Německojazyčné země a území

Státy **D-A-CH** - Deutschland-Austria-Confœderatio Helvetica.

Němčina ve své spisovné podobě a její dialekty jsou rozšířené v mnoha zemích s různými sounáležitostmi.

Německojazyčné země[editovat | editovat zdroj]

Země, v nichž se hovoří primárně německy:

Pro tyto státy se používá souhrnné označení DACH - Deutschland-Austria-Confœderatio Helvetica

Země s německojazyčnou menšinou[editovat | editovat zdroj]

Řečníci němčiny jsou v menšině v následujících zemích :

Belgie: německojazyčné společenství v oblasti měst Eupen a Sankt Vith tvoří jeden ze tří celků země;
Dánsko: na jihu Jutska, poblíž hranic s Německem;
Francie: v oblasti Alsaska a v departementu Moselle;
Itálie: v historické oblasti Jižního Tyrolska, dnešní Autonomní provincie Bolzano v Tridentsku-Horní Adiži a v některých odloučených údolích Údolí Aosty a ve Furlansku (asi 2000 osob, což je cca 0,4 % místní populace) ;
Namibie: někdejší německá kolonie, kde Němci tvoří přibližně 25 % bílého obyvatelstva (asi 30 000 germanofonních obyvate tvoří 1,5 % obyvatelstva); jako jazyk němčinu ovládá nejméně 45 000 osob, zejména v oblasti města Swakopmund;
Tanzanie: stát tvoří velkou část někdejší Německé východní Afriky (1885-1919): němčina se vyučuje na univerzitách ve městech Dar es Salaam a Tanga. Přibližně 15 000 - 20 000 Tanzánců ovládá němčinu (zejména starší osoby, nebo studenti němčiny). V Dar es Salaamu je pobočka Goethe-Institutu;
Lucembursko: národní jazyk je lucemburština, avšak obyvatelé hovoří rovnocenně také německy a francouzsky.

Evropské německé společenství bývá nepřesně označováno jako Mittel-Europa („Střední Evropa“), která označuje kulturní komunitu německých mluvčích žijících v zemích pocházejících z bývalé německé říše a říše rakousko-uherské

Obdobně stále existují velmi malé, a často uzavřené komunity:

Amerika:
- Argentina: v provincii Río Negro kde mnoho Němců z Volhy a Švýcarska založilo společenství (např.: Bariloche) a kde se po druhé světové válce uchýlilo mnoho nacistů,
- Chile: Němečtí a švýcarští přistěhovalce u jezera Llanquihue.
- Brazílie, Mexiko, Paraguay: během 19. století se emigrovalo množství mennonitů a aškenázských Židů, abychom zde našli azyl,
- Spojené státy americké: Němčinu, vedle jidiš, používá většina aškenázských Židů. Také amišové v Pensylvánii užívají psanou formu němčiny, hovorovou řeči je německý dialekt pennsilfaanisch. Středozápad USA zažil během 19. století silnou německou imigraci. V současné době zde již neexistují německojazyčné komunity, ale dosud lze nalézt množství toponomastik;
Východní Evropě: před druhou světovou válkou existovalo ve východoevropských zemích mnoho německých komunit. Po válce byly velká část těchto komunit ze svých domovů vyhnána nebo emigrovaly do Německa:
- Rumunsko: v Krišaně, Bukovině a především v Sedmihradsku (Siebenbürgen), kde se jim říká „sedmihradští Sasové“ (Siebenbürger Sachsen),
- Polsko: ve Slezsku, v jihovýchodním Prusku (Varmijsko-Mazursko) a v oblasti Gdaňsku (Danzig) díky rozšíření pruského území a Německé říše,
- Česko: příhraniční pásmo českých zemí (Sudety) byly od 12. století osídleny obyvateli německého původu, po druhé světové válce byli ze svých domovů vysídleni, dnes je němčina jazykem některých intelektuálů
- Rusko: zejména v Kaliningradu (Königsbergu), někdejším hlavním městě Východního Pruska, německého území až do konce druhé světové války. Další silnou komunitou v Rusku byli povolžští Němci,
- Litva: v Memellandu (Klaipėda, německy Memel), který byl součástí německé provincie Východní Prusko,
- Slovensko: k arpatští Němci.

V Oceánii existovala v letech 1884-1919 kolonie Německá Nové Guinea, kde se užívala kreolská němčina Unserdeutsch („naše němčina"), dnes jím mluví jen hrstka starších lidí.

Počet mluvčích ve světě[editovat | editovat zdroj]

Celosvětově je němčina mateřským jazykem asi pro 110 až 120 milionů osob. Jejich rozdělení v sestupném pořadí podle počtu (zaokrouhleno na desítky resp. jednotky tisíc) je následující: