Kostel svatého Bartoloměje (Mochov)
| Kostel svatého Bartoloměje | |
|---|---|
 Kostel sv. Bartoloměje v Mochově | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Souřadnice | 50°8′33,68″ s. š., 14°47′33,78″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolická církev |
| Zasvěcení | Bartoloměj |
| Další informace | |
| Adresa | Mochov, Česko |
| Kód památky | 46334/2-2111 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Bartoloměje v Mochově je římskokatolický filiální kostel čelákovické farnosti.[1] Původně gotický kostel ze 14. století je nejstarší dochovanou památkou ve středočeské obci Mochov v okrese Praha-východ. Objekt je chráněn jako kulturní památka.[2]
Historie obce[editovat | editovat zdroj]
První zmínky o obci Mochov se objevují ve 14. století, přibližně v roce 1360, kdy jsou nalezeny první důkazy o založení vesnice. Avšak doba osídlování této oblasti je připomínána již o několik staletí dříve. Podle archeologických nálezů první osídlovaní tohoto území začíná už v době bronzové, což dokazují vykopávky ve formě keramiky kultury unětické (Unětic u Prahy) a dále také nález pohřebišť z dob stěhování národů, což poukazuje na dobu kolem 5.-6. století n. l.
Od roku 1360 až do roku 1377 byl Mochov v majetku Petra Nymburského z Prahy. Petrův syn jménem Pešek Nymburský, jenž je nazýván také jako patron kostela, se velkou mírou zasloužil o vybudování gotického kostela sv. Bartoloměje na místě, kde původně stávala kaple. Panství přerovské získalo Mochov pod svůj majetek a vlastnilo jej mezi lety 1437 až 1611. Právě po roce 1611 byla Rudolfem II. tato obec prodána Magdaleně Trčkové z Lípy, která jej přičlenila pod panství Kounické. Do roku 1848 zůstal kostel majetkem právě tohoto panství.
Dalším důležitým datem této obce je rok 1762, kdy zde vévodkyně Marie Terezie Savojská nechala vybudovat první školu. Kolem roku 1928 byl na místním náměstí postaven pomník připomínající Mistra Jana Husa, jehož autorem je Jan Škoda. U pomníku jsou umístěny pamětní desky, na kterých jsou vytesány jména vojáků, kteří padli jak v první, tak i ve druhé světové válce.
Obec Mochov má svůj historický erb, jedná se o původní znak Petra Nymburského a jeho potomků. Samotný znak je tvořen modrým štítem s bílým lemováním. V tomto štítu se nachází další trojúhelníkový geometrický obrazec, který je nakloněný doleva. Obsahem druhého zmiňovaného obrazce je světle modrá orlice na bílém pozadí s roztaženými křídly.
Historie kostela[editovat | editovat zdroj]
Vrchol čnící se přibližně ve výšce 200 m n. m. tvoří viditelnou dominantní základnu pro kostel. Jak sám název kostela napovídá, je zasvěcen apoštolu sv. Bartoloměji. Tento pahorek je z části uměle nasypaný, má kuželovitý tvar a díky svým parametrům se ční nad okolní krajinou. Jak zde již bylo zmiňováno, na tomto pahorku původně stávala malá tvrz s kaplí, která byla zasvěcena sv. Markétě. Jižní stěna tvrze, kde byl původně situován s největší pravděpodobností i vstup, byla stržena při výstavbě kněžiště. Po této úpravě se kaple dále využívala jako sakristie a tato funkce přetrvává v podstatě dodnes.
Kostel jako celek byl vystaven ve 14. století ve slohu gotickém a již od této doby bylo na kostel poukazováno jako na kostel farní. V průběhu 15. století se mochovští začali hlásit k tzv. vyznání utrakvistickému a až do první poloviny 17. století zde působili faráři pod obojí způsobou. Po roce 1620, kdy proběhla bitva na Bílé Hoře, byl farář vyhoštěn. Stavba bez faráře postupem času pustla a chátrala. Hlavní zásluhou na tom, že kostel úplně nezanikl, měli iniciativní mochovští farníci.
Další částí kostela, respektive další částí kostelního pozemku je brána vedoucí na hřbitov, pocházející z roku 1777. Stáří stavby na sebe upozornilo na počátku 20. století, kdy se začaly objevovat první praskliny a trhliny ve zdivu. V roce 1917 byla stavba vyztužena a staticky zabezpečena ocelovými kotvami, díky kterým se zdivo stáhlo k sobě. O rok později se celý kostel podezdil, omítka byla otlučena a trhliny opět opraveny. Následně se na zdivo omítka již nenanášela a zvonice je jedinou částí kostela, které zůstal omítnutý charakter.
V současnosti v kostele probíhají bohoslužby jak římskokatolické tak pravoslavné.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Exteriér[editovat | editovat zdroj]
Kostel je umístěn do středu hřbitova, který se v současné době již nepoužívá. Jeho kapacita přestala dostačovat již na konci 19. století. Tento fakt je doložen i archeologickými nálezy, kdy se našlo i několik těl pohřbených nad sebou. Objekt není nijak zvlášť členitý. Celý kostel je z neomítnutého zdiva včetně oltáře, který se půdorysně zmenšuje od hlavní lodi. Pouze jedna část kostela se odlišuje od zbytku svým vzhledem. Jedná se o kostelní věž, která je jako jediná omítnuta. Na vrcholu střechy je patriarchální kříž. Jinak se mu také může říkat kříž dvojitý. Pokud se pojme objekt jako celek, lze zjistil, že pozornost upoutá především. Okna jsou malá a bez výraznějšího dekoru stejně tak i portál. Zeď člení pouze pilíře u presbytáře, které slouží jako podpora pro vnitřní klenbu.
