Přeskočit na obsah

Lilek černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLilek černý
alternativní popis obrázku chybí
Lilek černý (Solanum nigrum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlilkotvaré (Solanales)
Čeleďlilkovité (Solanaceae)
Rodlilek (Solanum)
Binomické jméno
Solanum nigrum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lilek černý (Solanum nigrum) je jednoletá jedovatá bylina z čeledi lilkovitých. Vyskytuje se téměř v celé Evropě (s výjimkou nejsevernějších částí Britských ostrovů a Skandinávie), na západní a jihozápadní Sibiři, ve Střední Asii, v Indii, ve východní Číně, na Sachalinu, v Japonsku a v severovýchodním cípu Afriky (Niger, Nigérie, Somálsko aj.). Do USA, Austrálie a na Nový Zéland byl tento druh zřejmě jen zavlečen.

Plody lilku černého

Výskyt na Madagaskaru, uváděný v Květeně ČR (viz literatura), může být mylný vzhledem k tomu, že zřejmě došlo ke kolizi vědeckých jmen Solanum nitens Opiz, 1843 pro rostliny vyskytující se v Česku a Solanum nitens Baker, 1882; druhé z nich má synonymum Solanum madagascariense Dammer, 1906 var. nitens D'Arcy et Rakot, 1994, který se skutečně vyskytuje na uvedeném ostrově. Pravděpodobně se tedy jedná o různé druhy.

  • Solanum humile Bernhardi in von Willdenow, 1809 - (lilek nízký)
  • Solanum nigrum subsp. humile (Bernhardi, 1819) Marzell - (lilek černý nízký)
  • Solanum tauschii Opiz in Všemír (Wssemjr) von Berchtold et Opiz, 1843 - (lilek Tauschův)
  • Solanum nitens Opiz in Všemír (Wssemjr) von Berchtold et Opiz, 1843 - (lilek lesklý)
  • Solanum decipiens Opiz in Všemír (Wssemjr) von Berchtold et Opiz, 1843 - (lilek šalebný)
  • Solanum atriplicifolium Desportes ex Dunal, 1816 - (lilek laločnatý)
  • Solanum canescens Kitaibel in Kanitz, 1863 - (lilek šedobílý)
  • Solanum dillenii Schultes, 1814 - (lilek Dillenův)
  • Solanum nigrum subsp. dillenii (Schultes, 1814) Nyman - (lilek černý Dillenův)
  • Solanum judaicum Besser, 1809 - (lilek židovský)
  • Solanum moschatum C. Presl in J. et C. Presl, 1822 - (lilek pižmový)
  • Solanum nigrum subsp. moschatum (C. Presl, 1822) Arcangeli- (lilek černý pižmový)
  • Solanum ochroleucum Bastard in Desvaux, 1814 - (lilek žlutobílý)
  • Solanum villosum Miller, 1768 subsp. ochroleucum (Bastard, 1814) Nyman, 1881 - (lilek huňatý žlutobílý)
  • Solanum oleraceum Dunal ex Poiret [1814 - (lilek zelinný)
  • Solanum schultesii Opiz in Všemír (Wssemjr) von Berchtold et Opiz, 1843 - (lilek Schultesův)
  • Solanum nigrum subsp. schultesii (Opiz, 1843) Wessely, 1960 - (lilek černý Schultesův)
  • Solanum suffruticosum Schousboe ex von Willdenow, 1809 - (lilek polokeřovitý)
  • Solanum triangulare de Monnet de Lamarck, 1794 - (lilek tříhranný)
  • Solanum vulgare Hegetschweiler, 1840 - (lilek obecný)
Poznámka
Česká jména uvedená v závorce jsou vytvořena pro potřebu Wikipedie.
  • Solanum nigrum Linné, 1753 f. chlorocarpum Lindman - (lilek černý zelenoplodý)
  • Solanum nigrum Linné, 1753 var. atriplicifolium G. F. W. Meyer - (lilek černý laločnatý)

Jde o jednoletou 20–50 cm vysokou tmavozelenou bylinu s přímou nebo poléhavou lodyhou.

Listy jsou řapíkaté, široce vejčité nebo trojúhelníkovité, obvykle celokrajné, na bázi klínovité. Varieta atriplicifolium má listy výrazně laločnaté.

Kvete od června do října. Pětičetné květy s bílou korunou jsou shromážděny v řídkých vrcholových květenstvích.

Plodem je kulatá bobule, zralé jsou většinou černé, někdy s nazelenalým, nafialovělým či nažloutlým nádechem, u formy chlorocarpum zůstávají zralé zelené, nebo zelenožluté. S výjimkou speciálně vyšlechtěných kultivarů je plod jedovatý.

Jde o nitrofilní a synantropní druh, který roste od nížin až do podhůří na rumištích a na polích a zahradách jako obtížný plevel, zejména v teplejších oblastech u širokořádkových kultur. Je také hostitelem chorob a škůdců jiných lilkovitých rostlin. Nadzemní orgány lilku černého jsou jedovaté, a proto je jeho výskyt v porostech pícnin nebezpečný.[1]

Na našem území se vyskytuje podobně jedovatý polokeř lilek potměchuť, jehož plody jsou červené a podlouhlé.

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

Karboxylové kyseliny

[editovat | editovat zdroj]

Fyziologické účinky

[editovat | editovat zdroj]

K otravě může dojít zejména u dětí po požití bobulí (existují však kulturně vyšlechtěné odrůdy, jejichž plody jsou vhodné k nakládání a následné konzumaci). Otrava se projevuje po požití většího množství plodů křečemi v hrdle a ústech, nevolností, zvracením, průjmem, zvýšeným tepem (podrobnosti viz heslo solanin).

Farmakologické působení

[editovat | editovat zdroj]

V malých dávkách působí uklidňujícím vlivem na centrální nervovou soustavu. U extraktů z lilků rostoucích v Číně byly zjištěny kancerostatické účinky, zatím však nebyly žádné přípravky z lilku černého v humánní medicíně aplikovány.

Droga ze sušené byliny je mj. součástí přírodních přípravků pro snižování menstruačních potíží; přitom podíl z lilku má mírně zklidňující účinky a potlačuje tak stavy podrážděnosti a emocionální lability před nástupem menstruačního krvácení.

Na Novém Zélandu Maorové konzumují plody a listy lilku u odrůd, které obsahují snížené množství jedovatých látek.

  1. HRON, František. Rostliny polí a zahrad: kapesní atlas. Ilustrace Otakar Zejbrlík. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 403 s. cnb000465802. Kapitola Lilek černý, s. 274–275. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JIRÁSEK, Václav; ZADINA, Rudolf; BLAŽEK, Zdeněk. Naše jedovaté rostliny. Ilustrace Ludmila Jiřincová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 384 s. cnb000682015. Kapitola Solanum nigrum L. – lilek černý, s. 287–288. 
  • Květena České republiky, díl 6 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 2000. - S. 264-266.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]