Bedřich Stefan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich Stefan
Narození9. prosince 1896
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. března 1982 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, sochař, medailér a učitel
Manžel(ka)Hana Wichterlová (od 1942)
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda sckg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Stefan (9. prosince 1896Královských Vinohradech (nyní Praha)[1]31. března 1982Praze[2]) byl český sochař, medailér a profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bedřich Stefan se narodil v rodině drážního úředníka Bedřicha Stefana (1860—??) a matky Marie, rozené Havlenové (1871—??).[1] Byl prostřední ze tří dětí.[3]

V letech 1911–14 se učil v Praze štukatérem a navštěvoval večerní kursy kreslení na uměleckoprůmyslové škole (prof. Luděk Wurzl, J. Plichta). Roku 1914 byl přijat ke studiu u prof. Josefa Drahoňovského a Bohumila Kafky a po přerušení v letech 1917–19 (vojenská služba) požádal prof. Otakara Španiela, aby mohl dokončit studia v jeho ateliéru.

V letech 1919–1923 studoval sochařství na Akademii výtvarných uměníJana Štursy a po absolvování studia se stal roku 1924 pomocníkem Otto Gutfreunda. Obdržel roční stipendium francouzské vlády a v letech 1925–1926 navštěvoval v Paříži kursy aktu v Grande Chaumiére a několik měsíců pracoval jako kreslič v ateliéru Le Corbusiera. Do Paříže se vracel během 30. let každoročně.

Po návratu do Prahy získal některé významné veřejné zakázky na reliéfní výzdobu budov (Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 1928, Kostel sv. Václava ve Vršovicích, 1930–33).

Za války stavěl svůj vlastní ateliér. Dne 28. listopadu 1942 uzavřel v Prostějově sňatek se sochařkou Hanou Wichterlovou (1903—1990)[p 1].[1] Od roku 1946 do roku 1958 byl profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde mezi jeho žáky patřili například Václav Frydecký nebo Jiří Seifert.

V roce 1966, u příležitosti 70. narozenin, byl vyznamenán Státní cenou za plastiky pro památník v Lidicích a jmenován Zasloužilým umělcem.

Stefan vystavoval poprvé roku 1922 se skupinou Devětsil a od roku 1930 s SVU Mánes. První samostatnou výstavu měl až roku 1980 v Národní galerii (Belveder). Jeho komorní plastiky vystavila roku 2001 Galerie Millenium.

Bedřich Stefan zemřel 31. března 1982 v Praze ve věku 86 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Závěrem studia ve Štursově ateliéru na Akademii vznikla podobizna Vincence Makovského (1922/3) a komorní plastika Sedící (1923), s níž se ucházel o stipendium v Paříži.

Podobně jako jiné Štursovy žáky, přitahovala Stefana osobnost Otto Gutfreunda, který se roku 1920 vrátil do Prahy a pracoval v zapůjčeném ateliéru Stefanova spolužáka Jana Laudy. Stefan se stal roku 1924 Gutfreundovým spolupracovníkem.

Na počátku 20. let rozvíjel Stefan obvyklé motivy sociálně civilního umění – ženy při běžné denní činnosti, sportovní a motoristické náměty (Matka myjící dítě, 1924, Oprava pneumatiky, 1924). Estetice poetismu se přibližuje jeho polychromovaná plastika z pálené hlíny Dívka s absintem (1924, NG). V Paříži se Stefan zajímal i o primitivní umění a přivezl s sebou do Prahy africké masky pocházející z Libérie a Pobřeží slonoviny (fotografoval J. Sudek). Společně s architektem Josefem Havlíčkem navrhl v roce 1924 hraniční orientační sloupy, které byly následně osazeny u československých hraničních přechodů.

Po návratu z Francie se stejně jako Gutfreund zabýval otázkami abstraktní sochařské formy a postupně dospěl až k radikální redukci základního tvaru lidské figury v mramorovém Torzu III (1929).

Podněty kubismu, projevující se geometrizovaným obrysem a rytmizací konvexních a konkávních ploch, jsou patrné na reliéfech pro Právnickou fakultu v Praze (1927–28). Ještě radikálnější jsou jeho komorní plastiky, v nichž volně nakládá s prostorovými plány a průniky ploch, propojením vnitřního a vnějšího prostoru a užívá expresivní modelaci detailů (Harlekýn, 1926, Ležící, 1927-28, Sedící, 1929).

V realizacích pro architekturu má významné místo reliéfní cyklus 14 zastavení Křížové cestyGočárově funkcionalistickém kostelu sv. Václava ve Vršovicích, který vznikal v letech 1930–33.

