, s. 143.
  12. a b SCHNEIDER, Hansjörg. Exil in der Tschechoslowakei, in Großbritannien, Skandinavien und in Palästina. Příprava vydání Ludwig Hoffmann ... [et al.]; redakce Gisela Seeger. 1. vyd. Frankfurt am Main: Rödeberg-Verlag, 1981. 746 s. (Kunst und Literatur im antifaschistischen Exil 1933-1945 in sieben Bänden ; Bd. 5). ISBN 3-87682-475-3. Kapitola Exil in der Tschechoslowakei, s. 34. (německy) 
  13. DOMINIK, Sabine. Oskar Baum (1883-1941) : ein Schriftsteller des "Prager Kreises", s. 31.
  14. PAZI, Margarita. Fünf Autoren des Prager Kreises. Frankfurt am Main; Bern; Las Vegas: Lang, 1978. 315 s. (Würzburger Hochschulschriften zur neueren deutschen Literaturgeschichte ; Bd. 3). ISBN 3-261-02475-5. S. 163. (německy) 
  15. BROD, Max. Der Prager Kreis, s. 129
  16. Spisovatel Oskar Baum - výročí smrti [online]. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2006-03 [cit. 2015-09-07]. Dostupné online. 
  17. DOMINIK, Sabine. Oskar Baum (1883-1941) : ein Schriftsteller des "Prager Kreises", s. 13.
  18. Oskar Baum: der Blinde als Kritiker, s. 35.
  19. SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou, s. 141.
  20. JEHLIČKOVÁ, Jarmila. Přínos německé pražské literatury a Oskara Bauma na poli literárním a hudebním.
  21. a b SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou, s. 138.
  22. a b SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou, s. 140.
  23. SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou, s. 141–142.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROD, Max. Pražský kruh. Překlad Ivana Vízdalová. v češtině 1. vyd. Praha: Akropolis, 1993. 190 s. ISBN 80-85770-03-2. 
  • DOMINIK, Sabine. Oskar Baum (1883-1941) : ein Schriftsteller des "Prager Kreises". Teil 1: Monographische Untersuchung zu Leben und Werk von O. Baum. Teil 2: Anhang. Würzburg, 1988. 493 s. Dissertation. Bayerische Julius-Maximilians-Universität Würzburg. . (německy)
  • GASSMANN, Arno A. Lieber Vater, lieber Gott? Der Vater-Sohn-Konflikt bei den Autoren des engeren Prager Kreises (Max Brod - Franz Kafka - Oskar Baum - Ludwig Winder). Oldenburg: Igel-Verlag, 2002. 319 s. (Literatur- und Medienwissenschaft ; Bd. 83. Studien zur Prager deutschen Literatur ; Bd. 3). Dostupné online. ISBN 3-89621-146-3. (německy) 
  • HÖTZMANNSEDER, Werner. Der Blinde als Dichter: Oskar Baum. Wien, 1991. Diplomarbeit. Universität Wien. . (německy)
  • JÄGER, Christian. Minoritäre Literatur: das Konzept der kleinen Literatur am Beispiel prager- und sudetendeutscher Werke. 1. Aufl. vyd. Wiesbaden: Deutscher Universitäts-Verlag, 2005. (Litteraturwissenschaft/Kulturwissenschaft). ISBN 3-8244-4607-3. S. 39–118. (německy) 
  • JEHLIČKOVÁ, Jarmila. Přínos německé pražské literatury a Oskara Bauma na poli literárním a hudebním. In: Česko-německé hudební vztahy v minulosti a současnosti [elektronický zdroj] : webová konference s mezinárodní účastí = Tschechisch-deutsche Beziehungen im Bereich Musik in der Vergangenheit und in der Gegenwart : Webkonferenz mit internationaler Beteiligung. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7414-076-1. S. 122–130.
  • LUDVOVÁ, Jitka. Píše Jitka Ludvová: [recenze na Oskar Baum: der Blinde als Kritiker]. Echos. Fórum pro germanobohemistiku [online]. 2016-01-11 [cit. 2016-04-19]. Dostupné online. 
  • NOVOTNÁ, Štěpánka. Oskar Baum: Versuch einer Wiedererweckung. Olomouc, 1969. Dissertation. Univerzita Palackého v Olomouci. . (německy)
  • Oskar Baum: der Blinde als Kritiker: Texte zu Musik und Literatur. Příprava vydání Wolfgang Jacobsen, Wolfgang Pardey. München: et+k, edition text + kritik, 2014. 245 s. ISBN 978-3-86916-357-4. (německy) 
  • PAZI, Margarita. Fünf Autoren des Prager Kreises. Frankfurt am Main; Bern; Las Vegas: Lang, 1978. 315 s. (Würzburger Hochschulschriften zur neueren deutschen Literaturgeschichte ; Bd. 3). ISBN 3-261-02475-5. (německy) 
  • SERKE, Jürgen. Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou. Překlad Veronika Dudková ... et al. 1. vyd. Praha: Triáda, 2001. 535 s. (Paprsek; sv. 6). ISBN 80-86138-28-3. Kapitola Oskar Baum, s. 134–145. 
  • ŠIMŮNKOVÁ, Klára. Die jüdische Thematik im Werk zweier deutscher Autoren aus Prag: Oskar Baum und Ludwig Winder auf Suche nach ihrer (jüdischen) Identität. Olomouc, 1995. Dissertation. Univerzita Palackého v Olomouci. . (německy)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • FINGERLAND, Jan. Oskar Baum: neprávem zapomenutý Pražan [online]. Český rozhlas, 2016-08-28 [cit. 2017-01-30]. Dostupné online. 
  • Heslo: Oskar Baum, In: PETERSEN, Peter. Lexikon verfolgter Musiker und Musikerinnen der NS-Zeit [online]. Příprava vydání Claudia Maurer Zenck, Peter Petersen, Sophie Fetthauer. Hamburg: Universität Hamburg, 2015, rev. 2015-08-31 [cit. 2015-09-07]. Dostupné online. (německy) 
  • JÄGER, Christian. Oskar Baum - Biographie [online]. München: Adalbert Stifter Verein [cit. 2015-09-07]. Dostupné online. (německy)