Napoleon Jérôme Bonaparte

Napoleon Jérôme Bonaparte
Napoleon Jérôme Bonaparte
	Napoleon Jérôme Bonaparte, Hippolyte Flandrin, 1860
Ministr pro alžírské a koloniální záležitosti
	Ve funkci:; 24. června 1858 – 24. března 1859
Panovník	Napoleon III.
Předchůdce	Ferdinand-Alphonse Hamelin
Nástupce	Prosper de Chasseloup-Laubat
Člen poslanecké sněmovny
	Ve funkci:; 6. března 1876 – 28. října 1877
Volební obvod	Korsika
Člen senátu
	Ve funkci:; 25. prosince 1852 – 4. září 1870
Člen Národního shromáždění
	Ve funkci:; 25. dubna 1848 – 2. prosince 1851
Volební obvod	Korsika (1848–49); Sarthe (1849–51)
Vojenská služba
Služba	Druhé Francouzské císařství
Doba služby	1854–1855
Hodnost	Generálmajor
Bitvy/války	Krymská válka
Narození	9. září 1822 ; Terst, Rakouské císařství
Úmrtí	17. března 1891 (ve věku 68 let) ; Řím, Itálie
Místo pohřbení	Bazilika Superga, Turín
Titul	princ Napoléon
Choť	Marie Klotilda Savojská
Rodiče	Jérôme Bonaparte; Kateřina Württemberská
Děti	Viktor Bonaparte; Ludvík Bonaparte; Marie Leticie Bonaparte
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Napoleon Jérôme Bonaparte (9. září 1822, Terst – 17. března 1891, Řím), celým jménem Napoleon Josef Karel Paul, obvykle znám jako Napoleon Jérôme nebo Jérôme Bonaparte, byl nejmladším synem vestfálského krále Jérôma, nejmladšího bratra Napoleona Bonaparte, a jeho druhé manželky Kateřiny Württemberské. Tento otevřený liberál se stal roku 1879 de facto hlavou Bonaparte. Mnoha Bonapartsty nebyl považován za legitimního pretendenta trůnu, a to kvůli prvnímu manželství jeho otce, které nebylo rozvedeno. Místo něho podporovali jeho syna Viktora. Od 80. let se stal spolu s dalšími monarchisty silným podporovatelem Georgese Boulangera.

Napoleon Jérôme užíval titulu princ Napoléon, který dostal v roce 1852 od svého bratrance, císaře Napoleona III., byl také nositelem titulů 3. princ z Montfortu, 1. hrabě z Meudonu a hrabě z Moncalieri. Jeho oblíbená přezdívka Plon-Plon pramenila z jeho obtížnosti vyslovovat své vlastní jméno v období dětství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Napoleon Jérôme, narozený 9. září 1822 v Terstu v Rakouském císařství a známý jako "princ Napoléon", "princ Jérôme Napoleon" nebo "Plon-Plon", byl blízkým rádcem svého bratrance, císaře Napoleona III. a zejména byl považován za předního zastánce francouzských intervencí v Itálii jménem Camilla Benso Cavoura a italských nacionalistů.

Jako antklerikální liberál vedl tuto frakci u dvora a pokusil se ovlivnit císaře k protiklerikální politice, což byl opačný proud vlivu císařovy manželky, císařovny Evženie, oddané katoličky a konzervativkyně, a patronky těch, kteří chtěli, aby francouzská vojska chránila papežovu svrchovanost v Římě. Císař se během své vlády pohyboval mezi těmito dvěma vlivy.

Když se jeho bratranec stal v roce 1848 presidentem, byl Napoleon jmenován zplnomocněným ministrem pro Španělsko. Později sloužil ve vojenské funkci jako generál divize v Krymské válce, jako guvernér Alžírska a v roce 1859 jako velitel francouzské armády v Itálii. Jeho kuriózní přezdívka "Plon-Plon" pochází z jeho výslovnosti svého jména, když byl ještě dítě, zatímco přezdívku "Craint-Plomb" mu armáda dala kvůli jeho nepřítomnost v bitvě u Solferina.

Jako součást bratrancovi alianční politiky s Piemontem-Sardinií se Napoleon v roce 1859 oženil s princeznou Marií Klotildou Savojskou, dcerou sardinsko-piemontského krále Viktora Emanuela II. To však princi nezabránilo v devítiletém vztahu s kurtizánou Corou Pearl.

Když v roce 1879 zemřel císařský princ Napoleon Evžen, stal se princ Napoleon genealogicky nejstarším členem rodiny Bonaparte; císařský princ jej však ve své poslední vůli vyloučil z následnictví a jmenoval hlavou rodiny jeho syna Viktora. Výsledkem byly hádky mezi princem Napoleonem a jeho synem po zbytek Napoleonova života.

V roce 1886 vznikl ve Francii zákon, podle něhož nesměly hlavy bývalých vládnoucích dynastií žít ve Francii, Napoleon se poté usadil v Prangins na břehu Ženevského jezera ve Vaudu ve Švýcarsku, kde během Druhého císařství získal majetek.

Princ Napoleon zemřel 17. března 1891 ve věku 68 let v Římě.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Napoleon měl s Marií Klotildou tři děti:

Napoleon Viktor Bonaparte (18. července 1862 – 3. května 1926), 4. kníže z Montfortu, princ Napoléon, ⚭ 1910 Klementina Belgická (30. července 1872 – 8. března 1955)
Ludvík Bonaparte (16. července 1864 – 14. října 1932), guvernér provincie Jerevan, zemřel svobodný a bezdětný
Marie Leticie Bonaparte (20. listopadu 1866 – 25. října 1926), ⚭ 1888 Amadeus I. Španělský (30. května 1845 – 18. ledna 1890), španělský král v letech 1870–1873