Makiovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMakiovití
alternativní popis obrázku chybí
maki velký (Cheirogaleus major)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád poloopice (Strepsirrhini)
Infrařád lemuři (Lemuriformes)
Nadčeleď makiové (Cheirogaleoidea)
Čeleď makiovití (Cheirogaleidae)
Gray, 1873
Rody
  • maki (Allocebus), (Cheirogaleus), (Microcebus), (Mirza), (Phaner),
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Makiovití (Cheirogaleidae) je čeleď nejprimitivnějších primátů, poloopic, které patří mezi endemity vyskytující se jen na Madagaskaru. Čeleď má pět rodů. Někdy je rod Phaner řazen zvlášť do podčeledi Phanerinae. [1]

Maki červený (Microcebus rufus)

Popis[editovat | editovat zdroj]

Makiovití jsou nejmenší primáti, jsou velicí jen od 13 do 28 cm a váží od 50 do 500 gramů. Ocas mají dlouhý, u některých druhů i jeden a půl násobku délky těla. Samice mají dva až tři páry mléčných bradavek. Srst mají dlouhou a velice jemnou, na hřbetě mají barvu srsti šedou druhy žijící v listnatých lesích na západě Madagaskaru a barvu červenohnědou druhy obývající deštný prales na východě, břicho mají vždy světlejší. Oči mají přizpůsobeny nočnímu vidění. Ušní boltce jsou nápadně velké a tenké. Mají typický zubní hřebínek vytvořený z nižších řezáku a špičáků, horní špičáky mají zašpičatělé. Některé druhy mají pod základem ocasu zásobárnu tuku pro nepříznivé období sucha, které dokonce i přespávají v dutinách. Zadní nohy mají delší než přední, prsty mají paličkovitě zakončené.

Stravování[editovat | editovat zdroj]

Jsou to všežravci, jejich základní potravou jsou plody, listy, pupeny, květy, nektarem a různými výměšky rostlin, rádi se živí také hmyzem, pavouky, bezobratlými i malými obratlovci.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Čeleď makiovitých jsou noční opice, které téměř celý svůj život prožívají na stromech. Výborně šplhají i skáčou, tehdy využívají dlouhého ocasu k udržení rovnováhy. Po větvích se pohybují po čtyřech, když vzácně přebíhají po zemi, činí tak po zadních nohou. Den prospí v dutinách nebo v rodinných hnízdech z větví a lián, někdy osamoceně a jindy ve skupinách. Za potravou se vydávají až po setmění a do svých spacích míst se vracejí s úsvitem.

Ačkoliv si jednotlivá zvířata shánějí potravu samostatně, žijí v podstatě v různorodých společenstvech. Někteří makiové, např. z rodu Microcebus jsou polygamní, žijí ve skupinách skládající se z několika samců i samic, jiní např. z rodu Cheirogaleus jsou monogamní, žijí v párech. Během noci tato společenstva mezi sebou živě komunikují, ať již akusticky relativně vysokým hlasem, nebo pachové pomoci moči, výkalů a sekretů z pachových žláz.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samice mají krátký estrální cyklus, který je označován zduřením okolí pohlavních orgánů. U polygamních druhů dochází ke spáření samice s více samci, genetické testy ukázaly, že v jednom vrhu mohou být mláďata pocházející s rozdílných samců. Po dvou až třech měsících březostí mají samice větších druhů po jednom a menší druhy po dvou až třech mláďatech, která se rodí od října do března, tj. v období vlhkého tropického léta.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy jsou rozšířené na rozsáhlém území, ty v podstatě ohrožené nejsou, jsou docela běžné. Horší výhled do budoucna mají druhy, které jsou rozšířeny jen ostrůvkovitě, jejich populace může být snáze ohrožena změnou biotopu nutného pro přežití. Pro svou velikost, vlastně malost, nemají pro místní obyvatelé potravní význam, takže je neloví.

Podle IUCN jsou považováni za:

Systematika makiů[editovat | editovat zdroj]

rod Mirza Gray, 1870

rod Phaner Gray, 1870

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.biolib.cz
  2. www.iucnredlist.org

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOBRORUKA, Luděk J.. Poloopice a opice. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5). 07-032-79.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]