Lennart Meri

Lennart Meri
Lennart Meri
	Lennart Meri (1999)
2. Prezident Estonska
	Ve funkci:; 6. října 1992 – 8. října 2001
Předseda vlády	Mart Laar; Andres Tarand; Tiit Vähi; Mart Siimann
Nástupce	Arnold Rüütel
Ministr zahraničních věcí Estonska
	Ve funkci:; duben 1990 – březen 1992
Předseda vlády	Edgar Savisaar; Tiit Vähi
Předchůdce	Olev Olesk (v exilu)
Nástupce	Jaan Manitski
Stranická příslušnost
Členství	Erakond Isamaaliit (1995–2006); Národní koaliční strana Vlast (1992–1995); Rahvarinne (1988–1991)
Rodné jméno	Lennart-Georg Meri
Narození	29. března 1929 ; Tallinn
Úmrtí	14. března 2006 (ve věku 76 let) ; Tallinn, Estonsko
Příčina úmrtí	rakovina mozku
Místo pohřbení	Metsakalmistu
Choť	Helle Meri
Rodiče	Georg Meri
Děti	Mart Meri
Příbuzní	Hindrek Meri (sourozenec)
Alma mater	Tartuská univerzita; Lyceum Jansona de Sailly
Profese	filmový režisér, diplomat, scenárista, překladatel, spisovatel, politik a filolog
Ocenění	Řád slona (1994); Řád Serafínů (1995); Řád aztéckého orla (1995); velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1995); velkokříž Řádu tří hvězd (1996); … více na Wikidatech
Commons	Lennart Meri
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn – 14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 1992–2001 estonským prezidentem.

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Lennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.

Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.

Profesní život[editovat | editovat zdroj]

Političtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakum v roce 1958.

Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze sděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Lennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985). Jeho následovníky jsou již také čtyři pravnuci.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát	Název	Datum udělení
Dánsko Dánsko	Rytíř Řádu slona	12. dubna 1994
Estonsko Estonsko	Řádový řetěz Řádu státního znaku^[1] in memoriam	23. února 2008
	Řád státního znaku I. třídy^[2]	23. února 2006
	Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie^[3]	10. září 1995
Finsko Finsko	Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže	1995
Francie Francie	Velkokříž Řádu čestné legie	2001
Island Island	Velkokříž Řádu islandského sokola	1998
Itálie Itálie	Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku^[4]	22. května 1997
Jordánsko Jordánsko	Velkokříž Řádu jordánského obrození	1993
Litva Litva	Velkokříž Řádu Vitolda Velikého^[5]	19. srpna 1997
Lotyšsko Lotyšsko	Velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd	1996
Maďarsko Maďarsko	Velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky	1997
Malta Malta	Velkokříž Národního řádu za zásluhy^[6]	26. dubna 2001
Mexiko Mexiko	Velkokříž Řádu aztéckého orla	1995
Německo Německo	Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo	2000
Norsko Norsko	Rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa	1998
Polsko Polsko	Rytíři Řádu bílé orlice^[7]	27. dubna 1998
Portugalsko Portugalsko	Velkokříž Řádu prince Jindřicha^[8]	29. května 2003
Řecko Řecko	Velkokříž Řádu Spasitele	1999
Slovinsko Slovinsko	Rytíř Zlaté hvězdy svobody	1997
Švédsko Švédsko	Rytíř Řádu Serafínů	6. září 1995

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura.
Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura.
Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.

Památka[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu (Lennart Meri Tallinna lennujaam).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 27 kwietnia 1998 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lennart Meri na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lennart Meri
Životopis L. Meriho (estonská prezidentská kancelář)^{[nedostupný zdroj]} (anglicky)

[1] Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.

[2] Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.

[3] Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.

[4] Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.

[5] Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.

[6] Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

[7] Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 27 kwietnia 1998 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[8] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Prezidenti Estonska

Konstantin Päts (1938–1940) • Lennart Meri (1992–2001) • Arnold Rüütel (2001–2006) • Toomas Hendrik Ilves (2006–2016) • Kersti Kaljulaidová (2016–2021) • Alar Karis (od 2021)