LGBT práva v Thajsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Duhová mapa Thajska

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Thajsku' můžou setkávat s právními komplikacemi neznámými pro většinové obyvatelstvo. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je v Thajsku legální, ale páry stejného pohlaví a domácnosti jimi tvořené nemají přístup ke stejné právní ochraně jako páry různého pohlaví.

V r. 2013 publikoval magazín The Bangkok Post článek, v němž se psalo, že ačkoli se Thajsko co se týče LGBT turismu těší atraktivitě, realita je taková, že zákony a často i veřejné cítění nejsou tak liberální.[1] Největší organizací usilující o legalizaci stejnopohlavního manželství je Anjaree. Podle zprávy Americké agentury pro mezinárodní rozvoj a Rozvojového programu OSN z r. 2014 se LGBT Thajci stále setkávají s diskriminací na pracovním trhu a ve styku se společností,[2] a ačkoli má země z hlediska cestovního ruchu status gay friendly, reálná akceptace netradičních sexualit pokulhává.[3]

Právní status[editovat | editovat zdroj]

Konsensuální a bezúplatný pohlavní styk mezi dospělými osobami téhož pohlaví známý dříve jako sodomie byl v Thajsku dekriminalizován v r. 1956.[4] Věk způsobilosti k pohlavnímu styku je pro obě orientace stanovený na 15 let. Nicméně na projevy homosexuality a transgenderu se stále pohlíželo jako na duševní nebo mentální poruchu. Ke změnám postojů a veřejné politiky vůči LGBT začalo docházet v průběhu 90. let minulého století a na počátku 21. století. V r. 2002 vyřadilo Ministerstvo zdravotnictví homosexualitu ze seznamu nemocí a duševních poruch.[5] V r. 2005 zrušily Thajské ozbrojené síly zákaz LGBT lidí sloužit v armádě. Předtím byli podle zákona z r. 1954 příslušníci LGBT komunity považováni za duševně nemocné, a tudíž nezpůsobilé vojenské služby.

V r. 2007 novelizovala thajská vláda část trestního zákona týkající se sexuálního násilí tak, aby se za oběť dal považovat i muž.[6] Kromě ustanovení, že obětí znásilnění může být jak žena, tak i muž, byl přijat dodatek o zákazu nuceného pohlavního styku v manželství.[6]

V květnu 2009 potvrdil Thajský červený kříž zákaz mužů majících sex s muži (MSM) darovat krev navzdory probíhajícím kampaním za zrušení této politiky.[7]

Stejnopohlavní soužití a rodinné právo[editovat | editovat zdroj]

Thajsko neuznává stejnopohlavní manželství, registrované nebo domácí partnerství párů stejného pohlaví, a proto není zcela jasné, jaké mají homosexuální páry a LGBT jednotlivci možnosti, pokud jde o osvojování dětí nebo pěstounskou péči. Navzdory nedostatku právního uznání, jsou homosexuální páry v Thajsku vesměs tolerovány, zejména ve větších městech jako je Bangkok, Phuket nebo Pattaya.

V září 2011 navrhl Vládní výbor pro lidská práva (National Human Rights Commission) a Sexual Diversity Network návrh zákona o stejnopohlavním manželství se snahou o získání podpory ze strany ministrů.[8][9]

V prosinci 2012 založila vláda komisi pověřenou sepsáním legislativy uznávající svazky párů stejného pohlaví.[10] 8. února 2013 uspořádalo Ministerstvo spravedlnosti a Parlamentní výbor pro právní záležitosti první veřejnou debatu na téma návrhu zákona o registrovaném partnerství sepsanou předsedu výboru Pol Gen Viroonem Phuensaenem.[11]

V září 2013 informoval The Bangkok Posto tom, že pokus gay aktivisty a prezidenta Gay Political Group of Thailand Natee Teerarojjangaponga, o registraci manželského certifiátu s mužským partnerem byl neúspěšný.[1] He requested the official document from the district office specifying the reason for this rejection, and gave it to NHRC commissioner Tairjing Siriphanich in Bangkok.[1]

Do roku 2014 získal návrh zákona o stejnopohlavním manželství podporu napříč celým politickým spektrem, ale nestihlo se o něm hlasovat kvůli politické krizi.[12] Ve druhém pololetí 2014 se objevilo několik zpráv o tom, že návrh zákona o registrovaném partnerství se stane předmětem jednání parlamentu ovládaném vojenskou juntou. Registrované partnerství by dalo homosexuálním párům část manželských práv a povinností, ale setkalo se s kritikou kvůli tomu, že je mohou uzavřít pouze osoby, které dosáhly 20 let, a ne 17 let. Další spornou částí bylo vyjmutí adopčních práv ze zákona. [13]

V r. 2015 shledal průzkum Nida Poll provedený Národním institutem pro rozvoj administrativy (National Institute of Development Administration), že 59,2 % Thajců by podpořilo stejnopohlavní manželství, zatímco 35,4 % bylo proti.[14]

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk Yes (1956)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes (1997)
Antidiskriminační zákony v zaměstnání Yes (2015)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám Yes (2015)
Antidiskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) Yes (2015)
Stejnopohlavní manželství No (Navrženo)
Jiná forma stejnopohlavního soužití No (Navrženo)
Adopce dítěte partnera No
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry No
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě No
Možnost chirurgické změny pohlaví Yes
Možnost úřední změny pohlaví Yes (2007)
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy Yes
Náhradní mateřství pro gay páry No
MSM smějí darovat krev No

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Thailand na anglické Wikipedii.

  1. a b c Chaiyot Yongcharoenchai. The two faces of Thai tolerance. The Bangkok Post. 2013-09-08. Dostupné online. (anglicky) 
  2. KAMJAN, Chananthorn. Gays still face a battle, report says. The Bangkok Post. 17 September 2014, s. 4. Dostupné online. (anglicky) 
  3. https://www.bangkokpost.com/archive/gays-still-face-a-battle-report-says/432629
  4. KHAN, Shivananda. Assessment of sexual health needs of males who have sex with males in Laos and Thailand [online]. Naz Foundation International, February 2005 [cit. 2017-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-21. (anglicky)  (425 KB)
  5. Gay Rights in Thailand 2007. www.globalgayz.com [online]. [cit. 03-11-2017]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-10-2009. 
  6. a b Gay Thailand News and Reports 2007 [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. สภากาชาดปรับเกณฑ์ไม่รับเลือดกลุ่มเกย์-คนสำส่อน หวั่นเป็นแหล่งติดเชื้อ [online]. [cit. 2015-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Commission for marriage rights [online]. 13 September 2011 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. NHRC will support gay marriage rights [online]. 5 September 2011 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. LEACH, Anna. Thai government drafting same-sex civil partnership law [online]. 17 December 2012 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Hundreds back civil unions for gay couples [online]. 9 February 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  12. LEE, Steve. Thai marriage equality bill unable to proceed due to political crisis [online]. 10 April 2014 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. MITSUNAGA, Takato. Same-sex marriage may come true under Thai junta [online]. 9 October 2014 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Archivovaná kopie. englishnews.thaipbs.or.th [online]. [cit. 2017-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-21. 

Související články[editovat | editovat zdroj]