Osívka jarní
 Osívka jarní | |
|---|---|
 Osívka jarní (Erophila verna) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
| Čeleď | brukvovité (Brassicaceae) |
| Rod | osívka (Erophila) |
| Binomické jméno | |
| Erophila verna (L.) DC., 1821 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osívka jarní (Erophila verna) je drobná, krátkověká, z jara bíle kvetoucí bylinka, v České republice hodně rozšířený druh rodu osívka.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Roste v celé Evropě, Přední a Střední Asii a severní Africe, zavlečena byla na americký i australský kontinent. V ČR se vyskytuje často, a to od nížin až do podhorských oblastí. Je hojná na písčitých půdách, hlavně na nezapojených travních porostech, polích, mezích i na náspech okolo cest a železničních tratí.
Mnohdy je první rostlinou, která na volné ploše vyrůstá, vyhovuje jí půda na živiny bohatá i chudá, není však schopna soupeřit se vzrůstnějšími rostlinami. Přirůstá i za chladného počasí, kdy okolní rostliny ještě nerostou. S příchodem léta prakticky ukončuje svůj růst, a proto se vyskytuje hojně i na místech v létě silně vysychajících.[1][2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jednoletá nebo ozimá, velmi drobná, efemérní rostlina dorůstající do výše obvykle jen 5 až 15 cm. Z mělkéhoo vláknitého kořene vyrůstá přízemní růžice kopinatých nebo úzce vejčitých listů dlouhých 6 až 10 cm a širokých 2 až 2,5 cm. Obvykle jsou celokrajné nebo hrubě zubaté, u báze zúžené do krátkého plochého řapíku, na vrcholu vesměs zašpičatělé a porostlé 3 až 4ramennými chlupy. Z paždí listu v růžici vyrůstá jedna až šest přímých nebo krátce vystoupavých lodyh, které jsou zcela bez listů. V dolní části, kde jsou porostlé chlupy, bývají nafialovělé a výše trávově zelené.
Na lodyze vyrůstá v hroznovitém květenství (které se při dozrávání plodů prodlužuje) 5 až 25 drobných čtyřčetných květů se stopkami vzpřímenými nebo odstávajícími od vřetene. Zelené vejčité kališní lístky, dlouhé 1 až 2 mm, mají po okraji bílý nebo narůžovělý lem, na vrcholku jsou tupé a někdy jsou porostlé chloupky. Bílé obvejčité korunní lístky, 1,5 až 2,5 mm dlouhé, jsou dvoudílné se širokým zářezem hlubokým do poloviny délky. V květu je šest nestejně dlouhých tyčinek se žlutými prašníky, vejčitý semeník nese krátkou tlustou čnělku s okrouhlou plochou bliznou.
Květy se otvírají brzy z jara a jen ojediněle na nektar přilákají opylující hmyz, většinou se ale opylují autogamně. Plodem je na tenké stopce vyrůstající vzpřímená, plochá, podlouhlá nebo elipsoidní šešulka o délce 5 až 10 mm a jen čtvrtinové šířce. Obsahuje až 50 zploštělých, vejčitých, hnědavých, velmi drobných semen o velikosti asi 0,5 mm.[1][2][3][4]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Osívka jarní je rostlinou rozmnožující se výhradně semeny. U jedné rostliny může dozrát i tisícovka semen, která jsou schopná klíčit od jara až do podzimu, mohou také po několik let ležet v půdě a čekat na vhodný okamžik.
Má krátkou vegetační dobu, začíná kvést často již počátkem března, během několika týdnů dozrají semena a vysypou se na půdu, v červnu již rostlina hyne. Většina semen počne ještě na podzim klíčit, některá z nich stačí ještě do podzimu vykvést a vytvořit semena, ostatní kvetou až další rok.[2][4]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Často současně vyklíčí ohromné množství rostlin (i několik stovek v 1 m²), které mohou utlačovat klíčící užitkové rostliny, ovšem pro svou nepatrnou velikost jen v nejranějším stadiu. Zapleveluje hlavně obilné ozimy a prořídlé jeteloviny, je ale považována za plevel s nízkou konkurenceschopností a tudíž příliš neškodící.[2][4]
-
-
K porovnání hrozen květů -
Květy zblízka -
Šešulka se semeny
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Osívka jarní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 17.07.2007 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Herba, Atlas plevelů: Osívka jarní [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2010-11-30]. Dostupné online.
- ↑ GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Erophila verna [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2010-11-30]. S. 544–546. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-20. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)
- ↑ a b c DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 374 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Osívka jarní, s. 239–240.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu osívka jarní na Wikimedia Commons
