LGBT práva v Japonsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Podrobnější informace naleznete v článku Homosexualita v Japonsku.
Duhová mapa Japonska

Lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové (LGBT) se v Japonsku můžou dostávat do právních komplikací neznámých pro většinové obyvatelstvo. Stejnopohlavní sexuální styk je na tomto území legální po přijetí Code civil r. 1880 s jednotným legálním věkem způsobilosti k pohlavnímu styku.[1] Stejnopohlavní páry nemají v zemi přístup ke stejné právní ochraně, jíž se dostává párům různopohlavním. Ačkoliv japonská kultura a náboženství se k homosexualitě nestaví nijak nevraživě,[2] jsou Japonci v náhledu na ní spíše rozpolcení. 54 % místního obyvatelstva si myslí, že homosexualita je společensky akceptovatelná, zatímco 36 % je opačného názoru (zejména starší generace).[3] Přestože LGBT práva nejsou vůbec předmětem politických debat, mnoho otevřených LGBT osob působí v politice. Zákon umožňující transsexuálům podstupovat změnu pohlaví byl přijat r. 2008 a anti-diskriminační zákony platí v některých městech.[4]

Věk způsobilosti k sexu[editovat | editovat zdroj]

Podle celonárodního trestního zákona je věk způsobilosti k pohlavnímu styku stanovený na 13 let. Nicméně mnoho prefektur a obcí má své vlastní zákony a vyhlášky jako například zákon na ochranu mladistvých v Tokiu zakazující plnoletým sex s osobou mladší 17 let. Kromě toho i když je celostátně legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku 13 let, tak volit zatím smějí jenom osoby starší 20 let. Věk nabytí svéprávnosti je 20 let a pro vydání řidičského oprávnění 18 let. Podle zákona proti prostituci (1958) je zakázán pohlavní styk za úplatu nebo jakékoliv organizované zpeněžování pohlavního styku mezi mužem a ženou. O stejnopohlavním styku není zmínka, tudíž homosexuální prostituce není v Japonsku oficiálně ilegální.[5][6]

V tradičních japonských náboženstvích jako je šintoismus, buddhismus nebo i konfucianismus neexistuje žádný přímý zákaz homosexuálního jednání. Sodomie se stala trestnou až r. 1872 během Období Meidži v rámci westernizace a s ní souvisejícím přílivem západní kultury. Toto ustanovení mělo pouze sedmileté trvání, když jej zrušila úprava japonského práva dle vzoru Code civil r. 1880.[7] Od té doby až dodnes nemá Japonsko žádné zákony proti homosexualitě a veškeré sexuální aktivity mezi osobami způsobilými k pohlavnímu styku v soukromí jsou bez ohledu na sexuální orientaci a pohlaví legální.

Občanská práva[editovat | editovat zdroj]

Ani po r. 2000 není sexuální orientace nijak zahrnuta do občanskoprávních záležitostí, což znamená, že LGBT Japonci nemají možnost právní ochrany v případě diskriminace ve všech aspektech veřejného života jako je zaměstnání, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče a bankovnictví.[8]

Na druhou stranu jsou ale případy diskriminace příslušníků sexuálních menšin v Japonsku de facto ojedinělé. Podobně je tomu v armádě, kde na otázku Spojených států v době Clintonova prezidentování o gayích a lesbách v ozbrojených silách, bylo zodpovězeno tak, že jiná sexuální orientace a homosexuální vztahy nejsou překážkou řádného působení v bojových jednotkách.[9]

Ústava Japonského císařství garantuje všem občanům rovná práva a zakazuje jakoukoliv diskriminaci. Nicméně homosexuální a transsexuální osoby se můžou v soukromém životě setkat s fyzickým, sexuálním a psychickým násilím od svých partnerů a zákon jim negarantuje žádnou přímou ochranu. Stejnopohlavní partnerství není zahrnuté v Zákoně proti manželskému násilí a obětem schází dostatečná pomoc a podpora státu, byť je Japonsko členem United Nations International Covenant on Civil and Political Rights (ICCPR) vehementně bojujícího proti diskriminaci.[10]

Zatímco v novele Zákona o rovném zacházení došlo k výslovnému zákazu sexuálního obtěžování a diskriminace na pracovišti, vláda z něj vyloučila ustanovení o diskriminaci na základě pohlaví nebo sexuální identity.[11]

V r. 1990 Japonská asociace pro gay a lesbické hnutí [12] vyhrála soudní spor s tokijským zastupitelstvem o možnosti zákazu gayům a lesbám využívat „Metropolitan House for Youth“. Přestože soud nezaznamenal v tomto případě žádnou vládní šikanu nebo diskriminaci, tak krátce po něm vydalo Tokio vyhlášku zakazující diskriminaci na základě sexuální identity v zaměstnání.

