Lžičník
Lžičník | |
---|---|
Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
Čeleď | brukvovité (Brassicaceae) |
Rod | lžičník (Cochlearia) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lžičník (Cochlearia) je rod, většinou bíle kvetoucích nenáročných rostlin, tvořený asi 30 druhy z nichž jediný lžičník lékařský se vyskytuje v přírodě České republiky.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druhy rodu lžičník jsou rozšířené v Evropě, Asií, Africe i v Severní Americe. Vyznačují se velkou ekologickou rozmanitostí, některé druhy např. C. anglica, C. danica, C. groenlandica, C. officinalis jsou v zásadě omezeny na přímořské biotopy, jiné např. C. macrorrhiza, C. polonica, C. tatrae jsou naopak vysloveně vnitrozemské a většinu z nich lze zároveň vzhledem k malému areálu výskytu považovat za endemity.[1][2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jednoleté, dvouleté i vytrvalé lysé byliny s jednoduchými nebo rozvětvenými přímými, vystoupavými nebo poléhavými lodyhami které rostou z tenkých kořenů (jednoletky) nebo z vícehlavých kořenů s oddenky (trvalky). Přízemní řapíkaté nebo přisedlé listy jsou okrouhlé, ledvinovité nebo srdčité. Listy přibližně shodného tvaru střídavě vyrůstající na lodyhách jsou u báze srdčitě až šípovitě objímavé. Všechny listy bývají po okrajích celistvé a někdy zvlněné, zubaté či vroubkované.
Na lodyhách rostoucí oboupohlavné květy jsou obvykle bez listenů a vyrůstají v hroznovitých květenstvích nebo řidčeji osamoceně. Mají čtyři vejčité až vejčitě kopinaté, vypouklé, zelené kališní lístky a čtyři elipsovité, vejčité až obvejčité, výrazně delší korunní lístky nejčastěji bílé, vzácněji narůžovělé, nafialovělé nebo krémově žluté barvy. V květu je šest tyčinek s volnými nitkami nesoucí prašníky a boční nektaria. Vejčitý nebo okrouhlý semeník obsahující tři až padesát vajíček má krátkou čnělku s hlavičkovou bliznou.
Plody jsou vejčité, kulovité nebo elipsovité šešulky které jsou dvoudílné, pukající, až 7 mm velké a mají na vrcholu krátkou suchou čnělku. Obsahují v jedné nebo dvou řadách uložená hnědá, elipsoidní, na povrchu jemně bradavčitá semena.[1][2][3]
Název
[editovat | editovat zdroj]Latinský název je odvozen od řeckého slova κοχλίας (spirála, šnek). Český název je odvozen od podobnosti se slovem naběračka (nářečně a polsky chochla) z latinského cochlearium (zahnuté římské lžičky na šneky). Lžičník obsahuje vitamín C, který působil proti kurdějím (scurvy) a odtud i jeho anglický název (scurvy-grass).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Cochlearia [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2014-01-04]. S. 549–550. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)
- ↑ a b Flora of North America: Cochlearia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AL-SHEHBAZ, Ihsan A. Brassicaceae Genera of the World: Cochlearia [online]. Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, rev. 2003 [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu lžičník na Wikimedia Commons
- Brukvovité
- Nepůvodní flóra Česka
- Flóra jihovýchodní Evropy
- Flóra jihozápadní Asie
- Flóra jihozápadní Evropy
- Flóra jihozápadu USA
- Flóra Kavkazu
- Flóra ruského Dálného východu
- Flóra severní Evropy
- Flóra severozápadu USA
- Flóra Sibiře
- Flóra střední Evropy
- Flóra subarktické Ameriky
- Flóra východní Asie
- Flóra východní Evropy
- Flóra východní Kanady
- Flóra západní Kanady