Marta Kubišová

Šablona:Infobox Hudební umělec Marta Kubišová (* 1. listopadu 1942 České Budějovice) je česká zpěvačka, trojnásobná vítězka čtenářské ankety časopisu Mladý svět Zlatý slavík a držitelka Medaile za zásluhy II. stupně.

Život

Tatínek pracoval jako kardiolog, její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později však prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v Praze. V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Protože se po absolvování gymnázia nedostala na vysokou školu, nastoupila do práce v Poděbradských sklárnách. Svou pěveckou kariéru začala s taneční skupinou, která v Nymburce zpívala při odpoledních čajích. V roce 1961 se dostala v soutěži „Hledáme nové talenty“ až do finále. V roce 1962 ztratila svou práci ve sklárnách a přihlásila se na konkurz do Stop divadla v Pardubicích. V roce 1963 přešla do plzeňského Divadla Alfa (inscenace Ukradený měsíc od Ludvíka Aškenazyho, Černej sen). V září 1964 se dostala díky Janu Schneiderovi do pražského divadla Rokoko, kde mělo toho podzimu premiéru pásmo Jana Schneidera Chan & Son. Spolupráci s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala v prosinci 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. V roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka. Její píseň Modlitba pro Martu se stala při okupaci vojsk Varšavské smlouvy 1968 symbolem národního odporu, 1. listopadu téhož roku vzniklo populární trio Golden Kids (Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková). Roku 1969 vyhrála svého druhého Zlatého slavíka a vdala se za režiséra Jana Němce. O rok později opět vyhrála Zlatého slavíka, avšak cenu musela převzít v ústraní redakce časopisu Mladý svět kvůli začínající normalizaci. Poslední vystoupení Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 v Ostravě.

Od února 1970 měla zakázánu uměleckou činnost. Záminkou se stala údajná pornografie, která byla dokazována třemi zfalšovanými fotomontážními fotografiemi. Později žalobu u soudu na ředitele Supraphonu Hrabala, který za účelovou pomluvou stál, sice vyhrála, ale na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat 20 let do roku 1989, kdy padl československý komunistický režim.^[1] Vystupovat mohla pouze na undergroundových akcích pro pozvané účastníky. Ve druhé polovině 80. let se měla stát zpěvačkou skupiny The Plastic People of the Universe, ale toto angažmá překazila StB.^[2]

V roce 1971 v osmém měsíci těhotenství potratila a prožila klinickou smrt. Po manželově emigraci do USA a následném rozvodu se podruhé vdala za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo, v letech 1977 a 1978 působila jako mluvčí Charty 77.^[3] Dne 1. června 1979 oslavila narození dcery Kateřiny. Dne 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, když zazpívala československou hymnu. Dne 22. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, zpívala z balkonu Václavského náměstí svou Modlitbu pro Martu a také československou státní hymnu. Poté následovala reedice alba Songy a balady a už v roce 1990 studiové nahrávky a samostatné koncerty tak jako slavný koncert "Marta v Lucerně" (2. června), kde ji byl dodatečně předán Zlatý slavík za rok 1970. Hudební doprovod obstarala skupina Energit Luboše Andršta. Následovalo 60 koncertů s touto skupinou tak jako i zájezdy do Japonska, Paříže a Berlína. Od roku 1991 spolumoderuje Adventní koncerty a od 1992 zase pořad Chcete mě?. O dva roky později se vrátila společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem ve společném vystoupení v Golden Kids Comeback. Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy. Adam Georgiev vydal její biografickou knihu Chytat slunce v roce 1995. V Míčovně Pražského hradu jí byla v roce 1998 udělena Čestná medaile T.G.Masaryka (7.3.1998), za věrnost jeho odkazu. V říjnu 2002 převzala na Pražském hradě Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl od Luboše Nečase.

Již několik let je její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje svoje recitály. Zde účinkovala také v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli a její výkon byl oceněn cenou Thálie. V roce 2005 vyšlo novinkové album „Vítej, lásko“, které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce 2008 Supraphon vydalo její první DVD.