Od podzimu 2003 umožnila vládní agentura Urban Renaissance Agency stejnopohlavním párům využívat nájmu státních bytů. Ten samý krok učilo zastupitelství města Ósaka v září 2005.[13]

Práva translidí[editovat | editovat zdroj]

V r. 2008 byl schválen zákon umožňující translidem po absolvování chirurgické změny úřední změnu pohlaví.[14] 24. února 2012 Advokátní asociace Hyogo vydala doporučení přemístit transsexuální ženy v mužských věznicích do ženských. Podle zprávy některé transsexuální ženy umístěné v mužských věznicích měly už ženské oblečení a vzhled, ale úředně byli stále muži, protože ještě neabsolvovali chirurgickou operaci.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Stejnopohlavní manželství v Japonsku.

Článek 24 Ústavy Japonského císařství stanovuje, že „Manželství je založené na vzájemném souhlasu jedinců obou pohlaví, kteří si jsou v jeho rámci rovni.“

Proto § 731-7387 Občanského zákoníku vymezuje manželství jenom pro různopohlavní páry. Stejnopohlavní páry nemůžou uzavírat sňatky a tím čerpat výhody z nich plynoucí. Stejnopohlavní manželství uzavřená v zahraničí nejsou oficiálně uznána a zahraniční stejnopohlavní protějšek nemá žádný nárok na obdržení víza.[15]

V březnu 2009 Japonsko umožnilo svému národu uzavírat stejnopohlavní sňatky v zemích, kde jsou uzákoněny. Ministr spravedlnosti nařídil místním orgánům, aby umožnily stejnopohlavním manželům místních občanů vstup do země.

Shrnuto: Japonsko dosud nelegalizovalo stejnopohlavní manželství, ale oficiálně uznává zahraniční sňatky, což lze považovat za mezikrok k legalizaci homosexuálních manželství.[16]

V únoru 2015 oznámil tokijský distrikt Šibuja svůj záměr právně uznat soužití párů stejného pohlaví pro aspekty návštěv v nemocnicích a společného pronájmu. Tento zákon by umožnil párům stejného pohlaví nechat si vystavit tzv. „potvrzení o partnerství“, které sice zatím zdejší zákony neznají, ale pomohlo by v případě práva přístupu k partnerovi, jenž je hospitalizován v nemocnici. Iniciativa Šibuji je považovaná za významný krok k posílení partnerských práv gayů a leseb v Japonsku.[17] V červenci 2015 vydalo Tokio prohlášení, že přijímá návrh Šibuji o uznání stejnopohlavních partnerství od listopadu téhož roku.[18]

Politická podpora[editovat | editovat zdroj]

Tokyo Rainbow Pride, 2016

O LGBT právech se v Japonsku diskutuje jen velmi zřídka. Většina politických stran k nim nezaujímá žádný oficiální postoj, a to ani pozitivní, ale ani negativní. Některé strany se však vyjádřili ke stejnopohlavnímu manželství: Liberální demokratická strana řekla, že je proti, Ústavní demokratická strana a Sociálně demokratická strana řekly, že jsou pro a Komunistická strana by byla pro registrované partnerství.[19]

V r. 2001 doporučila Rada pro podporu lidských práv Ministerstva spravedlnosti začlenit sexuální orientaci do občanského zákoníku, ale japonský parlament jí nevyhověl.

V r. 2003 se Aya Kamikawa stala první otevřeně transgender političkou, které se podařilo obhájit mandát členky zastupitelstva tokijské čtvrti Setagaya. Kamikawa nejprve jako nezávislá zastupitelka podpořila nově založenou Stranu duhy a zeleně a později neúspěšně kandidovala do japonského parlamentu jako členka Demokratické strany Japonska.

V r. 2005 se Kanako Otsuji ze Zastupitelstva prefektury Osaka stala první otevřeně homosexuální političkou, která se k menšinové sexuální orientaci veřejně doznala při příležitosti festivalu Tokyo Gay Pride.

V r. 2011 se Taiga Ishikawa stal prvním otevřeně homosexuálním kandidátem, kterému se podařilo uspět ve volbách do zastupitelstva tokijské čtvrti Toshima.[20] Svůj coming out uskutečnil prostřednictvím své knihy Where Is My Boyfriend (2002) a posléze založil neziskovou organizaci, pořádající pravidelné společenské události pro japonské gaye.

Během voleb do Sněmovny rádců v roce 2016 začlenila konzervativní vládnoucí Liberální demokratická strana do svého politického programu podporu a porozumění sexuální diverzitě. Důvodem toho, proč se vládnoucí strana japonského premiéra Šinza Abe, rozhodla takto radikálně otočit spočívá v tom, že v roce 2020 proběhnou v Tokiu Letní olympijské hry. Japonsko se z tohoto důvodu snaží prezentovat jako otevřená země. Takhle to vysvětlil japonský zákonodárce Gaku Hashimoto.[21]

V březnu 2017 byl Tomoya Hosoda zvolen do Zastupitelstva města Iruma, prefektura Saitama. Hosoda je považován za prvního otevřeného transmuže, kterému se podařilo obhájit politický mandát nejen v Japonsku, ale i ve světě.[22]

