Lev Thun-Hohenstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Leopold Lev Thun-Hohenstein)
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o česko-rakouském politikovi. Možná hledáte: Leopold Leonhard Raymund Thun-Hohenstein, pasovský biskup (1748-1826).
Leopold Lev Thun-Hohenstein
Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, 1850
Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, 1850

Ve funkci:
6. duben 1848 – 17. červenec 1848
Předchůdce Rudolf Stadion
Nástupce Karl Mecséry

Ve funkci:
28. červenec 1849 – 20. říjen 1860
Předchůdce Ferdinand von Thinnfeld
Nástupce agenda přešla na státního ministra

Ve funkci:
1861 – 1866

Narození 7. dubna 1811
Děčín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. prosince 1888 (ve věku 77 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vzdělání Univerzita Karlova
Commons Kategorie Leo von Thun-Hohenstein

Leopold Lev Thun-Hohenstein (7. dubna 1811 Děčín[1]17. prosince 1888 Vídeň) byl český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a český a rakouský politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Leopoldus Fridericus Franciscus Josephus Johannes Hermannus (je znám pod podobou jména Leopold Leo, v češtině Lev) jako nejmladším ze synů Františka Antonína z Thunu. Jeho sestra Anna Marie byla manželkou lékaře Karla Lumbeho, bratr František Antonín II. byl mecenášem umění a politikem, další bratr Friedrich von Thun und Hohenstein působil coby diplomat a politik. Leopold Lev Thun-Hohenstein byl vychováván předním pedagogem té doby, Rohrweedenem, který založil ústav pro výchovu mladých šlechticů.

Studoval práva na pražské univerzitě a oblíbil si Bolzana. Poté cestoval po Evropě. Navštívil např. Velkou Británii, kde se seznámil s Jamesem Hope-Scottem a ostatními vedoucími představiteli traktariánského hnutí. Byl ovlivněn romantismem a ultramontanismem.

14.října 1847 se oženil s Karolínou hraběnkou Clam-Martinic se kterou neměl žádné děti. 6. dubna 1848 byl jmenován guberniálním prezidentem Českého království.[2] Lev Thun sice měl skutečnou sympatii k vlastencům a k několika jejich vůdcům, rád nazýval češtinu svým přirozeným jazykem. V hloubi duše však pokládal naděje svých přátel za vidiny, jejich požadavky za přehnané a předčasné. O pražském červnovém povstání v roce 1848, kdy byl studenty vězněn v Klementinu, napsal měšťanu Janu Slavíkovi o svém přesvědčení, že hnutí nemělo podklad národnostní, nýbrž politicko revoluční.[zdroj?] 17. července 1848 byl z funkce guberniálního prezidenta odvolán a na jeho místo nastoupil Karl von Mecséry.[3]

Od 22. srpna 1849 byl ministrem kultu a vyučování ve Schwarzenberkově vládě, provedl řadu školských reforem. Zreformoval školství střední, univerzitní studium hlavně podle německého vzoru, povolával do Rakouska profesory z Pruska a vůbec z Němec. Skutečným jeho činem bylo založení českých reálek, kde se však zprvu vyučovala většina předmětů německy. Patřil k feudální straně pravice. V letech 18491860 zastával funkci ministra kultu a vyučování (vládu vedl Alexander Bach), dále byl také členem panské sněmovny, čestným členem Akademie věd, čestným doktorem univerzit ve Lvově a ve Štýrském Hradci.

Je jedním z prvních zakladatelů Matice české a r. 1849 byl povolán za člena Sboru pro vzdělání řeči a literatury české při Matici české. Později se od Čechů vzdálil, k čemuž přispěla jeho účast na rakouském konkordátě roku 1855.

V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou.[4] Rezignoval v listopadu 1866.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 28.  
  3. Urban (1982), s. 54.
  4. Národní listy 27. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086937&picp=&it=&s=djvu
  5. Das Vaterland 18. 11. 1866, s. 2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]