Kai Donner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kai Donner
Kai-Donner-1916.jpg
Narození 1. dubna 1888
Helsinky
Úmrtí 12. února 1935 (ve věku 46 let)
Helsinky
Místo pohřbení hřbitov Hietaniemi
Povolání objevitel, jazykovědec, politik a vysokoškolský učitel
Alma mater Univerzita v Cambridgi
Děti Jörn Donner
Kai Otto Donner
Joakim Donner
Rodiče Otto Donner
Příbuzní Ossian Donner (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Reinhold (Kai) Donner (1. duben 1888, Helsinky, Finsko12. únor 1935, Helsinky) byl významný finský jazykovědec, etnograf a politik. Zároveň představoval klíčovou postavu pravicového politického hnutí Lapuan liike a proslavil se zejména svými dvěma cestami do oblasti Sibiře.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Helsinkách. Po dokončení střední školy v roce 1906 začal studovat ugrofinskou filologii na Helsinské univerzitě. Nějakou dobu také studoval v zahraničí. V roce 1908 započal studovat na univerzitě v Budapešti, od roku 1911 pak společně s Bronisławem Malinowskim studoval na Cambridgeské univerzitě.

V letech 1911–1914 podnikl dvě významné expedice do oblasti Sibiře, avšak první světová válka přerušila jeho vědeckou práci a Donner začal být aktivní ve finském hnutí za nezávislost. Hnutí posílalo mladé muže do Německa k vojenskému výcviku a připravovalo je na ozbrojený boj za nezávislost na carském Rusku. Mezi léty 1916–1917 pobýval v exilu ve Stockholmu. V letech 1917–1918 na stejném místě působil jako vojenský atašé. Během finské občanské války Donner sloužil jako pobočník generála Gustafa Mannerheima.

Od roku 1918 byl členem představenstva Ugrofinského spolku (finsky Suomalais-Ugrilaisen seura). V roce 1920 obhájil disertační práci. V roce 1921 obdržel licenciát filozofie a o dva roky později se stal doktorem filozofie. Od roku 1924 působil jako docent uralských jazyků na Helsinské univerzitě. Rovněž byl v letech 1920–1922 hlavní redaktor politických novin Suunta. Ve dvacátých a třicátých letech byl také jedním z nejvlivnějších vůdců pravicového hnutí z Lapua (finsky Lapuan liike). Přestože je jedním z průkopníků moderních antropologických metod prací v terénu, jeho práce jsou velmi málo známé. [1] [2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z významné akademické rodiny. Jeho otcem byl senátor Otto Donner, jenž byl rovněž prvním profesorem srovnávací lingvistiky a profesorem sanskrtu, který v roce 1883 založil Ugrofinský spolek.[3] Jeho starší bratr Ossian byl senátor a diplomat. Jeho synovec Patrick Donner vedl jako první finskou diplomatickou misi v Londýně 1919–1925.

Měl šest dětí. Tři dcery a tři syny. Je otcem finského politika a filmového producenta Jörna Donnera a geologa Joakima Donnera. Nejmladší syn Jörn v současnosti publikuje otcovy výzkumy a napomáhá tomu, aby se otcovy práce dostaly k širšímu okruhu čtenářů, než tomu bylo doposud.[1]

Cesty[editovat | editovat zdroj]

Expedice do oblasti Sibiře, 1913.

Své cesty podnikal za účelem pozorování samojedských jazyků a zvyků. U samojedských národů si získal důvěru, dokázal se přizpůsobit jejich způsobu života a podařilo se mu sesbírat materiál především dvou samojedských jazyků - selkupštiny a kamasinštiny. Popisoval i tamní náboženské rituály a publikoval významné fotografie.[1]

První cesta[editovat | editovat zdroj]

První cesta mu trvala přes 20 měsíců. Podnikl ji v letech 1911–1913 kolem horního toku řeky Ob a kolem řeky Jenisej. Cestu započal v Petrohradě, odtud cestoval vlakem na Sibiř. Dále pokračoval přes Tomsk a Narym. Kvůli problémům se zuby se musel vrátit v srpnu 1912 zpět do Tomsku. V prosinci 1912 se dostal do Dudinky a v červnu 1913 se opět vrátil přes Tomsk, Perm a Petrohrad do Helsinek. Pro mladého badatele nebyla cesta vůbec snadná, často mu ji komplikovala nepřízeň počasí a sibiřské klima mu nejednou zasáhlo do jeho plánů. [1] [4]

Druhá cesta[editovat | editovat zdroj]

Jeho druhá cesta proběhla v létě roku 1914 po dokončení jeho magisterského studia a vedla kolem řeky Ob, řeky Irtyš a kolem horního toku řeky Jenisej. Cestu opět započal v Helsinkách, posléze pokračoval přes Petrohrad do Narymu. Navštívil kupříkladu i Tobolsk. Donner se ze své druhé cesty vrátil v říjnu roku 1914. Během cesty nashromáždil 2363 slov v kamasinštině.[1]

Díla[editovat | editovat zdroj]

Napsal čtyři etnografické práce. Donnerův živý, holistický přístup k terénnímu výzkumu se dá srovnat s přístupem Matthiase Alexandera Castréna. Jeho díla jsou nejčastěji překládána do němčiny a francouzštiny.[1]

Seznam etnografických prací[editovat | editovat zdroj]

  • Sibiriska noveller (1919)
  • Siperian samojedien keskuudessa 1911–1913 ja 1914 (1923)
    • Kniha Siperian samojedien keskuudessa 1911–1913 ja 1914 (Mezi Samojedy na Sibiři) je o Donnerově expedici na severní Sibiř v letech 1911–1913, při které se zabýval studiem jazyka i kultury samojedských národů. Detailně zapisoval své zkušenosti a podrobnosti do deníku. V díle popisuje těžký život těchto národů, nutnost zvládat život v extrémních podmínkách a kromě jiného se zmiňuje i o početné skupině především Finů a Rusů, kteří z různých důvodů byli vykázání do této nehostinné oblasti.
    • Kniha byla přeložena i do angličtiny s názvem Among the Samoyed in Siberia .
  • Sibirien: folk och forntid (1933)
  • Ethnological notes about the Yenisey-Ostyak (in the Turukhansk region) (1933)

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • Über die anlautenden labialen Spiranten und Verschlusslaute im Samojedischen und Uralischen (1920)
  • H. Paasonens Ostjakisches Wörterbuch nach den Dialekten an der Konda und am Jugan (1926)
  • Samojedische Worterverzeichnisse (1932)
  • Sotamarsalkka, vapaaherra Mannerheim (1934)
  • Kamassisches Wörterbuch nebst Sprachproben und Hauptzügen der Grammatik (1944)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g LOUHERANTA, Olavi. Siperiaa sanoiksi – uralilaisuutta teoiksi: Kai Donner poliittisena organisaattorina sekä tiedemiehenä antropologian näkökulmasta. Helsinky, 2006 [cit. 2013-06-20]. Disertační práce. Helsinská univerzita. . Dostupné online.
  2. YLE Elävä arkisto: Samojedien tutkija ja itsenäisyysmies Kai Donner
  3. VÄISÄNEN, Maija. Donner, Otto (1835–1909) [online]. 2001. Dostupné online. (finsky) 
  4. SCHULTZ, Arved. Bei den Samojeden in Sibirien (Book Review). Geographische Zeitschrift [online]. 1928-1-1. Roč. 34, čís. 4, s. 248. Dostupné online. ISSN 0016-7479. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]