Praha-Těšnov (nádraží)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Nádraží Praha-Těšnov)
Skočit na: Navigace, Hledání
Nádraží Praha-Těšnov
Nádraží v roce 1905
Nádraží v roce 1905
Základní informace
Sloh novorenesance
Poloha
Adresa Karlín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Nádraží Praha-Těšnov
Nádraží Praha-Těšnov
Další informace
Kód památky 54072/1-2023 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nádraží krátce po dostavbě (kresba Františka Chalupy).

Nádraží Praha-Těšnov (Denisovo nádraží) patřilo ke trojici koncových nádraží pražského železničního uzlu (spolu s Hlavním nádražím, dříve Wilsonovo nádraží a Masarykovým nádražím, dříve Praha-střed).[zdroj?] Otevřeno bylo v roce 1875, uzavřeno v roce 1972 po zrušení tratě do Vysočan, na které bylo jako hlavové nádraží.[zdroj?] Severní křídlo nádraží bylo následně zbořeno v souvislosti s výstavbou Severojižní magistrály. Zbývající části - odjezdová hala s triumfálním obloukem a jižní křídlo - byly odstřeleny v roce 1985.[1]

Poloha a vznik nádraží[editovat | editovat zdroj]

Mapa oblasti v době kolem roku 1910.

Nádraží se nacházelo na území Karlína v Praze 8 (čp. 562), na pomezí s Novým Městem. Bylo vybudováno v letech 18721875 jako konečná stanice tehdy dostavěné Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB) v místě, kde předtím jako součást městského opevnění stávala Petrská brána, zvaná též Poříčská, později Špitálská (podle Špitálského pole, dnešního Karlína). Také se zde říkalo „V zahradách Těšnovských“. Rakouská severozápadní dráha spojující Vídeň s Berlínem původně Prahu míjela. Hlavní trať vedla z Nymburka přes Starou Boleslav a Mělník k Děčínu, posléze však byla vybudována také odbočná trať do Prahy. Nejprve bylo vybudováno prozatímní koncové nádraží na Rohanském ostrově,[zdroj?] 10. května 1875 pak bylo předáno provozu i nádraží definitivní.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Od počátku až do roku 1919 neslo nádraží původní název Praha – severozápadní nádraží. V roce 1919 bylo pojmenováno po francouzském historikovi, politikovi a slavistovi Ernestu Denisovi Praha – Denisovo nádraží. Za okupace od roku 1940 do roku 1945 bylo přejmenováno na Praha – Vltavské nádraží (Moldau Bahnhof). V roce 1945 byl obnoven název Praha – Denisovo nádraží. Od 1. ledna 1953 do roku 1972 neslo nádraží svůj poslední název Praha-Těšnov.

Exteriér a interiér[editovat | editovat zdroj]

Budova nádraží, která byla komplexem novorenesančních budov, byla dílem českého architekta Karla Schlimpa, profesora na vídeňské technice. Střední trojkřídlá monumentální budova o délce 115 m, která byla vstupem do odjezdové haly nádraží, byla honosně vyzdobena monumentálním triumfálním římským obloukem s dvěma postranními oblouky s korintským sloupovím. Nad těmito čtyřmi korintskými sloupy stály čtyři alegorické sochy znázorňující Obchod, Vědu, Průmysl a Hospodářství. Na samém vrcholu budovy pak bylo umístěno alegorické sousoší Austrie, po stranách Orba a Průmysl. Stěny, římsy a stropy interiéru měly štukové dekorace, zdobily je závěsné lustry. Pravé, jižní křídlo s bohatě zdobeným reprezentačním salonem a čekárnou bylo ukončeno čtyřpodlažní budovou, v níž byla přízemní restaurace. Levé, severní křídlo sloužilo jako příjezdový trakt a byly zde umístěny kanceláře. Odjezdová hala s věšadlovou stropní konstrukcí byla vyzdobena portréty měst, jimiž procházela někdejší Rakouská severozápadní dráha. Interiér doplňovala v litině provedená sochařská výzdoba. Proto bylo nádraží Těšnov považováno za jednu z nejkrásnějších nádražních budov střední Evropy. Nádraží mělo tři koleje, doplněné blízkým manipulačním kolejištěm.

Zánik nádraží[editovat | editovat zdroj]

Na místě zbořeného jižního křídla nádražní budovy se dnes nachází malý park.

Nádraží sloužilo veřejnosti téměř sto roků. V 70. letech však idea vedení silničního průtahu středem města dostala přednost před železniční tratí. Severozápadní nároží budovy překáželo výstavbě Severojižní magistrály. Byly zpracovány studie na záchranu budovy jejím pootočením a následným využitím, např. pro městské muzeum, v praxi však nebyly uskutečněny.

1. července 1972 z nádraží odjel ve 23:40 poslední osobní vlak číslo 814 do Lysé nad Labem, čímž byla stanice dopravně zrušena (spolu se stanicí Praha-Libeň dolní nádraží a přilehlým traťovým úsekem do Vysočan).[zdroj?] Uzavřené nádraží poté postupně chátralo. Počátkem 70. let bylo z důvodů přeložky inženýrských sítí a zavedení tramvajové dopravy na Hlávkův most v souvislosti s výstavbou magistrály nejprve zbořeno severní křídlo budovy. Pro zbytek budovy však existovalo několik návrhů, jak budovu využít - buď jako další výstavní budova Muzea hlavního města Prahy, nebo jako archiv. I přes tento zásah bylo v roce 1978, téměř na konci své existence, nádraží Těšnov pro své výtvarné hodnoty zapsáno do I. kategorie Státního seznamu nemovitých kulturních památek.[2]

Marné však bylo usilování o záchranu a dostavbu budovy, o její využití pro muzeum či archiv. Nakonec bylo rozhodnuto o likvidaci objektu. Před definitivní demolicí byl objekt odstrojen, byly odmontovány předměty umělecké a architektonické výzdoby a přeneseny do depozitářů Muzea hlavního města Prahy a Národního muzea. Následně bylo upuštěno od památkové ochrany budovy.[3] 16. března 1985 byla budova odstřelena. V roce 1991 byla v kavárně Mánes založena Společnost pro znovupostavení Denisova nádraží v Praze, zatím však nemá žádných výsledků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Muzeum hlavního města Prahy: Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření
  2. NPÚ: Prohlášení objektu za nemovitou kulturní památku
  3. NPÚ: Rozhodnutí o zrušení/upuštění od památkové ochrany

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]