Loskuták posvátný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLoskuták posvátný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď špačkovití (Sturnidae)
Rod loskuták (Gracula)
Binomické jméno
Gracula religiosa
L., 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Loskuták posvátný, též beo, beo posvátný, ve své domovině tiong (Gracula religiosa) je středně velký špaček divoce žijící v Indii a jihovýchodní Asii i jinde. Pro svůj talent velmi věrně napodobovat zvuky včetně lidského hlasu se také chová jako klecový pták.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • délka těla: 27-30 cm

Loskutáci jsou nápadní ptáci; peří je černé s výrazným zeleným a fialovým leskem, v křídlech mají bílá zrcátka (od 3. do 9. primární letky), která vynikají zvláště v letu. Na tvářích a týlu mají holé, masité a jasně žluté laloky, jejichž přesný tvar i umístění záleží na daném poddruhu, kterých někteří autoři popisují až 15. Silný rovný zobák je oranžový, nohy žluté. Samec a samice jsou zbarveni stejně, někteří chovatelé jsou však údajně schopni rozlišit je podle odstínu a barevného lesku peří na hlavě.

Mezi poddruhy existují i rozdíly ve velikosti, mezi chovateli se proto obvykle rozlišují tři základní typy: loskuták velký (~G. r. religiosa), střední (~G. r. intermedia) a malý (~G. r. indica). Celková délka těla loskutáka velkého je asi 310 mm, střední mívá kolem 260-280 mm a malý 230-250 mm.

Na rozdíl od ostatních špačků nechodí, ale poskakují po větvích.

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Loskuták posvátný je v mnoha poddruzích rozšířený v jižní části Indického subkontinentu, na Srí Lance, jižní Číně, Barmě, Thajsku, Vietnamu i Malajsii a Indonésii včetně ostrovů Sumatra a Borneo, vyskytuje se rovněž na Filipínách a Andamanské ostrovy. Kromě toho byl člověkem úspěšně introdukován na Floridu, Havajské ostrovy, do Japonska, Portorika i na další místa.

Preferuje místa s častými dešti a vysokou vzdušnou vlhkost, je hojným obyvatelem džunglí, vždyzelených i vlhkých opadavých lesů, včetně horských lesů, vyskytuje se v nadmořských výškách od 0 do 2000 m n. m. Je běžný také na okrajích lesů na kávových i jiných plantážích. Jsou to výhradně stromoví ptáci.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Vejce loskutáka

Loskutáci žijí v párech (během hnízdění) nebo ve velkých hejnech, zpravidla se zdržují na vrcholcích stromů, kde hledají především ovoce, nejčastěji fíky, ale i semena, hmyz nebo malé obratlovce, kterými se živí. Pojídají také nektar. Jsou to hluční ptáci, vydávají charakteristické pronikavé klesající hvízdání i jiné pisklavé zvuky a svůj repertoár může obohatit o naučené zvuky.

Jsou monogamní, hnízdí nejčastěji od dubna do července v dutině lesních stromů, kterou vystelou větvičkami, listy a peřím. Samice snáší maximálně 3 modrá vajíčka s hnědavými tečkami, která zahřívají oba partneři. Mláďata se líhnou za 14-18 dní, za měsíc už vylétávají z hnízda. Loskutáci mohou mít i tři snůšky za rok.

Chov loskutáka[editovat | editovat zdroj]

Loskuták posvátný je populární klecový pták, nadaní jedinci se naučí „mluvit“ lépe než další známý imitátor, papoušek žako. Nejčastěji chovaným poddruhem je loskuták velký, o kterého je také největší zájem na trhu.

Minimální rozměry klece pro jednoho ptáka jsou 100 × 50 × 50cm, na rozdíl od papoušků potřebuje loskuták klec spíše širší než vysokou. Voliéra je samozřejmě lepší, loskuták chovaný v kleci potřebuje mít možnost proletět se po místnosti. Pro chov loskutáků je samozřejmě nutná budka o rozměrech minimálně 20 × 20 × 20cm, s kulatým otvorem.

Loskuták je velmi společenský pták, nejlepší je pro něj chov v páru, nebo by klec měla být umístěná tam, kde je loskuták v kontaktu se svým majitelem. Zároveň je třeba myslet na to, že loskutáci jsou ptáci hluční a znečišťuje své okolí řídkým trusem a kousky potravy vyhazované z klece. Také mu škodí cigaretový kouř a výpary z kuchyně.

V obchodech s potřebami pro zvířata jsou k dostání jak speciální granule pro loskutáky, tak sypká směs pro krmení hmyzožravých ptáků. Loskutáci také milují čerstvé ovoce a živý hmyz (sarančata apod.)

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování loskutáků v zajetí nestačí pokrýt poptávku po loskutácích, loskutáci jsou proto jako mláďata ve velkém vybíráni z hnízd ve volné přírodě. Jejich populace proto nezadržitelně klesá, i když zatím nejsou nijak chráněni.

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Loskuták posvátný tvoří velké množství poddruhů, kolik přesně jich je, nicméně není jasné a mezi různými autory nepanuje příliš velká shoda. Loskuták malý se někdy popisuje jako samostatný druh, Gracula indica.

Některé poddruhy:

  • G. r. andamanensis (loskuták andamanský)
  • G. r. batuensis
  • G. r. intermedia (loskuták prostřední)
  • G. r. palawanensis (loskuták filipinský)
  • G. r. peninsularis (loskuták indický)
  • G. r. religiosa (loskuták velký)
  • G. r. venerata

Loskuták posvátný v českých zoo[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GOSLER, Andrew, Atlas ptáků světa. Z angl. 1. vyd. přel. Mgr. Petr Hanák et. al. 2. vyd. v ČR. Bratislava: Příroda a.s., 1994, 394 s. ISBN 80-07-00830-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]