Oldřich Hejl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Škpt. Oldřich Hejl
Škpt. Oldřich Hejl.jpg
Narození 12. září 1910
Lomnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. listopadu 1942 (ve věku 32 let)
Vratislav
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Hejl (12. září 1910 Lomnice[1]6. listopadu 1942 Vratislav[2]) byl československý voják, dělostřelec, a za druhé světové války v letech 1939 a 1940 účastník domácího odboje[3] coby člen Obrany národa na Uherskohradišťsku.[4] Od roku 1940 byl až do své smrti politickým vězněm nacistického režimu,[3] který jej nechal popravit.

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Oldřich Hejl v době studií na gymnáziu v Tišnově

Narodil se v Lomnici u Tišnova v domě č. 9 jako nejmladší syn (a třetí dítě) soukromého zámečníka Jakuba Hejla (21. května 1876 – 16. dubna 1951) a jeho manželky Aloisie, rozené Oulehlové (24. října 1882 – 2. listopadu 1977).[1] V mládí byl mezi lety 1916 a 1922 žákem pětitřídní smíšené školy obecné v Lomnici. Od roku 1922 do roku 1926 studoval městské reformní reálné gymnázium v Tišnově.[5] Po maturitě se rozhodl, po vzoru svého otce a staršího bratra Vladimíra, vyučit strojnickému řemeslu, a proto navštěvoval dvojtřídní všeobecnou živnostenskou školu pokračovací v Lomnici, jejímž ředitelem byl Bohumír Klement. V letech 1928 až 1932 studoval v Brně na Vyšší průmyslové škole elektrotechnické při první státní čsl. průmyslové škole. V roce 1930 vykonal zkoušku z řízení motorových vozidel.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vojenskou prezenční službu vykonával od 1. října 1932 do 29. března 1934 u sboru dělostřeleckého pluku 8 v Opavě. Ta ho natolik nadchla, že se rozhodl spojit svůj další život s československou armádou. Od března 1935 tudíž vykonával dobrovolnou další činnou službu u dělostřeleckého pluku 8 v Opavě. Aby se mohl stát vojákem z povolání, absolvoval školu na důstojníky v záloze v Opavě, a dle dekretu ministerstva národní obrany se od 1. března 1937 stal důstojníkem dělostřelectva[6] z povolání. Tuto funkci vykonával až do 30. června 1939, kdy byl dle výnosu Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera propuštěn ze svazku bývalé branné moci. Po rozpuštění branné moci se začal živit jako prodejní úředník Auto Praga, Českomoravské-Kolben-Daněk v Uherském Hradišti. S Uherským Hradištěm byl pak spojen i jeho další život.

Oldřich Hejl (nahoře uprostřed) v důstojnické škole

Vojenské hodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Podporučík v záloze – s účinností a pořadím od 1. ledna 1935[7]
  • Nadporučík dělostřelectva – s účinností a pořadím od 28. října 1938
  • Kapitán – s účinností a pořadím od 28. října 1941
  • Štábní kapitán – s účinností a pořadím od 1. května 1942

Odbojová činnost[editovat | editovat zdroj]

Jako i pro většinu českého obyvatelstva byla i pro Oldřicha Hejla okupace Československa a zřízení protektorátu Čechy a Morava velkou ranou. Jako důstojník československé armády však nechtěl nečinně přihlížet destrukci národa a vlasti. Rozhodl se proto vstoupit do Obrany národa (ON), přesněji řečeno do její odnože na Uherskohradišťsku. Úlohou Obrany národa bylo přijímat další členy, propagovat protinacistické smýšlení, ale také sabotáže, získávání a ukrývaní zbraní, organizace přechodů přes státní hranici, apod. ON byla na Uherskohradišťsku rozdělena do několika skupin, které měly různé úkoly. Oldřich Hejl byl společně s poručíkem Jiřím Kličkou členem sabotážní skupiny, jejímž úkolem bylo vkládání časovaných náloží z Baťových laboratoří do vagónových zásilek, rušení výroby ve zbrojovkách, odcizování zbraní a granátů, odstraňování orientačních tabulí na silnicích, šíření infekčních chorob mezi nepřáteli, odcizování pošty pro gestapo a jiné sabotážní úkoly. Velké množství členů však bylo prozrazeno, i díky široké spolupráci občanů s gestapem a krutým vyslýchacím metodám. Největší ranou však bylo v roce 1940 objevení deníku Karla Nigeuna se jmény mnoha členů ON, který posléze posloužil jako důkaz v procesu se členy ON. Podobně jako více než 500 členů[4] v Uherském Hradišti byl odhalen i Oldřich Hejl, který byl zatčen 16. dubna 1940.

