Přeskočit na obsah

Kostel Nejsvětějšího srdce Páně (Vinohrady)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Nejsvětějšího srdce Páně
v Praze na Vinohradech
Kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze-Vinohradech
Kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze-Vinohradech
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťVinohrady
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevčeská římskokatolická
Provinciečeská
Diecézepražská
VikariátIII. pražský
FarnostNejsvětějšího srdce Páně Praha-Vinohrady
Statusfarní kostel
Užíváníužíván
ZasvěceníNejsvětější Srdce Ježíšovo
Datum posvěcení8. května 1932
Světitelkardinál Karel Kašpar
Architektonický popis
ArchitektJože Plečnik
Stavební slohmoderní architektura
Typ stavbykostel
Výstavba1928–1932
Specifikace
Délka38 m
Šířka26 m
Výškavěž: 42 m
Další informace
Adresanáměstí Jiřího z Poděbrad,
Praha 3-Vinohrady
Ulicenáměstí Jiřího z Poděbrad
Oficiální webSrdcepane.cz
Kód památky40253/1-1332 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v pražské čtvrti Vinohrady je římskokatolický farní kostel postavený v modernistickém slohu v letech 19281932. Nachází se na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze poblíž stejnojmenné stanice metra.

První idea stavby chrámu na Vinohradech zasvěceného Nejsvětějšímu Srdci Páně vznikla již roku 1884, kdy na něj ženský spolek Jednota sv. Elišky zahájil finanční sbírku.[1] Dalším krokem byl urbanistický plán městské čtvrti Královské Vinohrady, který při překotném nárůstu měšťanských domů v letech 1919 až 1922 zohlednil situaci obřadů v již přeplněném kostele sv. Ludmily. K realizaci projektu byl vyzván slovinský architekt Jože Plečnik po svém nástupu do funkce hlavního architekta Pražského hradu. První Plečnikův projekt předpokládal, že chrám bude obklopen antikizujícím sloupovím.[2]

Kostel stojí v Městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov, Vršovice. V roce 2010 byl zařazen mezi národní kulturní památky[3] a v roce 2014 byl radnicí Prahy 3, Ministerstvem kultury České republiky a Slovinskou republikou navržen na zápis na seznam Světového dědictví.[4]

Popis kostela

[editovat | editovat zdroj]
Portál kostela
Interiér

Monumentální moderní stavba z režných cihel v železobetonovém skeletu byla realizována v letech 19281932 podle projektu Jože Plečnika. Neobvyklý tvar stavby byl inspirován Noemovou archou[5] a královskou symbolikou (např. fasáda s vystupujícími kameny symbolizuje královský hermelín, báň na vrcholu věže královské jablko).[4] V široké hlavní věži kostela (výška 42 metrů) jsou umístěny kulaté hodiny o průměru 7,6 metru, které tak jsou největší v Česku. Během druhé světové války bylo šest zvonů z věže roztaveno pro výrobu zbraní. V roce 1992 byly navráceny dvě kopie.[4][5] Západní průčelí kostela zdobí tři sochy (Dobrý pastýř, Madona s Ježíškem a Orantka) od Bedřicha Stefana.[6]

Interiér kostela

[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela z neomítnutých ušlechtilých cihel (13 metrů vysoký) má kazetový strop. Nad oltářem je umístěna zlacená socha Ježíše Krista z lipového dřeva (výška 3,15 m).[7] Po bocích stojí šest patronů české země (sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Prokop) od Damiana Pešana. Varhany byly postaveny v roce 1936 Josefem Melzerem. Obrazy křížové cesty namaloval František Doubek. Barevnou výzdobu oken s motivem Srdce Páně navrhl Karel Svolinský. Šikmé chodníky vedou okolo hodin až na vrchol věže,[5] ta není běžně přístupná veřejnosti. V podzemí kostela je kaple s valenou klenbou.[8]

Nový oltář

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 byl v kostele instalován nový kamenný oltář, který se od Plečnikova zcela pravoúhlého interiéru liší svým oválným tvarem. Oltář je umístěn čelem k lidu; nahradil provizorní oltář z roku 1992. Na návrh architektů Josefa Pleskota a Norberta Schmidta byl zhotoven z jednoho kusu bílého Carrarského mramoru, který sochař Petr Váňa umístil do geometrického středu stavby. Obsahuje ostatek svaté Markéty Marie Alacoque, která patří mezi iniciátory úcty k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Byl posvěcen 24. listopadu 2018[9] a uhrazen ze sbírky mezi farníky. Oba architekti jej navrhli bez nároku na honorář.[10]

  1. Ženské listy č. 5, 1. května 1884, s. 82-83
  2. Emanuel Poche, Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha 1985, s.339
  3. Vláda schválila 38 nových památek. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2010-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-14. 
  4. a b c Plečnikův kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze míří do UNESCO. ČT24 [online]. [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  5. a b c Největší hodiny v Česku zdobí Plečnikův pražský kostel. Znovu odbíjejí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-08-23 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  6. Vinohradské Srdce Páně. Jože Plečnik navrhl jednu z nejpůsobivějších sakrálních staveb na našem území | Orientace. Lidovky.cz [online]. 2022-10-07 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  7. Kostel Nejsvětějšího srdce Páně | PRAHA STOVĚŽATÁ. stovezata.praha.eu [online]. [cit. 2019-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-24. 
  8. Archiweb - Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  9. ČTK. V zaplněném kostele Nejsvětějšího srdce Páně biskup posvětil nový oltář. Pražský deník. 2018-11-25. Dostupné online [cit. 2019-04-20]. 
  10. BRŮHOVÁ, Daniela. Dialog s Jože Plečnikem skrze mramor [online]. Český rozhlas, 2019-04-20 [cit. 2019-04-20]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Helena Čižinská, Jubileum kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech, in: Sborník Národního muzea v Praze. Řada C, roč. 57, č. 1-2, 2012, s. 156-162.
  • Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze 12., na Královských Vinohradech : Dle projektu prof. arch. Jos. Plečnika. Praha: [s.n.], 1932. Dostupné online. 30 pohlednic dokumentuje postup stavby kostela Nejsvětějšího Srdce páně a jeho vysvěcení dne 8. května 1932 a doplňuje je stručný úvod jednatele spolku pro zbudování kostela Alexandra Titla. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]