V následujících reliéfech pro Ředitelství drah v Hradci Králové (1933) a Pojišťovnu Lípa v Praze (po 1936) se Stefan vrátil ke klasicizujícím formám a navázal na práce svých předchůdců Bohumila Kafky a Josefa Mařatky. Ve stejné době vytvořil realistické oficiální portréty Kamila Krofty (1936) a Josefa Jana Friče (1939–40). U soutěžních návrhů pro chrám sv. Víta a Národní památník na Vítkově se vrátil k monumentalitě a strohosti výrazu v reakci na vnější ohrožení státu.

Během druhé světové války se Stefan věnoval návrhům plastik pro Kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, náhrobku svého přítele, malíře Aloise Wachsmanna, a vytvořil monumentální mramorovou sochu Země (1946) pro halu Zemské banky v Praze.

V poválečných letech Stefan předložil návrh pomníku padlým a spolu s architektem Františkem Markem získal prvenství v soutěži na koncepci pietního území v Lidicích. Vytvořil zdejší plastiky Žena s růží, 1959 či Matka s dítětem, 1965, a dále znaky zničených měst a další architektonické prvky. V následujících letech podal soutěžní návrhy na nové mince, plakety a medaile (ČSAV, NM, NG) a pracoval s keramikou. Kromě dekorativních reliéfů pro budovy v Kladně vytvořil vázu pro československý pavilón na Expo 58 v Bruselu. V Příbrami v letech 1956–58 vytvořil vysoký pískovcový reliéf pro průčelí kulturního domu. Z šedesátých let pochází série návrhů pro kašnu před Salmovským palácem na Hradčanském náměstí (Setkání u studny 1966–72), která se ovšem nerealizovala. Navržené pískovcové sousoší bylo nakonec umístěno v parku v Dejvicích.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1955 pamětní mince k 10.výročí osvobození ČSR, 2. cena,
  • 1966 Laureát státní ceny, Zasloužilý umělec[2]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1980 Bedřich Stefan: Výběr z díla, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 2001 Bedřich Stefan: Komorní dílo / Intimate Work, Galerie Millennium, Praha

Společné (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1930 Secese z Mánesa, Topičův salon (1918-1936), Praha
  • 1937 50 let Mánesa, Mánes, Praha
  • 1937 L'art moderne tchécoslovaque, Galerie Jean Charpentier, Paříž
  • 1946 České moderní sochařství od Gutfreunda k Wagnerovi, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha
  • 1963 Sociální umění dvacátých let, Galerie umění Karlovy Vary
  • 1968 České sochařství 19. a 20. století, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 1968 Sculpture tchècoslovaque de Myslbek à nos jours, Musée Rodin (Hôtel Biron), Paříž
  • 1970 Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts: Von Myslbek bis zur Gegenwart, Schloß Charlottenburg - Orangerie, Berlín
  • 1971 Umění a doba - České umění dvacátých let, Valdštejnská jízdárna, Praha, Palác Kinských, Praha
  • 1971 Jan Štursa a jeho žáci, Dům umění, Olomouc
  • 1988 Tschechische Kunst der 20er und 30er Jahre: Avantgarde und Tradition, Mathildenhöhe Darmstadt
  • 1996 Ostrov: České výtvarné umění 1918-1938 ze sbírek Českého muzea výtvarných umění, Galerie Zámeček, Příbram, Dům U Černé Matky Boží, Praha
  • 2003 Ejhle světlo / Look Light, Moravská galerie v Brně, Jízdárna Pražského hradu, Praha
  • 2006 Abstrakce první poloviny 20. století ze sbírek Galerie hlavního města Prahy, Dům U Zlatého prstenu, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Sestra vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterleho.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Matrika narozených, sv. Ludmila, 1894-1897, snímek 405, Záznam o narození a křtu a pozn. o sňatku
  2. a b Současné umění a socialismus. S. 5. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1982-04-14 [cit. 2021-10-15]. S. 5. Dostupné online. 
  3. Policejní přihlášky, Praha, Stefan Friedrich (1860)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Šetlík Jiří, 1961, Bedřich Stefan, 66 s., Nakl. ČVU, Praha
  • Wittlich Petr , 1978, České sochařství ve XX. století (1890 - 1945), SPN, Praha
  • Bedřich Stefan: Výběr z díla, 1980, Frič J , Procházka V, 92 s., Národní galerie v Praze
  • Rousová Hana , 2002, Vademecum (Moderní umění v Čechách a na Moravě (1890 - 1938)), Gallery, Praha, ISBN 80-86010-62-7
  • NĚMEC, Alexandr. Domovní znamení na kladenských věžácích. 1. vyd. Kladno: Halda, 2017. 44 s. ISBN 978-80-905992-9-1. Kapitola Bedřich Stefan, s. 32–36. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]