Věznění, odsouzení a smrt[editovat | editovat zdroj]

Hroby popravených ve Vratislavi (1943)

Po svém zatčení byl nejprve vězněn v Sušilových kolejích v Masarykově čtvrti v Brně, kde brněnské gestapo vytvořilo pro likvidaci Obrany národa zvláštní referáty II BM a II BM/SO, vedené komisařem Ewaldem Taudtem. Následně byl převezen do Kounicových kolejí v Brně-Žabovřeskách. Z Brna byl deportován do Vratislavi, kde byla hlavní věznice pro lidi odeslané brněnskou úřadovnou gestapa.[8] Podmínky ve vratislavské věznici byly strašlivé – strava byla minimální, existovaly zde špatné hygienické podmínky, v zimním období lidé trpěli zimou. To vše mělo za následek smrt mnoha vězňů. Prováděly se zde také popravy gilotinou – stejný osud později zastihl i Oldřicha Hejla. Odtud byl převezen do věznice Mírov, která sloužila jako shromaždiště vězňů určených pro další transport. Mezitím byl 4. srpna 1942 odsouzen Lidových soudem v Berlíně k trestu smrti za přípravu velezrady vůči Říši. Poslední přesun podstoupil zpět do Vratislavi, kde čekal na vykonání rozsudku. Po tříměsíčním čekání byl 6. listopadu 1942 v 19:00 popraven. Jeho ostatky byly uloženy ve Vratislavi do hrobu pod číslem 1020.

Během svého pobytu ve věznicích byl vystavován krutému zacházení a výslechům. Zpočátku mu byly dovoleny balíčky osobních věcí a potravin od rodiny, později byla korespondence omezena na jeden dopis měsíčně. Ale ani nelidské zacházení nedokázalo zlomit jeho bojovného ducha. Velkou oporou mu byla víra v Boha a touha znovu obejmout své nejbližší. Jeho oblíbeným heslem bylo: „Po každé noci přijde den.“ od Shakespeara, které často doplňoval slovy: „Čím temnější noc, tím jasnější den.“ V dochované korespondenci nikdy neprojevoval slabost a pevně věřil v osvobození Československa, kterého se ale nedočkal. K rozveselení ostatních vězňů vedl na Mírově pěvecký kroužek, kde si spolu večer vězni zpívali slovácké písničky, a krátili tak dlouhý čas. Jeho oblíbeným popěvkem bylo: „Naši věrnost nic nezlomí“. I přes veškerou snahu rodiny a četná odvolání nebyl propuštěn a veškeré námitky byly zamítnuty.

Návrat do rodné vlasti[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce byly jeho ostatky převezeny zpět do Československa a 6. července 1946 byly v Lomnici pohřbeny s vojenskými poctami. Pohřbu se kromě rodiny zúčastnily stovky spoluobčanů, přátel a kolegů.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Památníky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Rodná matrika církve římskokatolické v Lomnici, svaz. XI, roč. 1910, str. 62, řadové číslo 30
  2. Na základě vyhlášky vydané dne 7.11.1942 Lidovým soudem ve Vratislavi
  3. a b Dle § 1 odst. 1, písm. e,g zákona č. 255/1946 Sb. (http://www.abscr.cz/data/pdf/normy/zakon255-1946.pdf)
  4. a b Seznam členů a organizace ON na Uherskohradišťsku Archivováno 12. 2. 2015 na Wayback Machine, www.ostrozskalhota.cz
  5. http://www.gym-tisnov.cz/old/index.php?frame=historie
  6. Dle dekretu MNO Čj. 590 osob. odděl. 1937
  7. Dle dekretu MNO Čj. 11.510 - osob. odděl. 1934
  8. Burián, L.: A kdybych prošel celý svět, vás už nepotkám. Uherské Hradiště 1990. s. 18.
  9. http://www.vets.cz/vpm/13127-pomnik-obetem-1-a-2-svetove-valky/#13127-pomnik-obetem-1-a-2-svetove-valky
  10. http://www.vets.cz/vpm/3874-pomnik-obetem-2-svetove-valky/#3874-pomnik-obetem-2-svetove-valky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURIÁN, Ludvík. A kdybych prošel celý svět, vás už nepotkám: (po stopách politických vězňů a míst, kde přišli o život - příspěvek k dějinám Uherskohradišťska za okupace). Uherské Hradiště: Okresní výbor svazu bojovníků za svobodu, 1990. 125 s. 
  • KONEČNÝ, Michal; CENKOVÁ, Pavla. Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky. [s.l.]: Městys Lomnice, 2007. 286 s. ISBN 8025490084. 
  • PAULE, Otokar. Obrana národa na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Státní okresní archiv Uherské Hradiště, 1993. 296 s. 
  • VICENÍKOVÁ, Martina. K historii protifašistického odboje na Uherskohradišťsku (se zřetelem na osobnost Antonína Juřičky). Brno, 2007. 120 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta – Katedra historie. Vedoucí práce František Čapka. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]