Filmografie

Hrála a účinkovala také v několika filmech, například Mučedníci lásky (1966, režie Jan Němec, později také manžel Marty Kubišové), nebo Jak se krade milion (1967) a TV seriálech a filmech (např. Píseň pro Rudolfa III., Náhrdelník melancholie, Proudy lásku odnesou).

Diskografie

Songy a balady (1969, 1970, 1990 – Supraphon; 1996 – Bonton Music), 1. řadové album, 1. LP
Lampa (1990 – Supraphon) – kompilace archivních nahrávek
Adventní písně a koledy (1990 – Supraphon) – s Bratry Ebenovými – řadové album
Někdy si zpívám… (1991 – Supraphon) – řadové album
Songy a nálady (1993 – Popron music) – řadové album
Řeka vůní (1995 – Popron Music) – řadové album
Bůh ví… (1996 – PolyGram) – řadové album
Singly 1 (1996 – Bonton Music), kompilace nahrávek z let 1963–1967
Nechte zvony znít (Singly 2) (1997 – Bonton Music), kompilace nahrávek z roku 1967 a dosud nevydané rarity ze soukromého archivu
Vánoce s Martou Kubišovou (1997 – Multisonic) – řadové album
Sváteční setkání (1997 – Multisonic) – s Petrem Maláskem, Rudolfem Roklem a Jaroslavem Svěceným – řadové album
Dejte mi kousek louky (Singly 3) (1998 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z let 1967–1968 a nahrávky Čs. rozhlasu Plzeň z let 1963 a 1964 většinou doposud nevydané
Modlitba (Singly 4) (1999 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z roku 1968 a doposud nevydané nahrávky z archivu Čs. televize a Čs. rozhlasu z let 1963–1969
Marta Kubišová v Ungeltu (1999 – Multisonic) – album remaků
Síň slávy (1999 – Sony Music / Bonton) – kompilace
Tajga blues (Singly 5), 2CD (2000 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z let 1969–1970, nahrávky pro německý Polydor z let 1969–1970, písně natočené v roce 1978 s Jaroslavem Hutkou
Příběh – To nejlepší (22. 3. 2004 – Supraphon) – výběr z archivních snímků, nová nahrávka písně „Řekni, kde ty kytky jsou“ z roku 2000 – Supraphon
Já jsem já – Recitál Marty Kubišové (2004 – divadlo Ungelt) – záznam z koncertu
Vítej, lásko (2005 – Supraphon), album s texty Jana Schneidera
In my world (2005) – s Davem „Whitewolfem“ Trezakem – řadové album
Příběh (DVD, 2008 – Supraphon)
Ne! The Soul of Marta Kubišová, CD a 2LP (2009 – VampiSoul) – kompilace archivních nahrávek
Vyznání, 3CD (2010 – Supraphon) – kompilace největších hitů se třemi novými nahrávkami

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marta Kubišová na Wikimedia Commons Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marta Kubišová

Reference

↑ Jan Sedmidubský: Husáku, proč? Příběh Marty Kubišové, Český rozhlas. In: Téma: Ozvěny normalizace. 40.–42. minuta. 29. července 2007 (repríza)
↑ HLAVSA, Milan; PELC, Jan. Bez ohňů je underground. Praha: Maťa, 2001. ISBN 80-7287-020-3.
↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 274.

Externí odkazy

Související články

Literatura

Adam Georgiev: Chytat slunce, vydalo nakladatelství Petrklíč v roce 1997, ISBN 80-85243-98-9,
Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10–12, 22, 45–7, 65
Ľuboš Nečas: Marta Kubišová – Asi to tak sám Bůh chtěl, vydalo nakladatelství Ikar v roce 2005, ISBN 80-249-0549-3

[1] Jan Sedmidubský: Husáku, proč? Příběh Marty Kubišové, Český rozhlas. In: Téma: Ozvěny normalizace. 40.–42. minuta. 29. července 2007 (repríza)

[Mejla-2] HLAVSA, Milan; PELC, Jan. Bez ohňů je underground. Praha: Maťa, 2001. ISBN 80-7287-020-3.

[3] MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 274.

[1]

[2]

[3]