Kostel svatého Petra a Pavla (Želkovice)
| Kostel svatého Petra a Pavla v Želkovicích | |
|---|---|
 Pohled od jihu | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Želkovice |
| Souřadnice | 50°27′47,15″ s. š., 13°52′27,41″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Libčeves |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | bližší informace: o bohoslužbách |
| Současný majitel | farnost Libčeves |
| Zasvěcení | svatý Petr a apoštol Pavel |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | románský, novorománský |
| Výstavba | 13. století |
| Specifikace | |
| Délka | 22,3 metrů |
| Šířka | 10,2 metrů |
| Umístění oltáře | na jihovýchod |
| Stavební materiál | kámen |
| Další informace | |
| Kód památky | 43494/5-1515 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Petra a Pavla je římskokatolický filiální kostel[1] v Želkovicích v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí na návrší nad západním okrajem vesnice.
Historie a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]
Odborná literatura klade vznik rotundy, která tvoří apsidu stávajícího kostela, přibližně do třicátých let 13. století.[3][4][5] Z této doby pochází i první písemná zmínka o Želkovicích. V roce 1237 se objevují v predikátu rytíře Šebestiána, vystupujícího jako svědek na listině, vydané Václavem I. v klášteře Porta Apostolorum v Postoloprtech.[6] Šebestián tak mohl být stavebníkem kostela. V písemných pramenech se ale kostel objevuje prvně až v roce 1352 v registru papežských desátků, kdy patřil do třebenického děkanátu.[7] Příslušník šlechtické rodiny z Želkovic, Milobor, se ještě v roce 1370 uvádí jako spolupatron kostela v Třebenicích.[8] V roce 1404 se kostel uvádí jako farní. Tehdy zemřel farář Mořic, kterého vystřídal kněz Heřman. Jednou z patronů byla Ludmila ze Sulevic,[9] která ještě v roce 1436 sídlila v Želkovicích. Tehdy podávala do kostela nového kněze Mikuláše z Úštěka, jenž nahradil zemřelého Jana.[10]
Někdy v období baroka byla k jižní straně apsidy postavena předsíň, k níž vedlo schodiště. Na východní straně apsidy byla rovněž v neznámé době zbudována sakristie. Obě stavby jsou zakreslené na ocelorytu Franze Lorenze z počátku padesátých let 19. století.[11] Žádná z nich se ale nehodila do projektu architekta Wetzla, podle něhož byla v letech 1852–1854 k rotundě přistavena nová loď v novorománském slohu. Proto byly obě budovy zbořeny. V téže době byly do rotundy proraženy stávající okenní otvory a zazděno okno v apsidě. V roce 1874 byla do současné podoby upravena zvonice nad vstupem do lodi.[12] V roce 2010 prošel kostel rekonstrukcí.[13]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Jádrem kostela je románská rotunda s apsidou. Do rotundy vede z jižní strany půlkruhový portál s pravoúhlým ústupkem. Vnější hrana byla po celém obvodu zdobená kamennými bobulemi; zachovaly se jen čtyři na vrcholu oblouku, zbytek byl neznámo kdy odsekán. Vnitřní hranu lemuje z větší části dochovaný obloučkový vlys. Oba tyto druhy dekoru jsou pro pozdně románskou architekturu typické. Rotundu kryje kuželová střecha s válcovou lucernou se čtyřmi páry půlkruhových oken. Interiér rotundy je zaklenutý kupolí, apsida je sklenutá konchou. Rotunda i apsida jsou každá osvětleny jedním párem obloukových oken. Ze středověkého období pochází výklenek sanktuária s hrotitým obloukem, umístěný v severním zdivu apsidy.[14] Rotunda se do lodi otevírá půlkruhovým vítězným obloukem. Novorománská loď je uzavřena půlkruhovou valenou klenbou, osvětluje ji šest obloukových oken, tři po každé straně. V západní části lodi se nachází zděná kruchta, nesená třemi půlkruhovými oblouky.[15]
Do východního zdiva apsidy je vsazena plastika tzv. Turka.[16] Původně byla vybavena pokrývkou hlavy. Při rekonstrukci kostela v roce 1853 měla být odsekána, z čehož nakonec sešlo. Schematický náčrt plastiky pořídil v roce 1877 Jan Pudil.[17]
Vybavení[editovat | editovat zdroj]
Oltář v apsidě se dvěma sochami světců, oltářní menza a kazatelna pocházejí z 50. let 19. století. V roce 1772 byl do rotundy přenesen pozitiv z kostela v Libčevsi. Stávající varhany z dílny pražských varhanářů Rejny a Černého byly kolaudovány roku 1892.[18]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Rotunda začátkem 50. let 19. století na ocelorytině Franze Lorenze -
Portál rotundy -
Apsida -
Plastika hlavy Turka
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 109.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 155796 : Kostel sv. Petra a Pavla (rotunda). Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ MERHAUTOVÁ, Anežka; TŘEŠTÍK, Dušan. Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha: Odeon, 1983. 363 s. S. 264.
- ↑ MERHAUTOVÁ, Anežka. Raně středověká architektura v Čechách. Praha: Academia, 1971. 383 s. S. 371.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav, a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 600. Skopec 2022..
- ↑ Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Příprava vydání Gustav Friedrich. Svazek III/1. Praha: [s.n.], 1942. 242 s. Dostupné online. S. 192–193.
- ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 74, 76.
- ↑ TINGL, František Antonín. Liber secundus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1369–1373. Praha: [s.n.], 1868. 101 s. Dostupné online. S. 29.
- ↑ Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem VI, 1399–1410. Příprava vydání Josef Emler. Praha: Spolek historický, 1883. 352 s. Dostupné online. S. 118.
- ↑ Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim VIII–X, 1421–1436. Příprava vydání Josef Emler. Praha: Spolek historický, 1889. 305 s. Dostupné online. S. 261.
- ↑ LORENZ, Franz; SCHMITT, Prokop. Obrazy starožitných staveb v Čechách dle přírody kreslené a do ocele leptané. Praha: Rohlíček Fr., 1853. 25 s. Dostupné online.
- ↑ Skopec 2022, s. 602–603.
- ↑ Historie obce [online]. Obecní úřad Želkovice [cit. 2023-07-05]. Dostupné online.
- ↑ GUTH, Karel. České rotundy. Památky archeologické. 1924/1925, roč. 34, čís. 1–2, s. 143.
- ↑ Skopec 2022, s. 596.
- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 301.
- ↑ PUDIL, Jan. Kostel románský sv. Petra a Pavla v Želkovicích. Památky archeologické a místopisné. 1877, roč. 10, s. 652, tabule X.4. Dostupné online.
- ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 132–133.
