Nikolaus Szécsen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikolaus hrabě Szécsen de Temerin
Nikolaus Szécsen jako velvyslanec ve Vatikánu s rodinou (1902)
Nikolaus Szécsen jako velvyslanec ve Vatikánu s rodinou (1902)
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1911 – 1914
PředchůdceRudolf Khevenhüller-Metsch
Nástupcepřerušení diplomatických styků
Rakousko-uherský velvyslanec ve Vatikánu
Ve funkci:
1901 – 1911
PředchůdceFriedrich Revertera
NástupceJohann Schönburg-Hartenstein
První sekční šéf rakousko-uherského ministerstva zahraničí
Ve funkci:
1900 – 1901
PředchůdceRudolf Welsersheimb
NástupceJindřich Lützow
Nejvyšší maršálek Uherského království
Ve funkci:
1916 – 1918
PředchůdceAugust Zichy
Nástupcezánik Rakousko-Uherské monarchie

Narození26. listopadu 1857
Vídeň
Úmrtí18. května 1926 (ve věku 68 let)
Táplánszentkereszt
RodičeAntal Szécsen
Profesediplomat a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaus (Miklós) hrabě Szécsen (Nikolaus Anton Franz Graf Szécsen von Temerin / Miklós Antal Ferenc gróf Szécsen de Temerin) (26. listopadu 1857, Temerin, Srbsko18. května 1926, Gyöngyösszentkereszt, Maďarsko) byl rakousko-uherský diplomat. Od roku 1880 působil v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu (1901–1911) a Francii (1911–1914). Své veřejné působení zakončil před zánikem monarchie jako nejvyšší maršálek Uherského království (1916–1918). Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Szécsenů

Pocházel z uherské šlechtické rodiny chorvatského původu (hraběcí titul 1798), byl jediným synem uherského politika a nejvyššího dvorského maršálka hraběte Antala Szécsena (1819–1896), po matce Ernestině byl potomkem rodu Lambergů. Studoval práva a v roce 1880 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. Na nižších diplomatických postech působil v Bělehradě, Istanbulu, Římě, Paříži, Bukurešti a Drážďanech. Od roku 1895 pracoval ve Vídni na ministerstvu zahraničí[pozn. 1], kde byl v letech 1900–1901 prvním sekčním šéfem. V letech 1901–1911 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu a nakonec velvyslancem ve Francii (1911–1914), kde jeho mise skončila v srpnu 1914 přerušním diplomatických styků na začátku první světové války. Po návratu do Vídně ještě působil na ministerstvu zahraničí, ale v roce 1916 požádal o uvolnění do penze. V roce 1916 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů a v letech 1916–1918 zastával funkci nejvyššího maršálka Uherského království. Byl též c.k. tajným radou a komořím. Během své kariéry získal Řád železné koruny I. třídy (1900), velkokříž Leopoldova řádu (1906) a nakonec se stal rytířem Řádu zlatého rouna (1908).

V roce 1896 se oženil s hraběnkou Johannou Mikesovou de Zabola (1866–1930), s níž měl dvě dcery a syna Miklóse Antala (1899–1945).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Na ministerstvu zahraničí byl od listopadu 1895 druhým sekčním šéfem. Tuto funkci před ním zastával hrabě Adalbert Cziráky, který po Nikolausově zemřelém otci Antalovi převzal v roce 1896 úřad nejvyššího maršálka císařského dvora.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1