Součástí kostela byla do prvního desetiletí 20. století také malá kostnice, která se nacházela u západní části stavby. Tato kostnice byla však roku 1935 zasypána.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Jednolodní obdélníková stavba s rovným stropem a presbytářem, který polygonálně uzavírá vnitřní prostor. Strop nad presbytářem je rozčleněn na dvě pole a obě tyto pole obsahují žebrovanou klenbu. Jednotlivá žebra mají přibližně šířku 20 až 25 centimetrů a jejich průřez připomíná trojúhelníkový tvar se sešikmenými či zkosenými vrcholy. Na bočních stranách žeber jsou polokruhovité žlaby, které probíhají od konzole až k vrcholovému svorníku. Všechna žebra jsou svedena na jednoduché konzole jehlanovitého tvaru, jejichž vrcholy jsou otočeny směrem dolů Tyto samostatné stavební prvky nejsou nijak dekorovány. Svorníky mají podobně jednoduchý charakter jako konzole. Jsou kruhovitého průřezu, mají hladký povrch bez jakékoli zdobnosti.
Součástí severní stěny kněžiště je nika. Jedná se o malý obdélný výklenek s kamenným ostěním, který se směrem nahoru zužuje a vytváří trojhranný rámec. Tomuto výklenku se říká sanktuárium, jedná se o jedno z nejposvátnějších míst v katolických kostelech. Je určeno na uložení např. liturgických nádob. Samotné sanktuárium je zpřístupněno pouze kněžím či jiným pověřeným hodnostářům. Ve východní zdi se nachází malé osové lomené okno. Jedná se o okno dvoudílné a na samotném vrcholu se nachází vitráž čtyřlistu v kruhu. Na straně jižní je umístěno další špaletové hrotité okno.
Další částí severní stěny kněžiště je portál, ve tvaru lomeného oblouku s kamenným profilovaným ostěním, vedoucí do přilehlé gotické kaple. Nad samotným dveřním otvorem se nachází tympanon s heraldickými reliéfy. Další součástí tympanonu je diagonálně posazený štít vyobrazující mochovský erb. Sakristie má v zásadě totožný polygonální půdorys jako presbytář a u její východní stěny se nachází malý oltář.
Hlavní oltář byl vystaven na konci 17. století. Přední strana oltáře (jinak také antependium) je rámová. Celý oltář je dekorován vyřezávanou ornamentikou v podobě pozlacených akantových listů. Před ním jsou v podlaze zasazeny dva náhrobní kameny s vytesanými erby příslušných pohřbených. Celé kněžiště odděluje od zbytku jednolodní místnosti hrotitý vítězný oblouk.
V hlavní lodi se nacházejí další dva vedlejší oltáře. Tyto oltáře jsou stejně jako oltář hlavní zdobeny antependii. Opět jsou malované a jejich rámy jsou zdobeny pozlacenými akantovými listy jako v předchozím případě. Oltář v jižní stěně je přibližně z 18. století. Jedná se o oltář barokní a je vysvěcený Panně Marii. Hned vedle oltáře je malá kazatelna. Je opět zdobena přírodními motivy a na čelní straně vyobrazuje Ježíše Krista.
Součástí kostelního areálu v Mochově je zvonice. Svým umístěním evokuje dojem běžné kostelní věže. Avšak jedná se de facto o samostatně stojící zvonici, která je s kostelem pouze propojená nepatrným průchodem. Mezi další zařizovací předměty v kostele patří varhany, které jsou umístěny u západní stěny stavby.
Do severní stěny jsou umístěna dvě okna s šikmým ostěním, která jsou stejně jako okna u presbytáře úzká a hrotitá. Ve stěně jižní je profilovaný portál vedoucí do zvonice.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zvonice -
Zvonice-vstup -
Opěrné pilíře -
Detail Okna -
Patriarchální kříž -
Hlavní vstup
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Římskokatolická farnost Čelákovice :: Katalog AP - WWW. katalog.apha.cz [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-05-22]. Identifikátor záznamu 158834 : Kostel sv. Bartoloměje. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Wirth, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku XIX. století: Politický okres Chotěborský. Vydala v Praze roku 1906 Archeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, řízením svého předsedy Josefa Hlávky.
- Podlaha, Antonín. Posvátná místa Království českého: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Vydalo v Praze roku 1907 Dědictví Svatojánské.
- Šefců, Ondřej. Architektura – lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla. Vydalo v Praze roku 2012, Nakladatelství Grada. ISBN 978-80-247-3120-9
- Líbal, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. V roce 2001 vydalo nakladatelství a vydavatelství Unicornis. Sazba a grafická úprava D. Houšková. ISBN 80-901587-8-1
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Bartoloměje v Mochově na Wikimedia Commons