Během parlamentních voleb 2017 podpořila tokijská guvernérka Yuriko Koike v politickém programu nově vzniklé Strany naděje odstranění veškeré diskriminace LGBT minority.[23]

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Neoficiální duhová vlajka Japonska
Legální stejnopohlavní styk Yes (Od r. 1880, předtím ilegální v letech 1872–1880, jinak vždycky legální)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání Yes/No (v některých městech ano)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám No
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) No
Stejnopohlavní manželství No
Jiná forma stejnopohlavního soužití Yes/No (certifikáty potvrzující partnerství v některých prefekturách a čtvrtích Tokia)
Adopce dítěte partnera a společná adopce dětí stejnopohlavními páry No
Umělé oplodnění pro lesbické ženy No
Náhradní mateřství pro gay páry No
Gayové a lesby můžou otevřeně sloužit v armádě Yes
Možnost změny pohlaví Yes (2008)
MSM smějí darovat krev [24] Yes (1-roční zkušební lhůta vyžadována)
Automatické rodičovství manželů po narození dítěte No

Související[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Japan na anglické Wikipedii.

  1. H-Net Reviews [online]. H-net.org [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Sam Shoushi*. Japan and Sexual Minorities | ヒューライツ大阪 [online]. Hurights.or.jp, 2008-03-25 [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pew: The Global Divide on Homosexuality [online]. ISLAMiCommentary, 2013-06-06 [cit. 2014-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-03. (anglicky) 
  4. {title}. ilga.org [online]. [cit. 14-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-11-2013. 
  5. Japan Legal FAQ – Is the age of consent in Japan really 13? [online]. Legal.3yen.com, 2005-07-27 [cit. 2014-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 October 2015. (anglicky) 
  6. World Legal Survey [online]. archiveurl=https://web.archive.org/web/20050613082239/http://www.ilga.info/Information/Legal_survey/Asia_Pacific/supporting%20files/some_comments_on_the_legal_posit.htm, 6 August 1998 [cit. 2015-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13-06-2005. (anglicky) 
  7. H-Net Reviews [online]. H-net.org [cit. 2011-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27-06-2007. (anglicky) 
  8. "Gay scene: Tolerance, legal limbo". Jun Hongo. Japan Times. Tuesday, Dec. 23, 2000
  9. {title}. www.hawaii.edu [online]. [cit. 14-02-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-11-2013. 
  10. Japan: Governor Should Retract Homophobic Comments | Human Rights Watch [online]. Hrw.org, 2011-02-01 [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. http://www2.ohchr.org/english/bodies/cedaw/docs/ngos/Japan_LBT_May09_japan_cedaw44.pdf
  12. http://www.occur.or.jp
  13. From the book on same-sex partnership in Japan 「同性パートナー生活読本」<http://webcatplus.nii.ac.jp/webcatplus/details/book/6980828.html> by Nagayasu Shibun, 3/2/3003. Published by Ryokufuku Publishing, Tokyo <http://www.ryokufu.com/top.html>
  14. What the Diet's been up to lately: revising the law of transgendered people [online]. Mutantfrog.com, 11 August 2008 [cit. 2011-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-15. (anglicky) 
  15. The Violations of the Rights of Lesbian, Gay, Bisexual and Transgender Persons in Japan [online]. October 2008 [cit. 2015-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 December 2010. (anglicky) 
  16. Japan allows its citizens same-sex marriage abroad. www.google.com. Google, 27 March 2009. Dostupné online [cit. 18 November 2009]. (anglicky) 
  17. http://www.nytimes.com/2015/02/13/world/asia/tokyo-ward-plans-to-extend-rights-of-gay-couples.html?_r=1
  18. http://en.rocketnews24.com/2015/07/31/tokyos-setagaya-ward-to-begin-legally-recognizing-same-sex-partnerships/
  19. INADA, Miho. Same-Sex Marriage in Japan: A Long Way Away? - Japan Real Time - WSJ [online]. Blogs.wsj.com, 2013-09-20 [cit. 2014-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Taiga Ishikawa is Japan's first openly gay elected official [online]. Tokyomango.com, 2011-05-09 [cit. 2014-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-26. (anglicky) 
  21. Japan’s conservative ruling party cites ‘gay rights’ in manifesto in bid to burnish image overseas. South China Morning Post. 7 July 2016. Dostupné online [cit. 7 October 2017]. (anglicky) 
  22. Japan becomes first country in the world to elect transgender man to a public office [online]. 18 March 2017 [cit. 2018-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. REYNOLDS, Isabel; NOBUHIRO, Emi. Japan’s Opposition Unveils ‘Yurinomics’ Platform to Challenge Abe. Bloomberg. 6 October 2017. Dostupné online [cit. 6 October 2017]. (anglicky) 
  24. www.sanquin.nl. Bloed geven - Risicofactoren hiv mannen | Sanquin Bloedvoorziening [online]. Sanquin.nl, 2013-07-01 [cit. 2014-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-06. (anglicky)