Přeskočit na obsah

Miloslav Stehlík (voják)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
plk. Miloslav Stehlík
Narození10. května 1898
Kovanice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. října 1942 (ve věku 44 let)
Budyšín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtínásledky věznění
Místo pohřbeníhřbitov Neveklov
Národnostčeská
Alma materVysoká škola válečná
Povolánívoják
ZaměstnavatelČeskoslovenská armáda
ChoťBožena Stehlíková
DětiMiloslav Stehlík mladší
RodičeVáclav Stehlík, Marie Podlipská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miloslav Stehlík (10. května 1898 Kovanice21. října 1942 Budyšín) byl důstojník Československé armády, odbojář z období druhé světové války a oběť nacismu.

Před druhou světovou válkou

[editovat | editovat zdroj]

Miloslav Stehlík se narodil 10. května 1898 v Kovanicích na Nymbursku v rodině řídícího učitele Václava Stehlíka a Marie, rozené Podlipské. Mezi lety 1909 a 1913 studoval na nižší reálce v Nymburku a poté do roku 1917 kadetní školu v Praze. V závěru první světové války se ještě zúčastnil bojů na italské frontě. V den vzniku Československa se přihlásil do armády nového státu a do konce roku 1918 sloužil v Milovicích jako velitel strážní roty. Do roku 1929 poté sloužil u pěšího pluku v Benešově, v rámci zdejší služby si průběžně zvyšoval kvalifikaci absolvováním zdokonalovacích kurzů. K 1. dubnu 1929 byl již v hodnosti kapitána přijat ke studiu na Vysoké škole válečné v Praze, které zdárně ukončil 31. července 1932. Následně byl přeřazen do skupiny důstojníků generálního štábu a nastoupil službu na velitelství 6. divize v Brně, v témže městě pak mezi zářím 1934 a zářím 1935 působil jako velitel roty u pěšího pluku 10 a další rok na 3. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství. Od 30. září 1936 na vysokých štábních funkcích velitelství IV. sboru v Olomouci. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 zastával post přednosty 3. oddělení velitelství Hraničního pásma XIII v Hranicích. Dosáhl hodnosti majora.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci v březnu 1939 a rozpuštění Československé armády začal Miloslav Stehlík pracovat jako tiskový referent na okresním úřadu v Benešově. Tato funkce mu dala možnost zapojit se do protinacistického odboje ve skupině tzv. Schmoranzových tiskových tajemníků. Za svou činnost byl 25. srpna 1939 ve své pracovně zatčen gestapem. Vyslýchán a vězněn byl na Pankráci, Plavně, Cvikově, Drážďanech, Gollnowě a berlínské věznici Alt-Moabit. Zde byl ve dnech 10. - 12. prosince 1941 společně s dalšími souzen Lidovým soudem. Miloslav Stehlík byl odsouzen na tři roky vězení, relativně mírný trest mu byl udělen, protože jeho odbojová činnost probíhala ještě v mírové době před vypuknutím druhé světové války. Zbytek trestu si odpykával v Budyšíně, jeho organismus ale následky věznění nevydržel a Miloslav Stehlík zde 21. října 1942 zemřel. Jeho kolegové z odboje, kteří se konce stanoveného trestu dožili, nebyly ani tak propuštěni a čekala je další léta věznění v koncentračních táborech, nezřídka i smrt. Pohřben je na hřbitově v Neveklově.[1]

Miloslav Stehlík se oženil. Jemu a jeho ženě Boženě se narodil syn, který dostal jméno po otci, a rovněž se stal vojákem z povolání. Sloužil u tankových jednotek. V roce 1949 byl zatčen příslušníky Obranného zpravodajství vedeného Bedřichem Reicinem a za údajnou velezradu odsouzen na dvacet jedna let vězení. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960, po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 odešel do exilu. Božena Stehlíková čelila po uvěznění syna četným ústrkům a zemřela v roce 1958.

Posmrtná ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Miloslav Stehlík byl v roce 1946 in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka, v roce 1948 do hodnosti plukovníka
  • Miloslavu Stehlíkovi byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  1. Historik Eduard Stehlík není dle svých slov příbuzným plk. Miloslava Stehlíka.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]