Leopold Lev Thun-Hohenstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o česko-rakouském politikovi. Možná hledáte: Leopold Leonhard Raymund Thun-Hohenstein, pasovský biskup (1748-1826).
Leopold Lev Thun-Hohenstein
Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, 1850
Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, 1850

Ve funkci:
6. duben 1848 – 17. červenec 1848
Předchůdce Rudolf Stadion
Nástupce Karl Mecséry

Ve funkci:
28. červenec 1849 – 20. říjen 1860
Předchůdce Ferdinand von Thinnfeld
Nástupce agenda přešla na státního ministra

Narození 7. dubna 1811
Děčín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. prosince 1888 (ve věku 77 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vzdělání Univerzita Karlova
Commons Kategorie Leo von Thun-Hohenstein

Leopold Lev Thun-Hohenstein (7. dubna 1811 Děčín[1]17. prosince 1888 Vídeň) byl český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a český a rakouský politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl nejmladším ze synů Františka Antonína z Thunu. Jeho sestra Anna Marie byla manželkou lékaře Karla Lumbeho, bratr František Antonín II. byl mecenášem umění a politikem, další bratr Friedrich von Thun und Hohenstein působil coby diplomat a politik. Leopold Lev Thun-Hohenstein byl vychováván předním pedagogem té doby, Rohrweedenem, který založil ústav pro výchovu mladých šlechticů.

Studoval práva na pražské univerzitě a oblíbil si Bolzana. Poté cestoval po Evropě. Navštívil např. Velkou Británii, kde se seznámil s Jamesem Hope-Scottem a ostatními vedoucími představiteli traktariánského hnutí. Byl ovlivněn romantismem a ultramontanismem.

14.října 1847 se oženil s Karolínou hraběnkou Clam-Martinic se kterou neměl žádné děti. 6. dubna 1848 byl jmenován guberniálním prezidentem Českého království.[2] Lev Thun sice měl skutečnou sympatii k vlastencům a k několika jejich vůdcům, rád nazýval češtinu svým přirozeným jazykem. V hloubi duše však pokládal naděje svých přátel za vidiny, jejich požadavky za přehnané a předčasné. O pražském červnovém povstání v roce 1848, kdy byl studenty vězněn v Klementinu, napsal měšťanu Janu Slavíkovi o svém přesvědčení, že hnutí nemělo podklad národnostní, nýbrž politicko revoluční.[zdroj?] 17. července 1848 byl z funkce guberniálního prezidenta odvolán a na jeho místo nastoupil Karl von Mecséry.[3]

Od 22. srpna 1849 byl ministrem kultu a vyučování ve Schwarzenberkově vládě, provedl řadu školských reforem. Zreformoval školství střední, univerzitní studium hlavně podle německého vzoru, povolával do Rakouska profesory z Pruska a vůbec z Němec. Skutečným jeho činem bylo založení českých reálek, kde se však zprvu vyučovala většina předmětů německy. Patřil k feudální straně pravice. V letech 18491860 zastával funkci ministra kultu a vyučování (vládu vedl Alexander Bach), dále byl také členem panské sněmovny, čestným členem Akademie věd, čestným doktorem univerzit ve Lvově a ve Štýrském Hradci.

Je jedním z prvních zakladatelů Matice české a r. 1849 byl povolán za člena Sboru pro vzdělání řeči a literatury české při Matici české. Později se od Čechů vzdálil, k čemuž přispěla jeho účast na rakouském konkordátě roku 1855.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 28.  
  3. Urban (1982), s. 54.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]