Kaple svatého Eligia (Paříž)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kaple svatého Eligia
Vnější fasáda kaple dochovaná na domě č. 8
Místo
Stát FrancieFrancie Francie
Region Île-de-France
Department Seine
Obec Paříž
Souřadnice
Kaple svatého Eligia
Kaple svatého Eligia
Základní informace
Církev Římskokatolická církev
Diecéze Arcidiecéze pařížská
Architektonický popis
Stavební sloh renesance
Výstavba 15511566
Odkazy
Ulice rue des Orfèvres
Kód památky PA00085928
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaple svatého Eligia (fr. Chapelle Saint-Éloi) je bývalá kaple v Paříži. Nacházela se na ostrově Cité a pozůstatky její fasády jsou dodnes viditelné na domě č. 8 v ulici Rue des Orfèvres. Kapli nechal postavit pařížský cech zlatníků, proto byla zasvěcená zasvěcená svatému Eligiovi, patronovi tohoto řemesla. Kaple byla zrušena na konci 18. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1355 výnos krále Jana II. umožnil bratrstvu sv. Eligia, cechu pařížských zlatníků, oslavovat svého patrona a konat několik mší do roka. Z tohoto důvodu byla krátce poté v Rue des Orfèvres (tehdy Rue des Deux-Portes) zřízena kaple, která byla v roce 1399 doplněna cechovním domem. Ten sloužil i jako špitál pro zchudlé členy cechu. Špitální kaple sv. Eligia byla vysvěcena 15. listopadu 1403.

Původně dřevěné budovy byly přestavěny v polovině 16. století. Plány nové kaple byly sice objednány u architekta Philiberta Delorma, ale podle smlouvy podepsané 31. prosince 1550 jsou jejími autory pravděpodobně François de la Flasche a Jean Marchand.

Stavba byla dokončena v roce 1566, nová kaple byla vyzdobena sochařem Germainem Pilonem a vitrážemi Jacquese Aubryho podle nákresů Jeana Cousina staršího.

Kaple byla během Velké francouzské revoluce zrušena stejně jako cech zlatníků a jeho nemovistosti byly zabaveny a prodány jako národní majetek. Kaple byla uzavřena 15. dubna 1791 a 1. listopadu 1797 prodána.

Kaple byla posléze využívána ke světským účelům – skladiště, škola. Vnitřmími přestavbami a úpravami rychle ztratila svou bohatou výzdobu, z níž se dochovalo jen několik sloupů a černých mramorových desek a dva obrazy. Předměty byly v roce 1795 uloženy v paláci Aiguillon v ulici Rue de l'Université. Varhany byly na počátku 19. století přeneseny do jiného kostela. Hlavní portál, značně poničený, byl na místě ještě v roce 1825, později byl odstraněn kvůli přístupu na ulici Rue Jean-Lantier.

Vnější fasáda a střecha a zbývající prvky kaple (arkáda, maskaron na vnitřním nádvoří) byly v roce 1974 zapsány mezi historické památky. V letech 2009 a 2013 byly provedeny restaurační práce těchto pozůstatků.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Z původní stavby je stále viditelný západní portál vedoucí na Rue des Orfèvres, kde se nachází několik toskánských pilastrů, klenuté niky a římsy. Hlavní fasáda v italském stylu byla původně zakončena trojúhelníkovým frontonem.

Interiér tvořila hlavní loď zakončená valenou klenbou s kazetami a příčnými oblouky zdobené giloší, apsida měla žebrovou klenbu. Kupole uvedená v plánech z roku 1550 nebyla nikdy realizována.

Jacques Aubry vytvořil v letech 1557-1558 vitráže podle kreseb Jeana Cousin se scénami z Nového i Starého zákona (Ukřižování, Abrahám obětuje syna Izáka, Vzkříšení, Jonášův příběh, Nanebevstoupení, příběhy proroků Elijáše a Elíši a Jišajův rodokmen.

Oltář vytvořil Germain Pilon, byl ozdoben malými deskami z janovského mramoru a sedmi kamennými sochami představující Nejsvětější Trojici, svatého Eligia a evangelisty. Dřevěná kazatelna byla zhotovena v roce 1565.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chapelle Saint-Éloi (Paris) na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]