Lennart Meri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lennart Meri
Lennart Meri (15. ledna 1998)
Lennart Meri (15. ledna 1998)

2. Prezident Estonska
Ve funkci:
6. října 1992 – 8. října 2001
Předseda vlády Mart Laar
Andres Tarand
Tiit Vähi
Mart Siimann
Nástupce Arnold Rüütel

Ministr zahraničních věcí Estonska
Ve funkci:
duben 1990 – březen 1992
Předseda vlády Edgar Savisaar
Tiit Vähi
Předchůdce Olev Olesk (v exilu)
Nástupce Jaan Manitski
Stranická příslušnost
Členství Erakond Isamaaliit

Narození 29. března 1929
Tallinn
Úmrtí 14. března 2006 (ve věku 76 let)
Tallinn, EstonskoEstonsko Estonsko
Místo pohřbení Metsakalmistu
Choť Helle Meri
Rodiče Georg Meri
Děti Mart Meri
Příbuzní Hindrek Meri (sourozenec)
Alma mater Tartuská univerzita
Lycée Janson de Sailly
Profese jazykovědec, filmový režisér, diplomat, scenárista, překladatel, spisovatel, politik a historik
Ocenění Tallin Medal (2006)
řetěz Řádu národního znaku (2008)
velkokříž Řádu Vitolda Velikého
velkokříž Řádu prince Jindřicha
velkokříž Řádu Spasitele
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Lennart Meri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 19922001 estonským prezidentem.

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Lennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.

Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.

Profesní život[editovat | editovat zdroj]

Političtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakúm v roce 1958.

Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze zděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Lennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985). Jeho následovníky jsou již také čtyři pravnuci.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
DánskoDánsko Dánsko Order of the Elephant Ribbon bar.svg Rytíř Řádu slona 12. dubna 1994
EstonskoEstonsko Estonsko EST Order of the National Coat of Arms - 1st Class BAR.png Řádový řetěz Řádu státního znaku[1] in memoriam 23. února 2008
EST Order of the National Coat of Arms - 1st Class BAR.png Řád státního znaku I. třídy[2] 23. února 2006
EST Order of the Cross of Terra Mariana - 1st Class BAR.png Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie[3] 10. září 1995
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže 1995
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GC ribbon.svg Velkokříž Řádu čestné legie 2001
IslandIsland Island ISL Icelandic Order of the Falcon - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu islandského sokola 1998
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce OMRI BAR.svg Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[4] 22. května 1997
JordánskoJordánsko Jordánsko Velkokříž Řádu jordánského obrození 1993
LitvaLitva Litva LTU Order of Vytautas the Great - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu Vitolda Velikého[5] 19. srpna 1997
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko LVA Order of the Three Stars - Commander BAR.png Velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd 1996
MaďarskoMaďarsko Maďarsko HUN Order of Merit of the Hungarian Rep (civil) 1class BAR.svg Velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 1997
MaltaMalta Malta Velkokříž Národního řádu za zásluhy[6] 26. dubna 2001
MexikoMexiko Mexiko MEX Order of the Aztec Eagle 2Class BAR.png Velkokříž Řádu aztéckého orla 1995
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 9 Sond des Grosskreuzes.svg Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2000
NorskoNorsko Norsko Order Sint Olaf 1 kl.png Rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa 1998
PolskoPolsko Polsko POL Order Orła Białego BAR.svg Rytíři Řádu bílé orlice[7] 27. dubna 1998
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu prince Jindřicha[8] 29. května 2003
ŘeckoŘecko Řecko GRE Order Redeemer 1Class.png Velkokříž Řádu Spasitele 1999
SlovinskoSlovinsko Slovinsko Rytíř Zlaté hvězdy svobody 1997
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Order of the Seraphim - Ribbon bar.svg Rytíř Řádu Serafínů 6. září 1995

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura.
  • Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura.
  • Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.

Památka[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu (Lennart Meri Tallinna lennujaam).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  2. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  3. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  4. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  5. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  6. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 27 kwietnia 1998 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  8. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]