Osívka jarní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxOsívka jarní
alternativní popis obrázku chybí
Osívka jarní (Erophila verna)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď brukvovité (Brassicaceae)
Rod osívka (Erophila)
Binomické jméno
Erophila verna
(L.) DC.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osívka jarní (Erophila verna) je drobná, krátkověká, z jara bíle kvetoucí bylinka, v České republice hodně rozšířený druh rodu osívka.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste v celé Evropě, Přední a Střední Asii a severní Africe, zavlečena byla na americký i australský kontinent. V ČR se vyskytuje často, a to od nížin až do podhorských oblastí. Je hojná na písčitých půdách, hlavně na nezapojených travních porostech, polích, mezích i na náspech okolo cest a železničních tratí.

Mnohdy je první rostlinou, která na volné ploše vyrůstá, vyhovuje jí půda na živiny bohatá i chudá, není však schopna soupeřit se vzrůstnějšími rostlinami. Přirůstá i za chladného počasí, kdy okolní rostliny ještě nerostou. S příchodem léta prakticky ukončuje svůj růst, a proto se vyskytuje hojně i na místech v létě silně vysychajících.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá nebo ozimá, velmi drobná, efemérní rostlina dorůstající do výše obvykle jen 5 až 15 cm. Z mělkéhoo vláknitého kořene vyrůstá přízemní růžice kopinatých nebo úzce vejčitých listů dlouhých 6 až 10 cm a širokých 2 až 2,5 cm. Obvykle jsou celokrajné nebo hrubě zubaté, u báze zúžené do krátkého plochého řapíku, na vrcholu vesměs zašpičatělé a porostlé 3 až 4ramennými chlupy. Z paždí listu v růžici vyrůstá jedna až šest přímých nebo krátce vystoupavých lodyh, které jsou zcela bez listů. V dolní části, kde jsou porostlé chlupy, bývají nafialovělé a výše trávově zelené.

Na lodyze vyrůstá v hroznovitém květenství (které se při dozrávání plodů prodlužuje) 5 až 25 drobných čtyřčetných květů se stopkami vzpřímenými nebo odstávajícími od vřetene. Zelené vejčité kališní lístky, dlouhé 1 až 2 mm, mají po okraji bílý nebo narůžovělý lem, na vrcholku jsou tupé a někdy jsou porostlé chloupky. Bílé obvejčité korunní lístky, 1,5 až 2,5 mm dlouhé, jsou dvoudílné se širokým zářezem hlubokým do poloviny délky. V květu je šest nestejně dlouhých tyčinek se žlutými prašníky, vejčitý semeník nese krátkou tlustou čnělku s okrouhlou plochou bliznou.

Květy se otvírají brzy z jara a jen ojediněle na nektar přilákají opylující hmyz, většinou se ale opylují autogamně. Plodem je na tenké stopce vyrůstající vzpřímená, plochá, podlouhlá nebo elipsoidní šešulka o délce 5 až 10 mm a jen čtvrtinové šířce. Obsahuje až 50 zploštělých, vejčitých, hnědavých, velmi drobných semen o velikosti asi 0,5 mm.[1][2][3][4]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Osívka jarní je rostlinou rozmnožující se výhradně semeny. U jedné rostliny může dozrát i tisícovka semen, která jsou schopná klíčit od jara až do podzimu, mohou také po několik let ležet v půdě a čekat na vhodný okamžik.

Má krátkou vegetační dobu, začíná kvést často již počátkem března, během několika týdnů dozrají semena a vysypou se na půdu, v červnu již rostlina hyne. Většina semen počne ještě na podzim klíčit, některá z nich stačí ještě do podzimu vykvést a vytvořit semena, ostatní kvetou až další rok.[2][4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Často současně vyklíčí ohromné množství rostlin (i několik stovek v 1 m²), které mohou utlačovat klíčící užitkové rostliny, ovšem pro svou nepatrnou velikost jen v nejranějším stadiu. Zapleveluje hlavně obilné ozimy a prořídlé jeteloviny, je ale považována za plevel s nízkou konkurenceschopností a tudíž příliš neškodící.[2][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Osívka jarní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.07.2007, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d Herba, Atlas plevelů: Osívka jarní [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Erophila verna [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, [cit. 2010-11-30]. S. 544-546. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky) 
  4. a b c DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha : Československá akademie věd, 1956. 374 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Osívka jarní, s. 239-240.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]