Jutta Meklenbursko-Střelická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jutta Meklenbursko-Střelická
korunní princezna černohorská
vévodkyně Meklenburská
Vévodkyně na fotografii Otty Mayera r. 1900
Vévodkyně na fotografii Otty Mayera r. 1900
Sňatek 27. červenec 189924. září 1939
Manžel Danilo III. Petrović-Njegoš
Úplné jméno Augusta Šarlota Jutta Alexandra Georgina Adolfína Meklenbursko-Střelická
Tituly Její královská výsost korunní princezna;
Její výsost vévodkyně
Narození 24. leden 1880
Neustrelitz, NěmeckoNěmecko Německo
Úmrtí 17. únor 1946 (ve věku 66 let)
Řím, ItálieItálie Itálie
Pohřeb 21. únor 1946
Pohřbena Cimitiero Teutonico, Řím
Následník Geneviève Prigent
Potomci bezdětná
Dynastie Meklenburkové;
Petrović-Njegošové (sňatkem)
Otec Adolf Fridrich V. Meklenburský
Matka Alžběta Anhaltská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jutta Meklenbursko-Střelická (německy Jutta zu Mecklenburg-Strelitz, 24. ledna 1880, Nová Střelice17. února 1946, Řím) byla meklenburská vévodkyně z vedlejší linie meklenbursko-střelických a provdaná korunní princezna černohorská.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vévodkyně Jutta, rodným jménem Augusta Šarlota Jutta Alexandra Georgína Adolfína vévodkyně Meklenbursko-Střelická se narodila 24. ledna 1880 na zámku Neustrelitz jako druhý potomek velkovévody Adolfa Friedricha V. a jeho manželky, velkovévodkyně Alžběty Marie. Spolu se svou sestrou Marií Leopoldinou byly již od útlého dětství chůvami vedeny k přísné etiketě a společenskému chování na zámku Erbgrossherzog v Karlsruhe blízko německo-francouzských hranic a měly pouze malé styky s rodiči. Od 13 let se pravidelně s rodiči, sourozenci a dědečkem Frederikem I., vévodou z Anhaltu (ke kterému měla velice blízký vztah) účastnila diplomatických návštěv v zahraničí i v rámci Německa.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1898 se vévodkyně Jutta na soukromém večírku v Berlíně seznámila s Danielem Alexandrem Petrovićem-Njegošem, korunním princem černohorským, který byl v Německu na pozvání císařem Viléma II. I přes nemalý věkový rozdíl se mladá vévodkyně do šarmantního a okouzlujícího slovanského prince zamilovala. Korunní princ požádal již po několika týdnech Juttu o ruku a prakticky ihned byla naplánována svatba.

26. července dorazila vévodkyně Jutta do černohorského přístavu Baru. Krátce po příjezdu do země Jutta přestoupila na pravoslavnou víru a přijala jméno Milica Sofie, po celý svůj život však byla známá více pod svým původním jménem. Svatební obřad se konal 27. července 1899 v královské kapli Ćipur v Cetinje v Černé Hoře. Juttiným svědkem byl její budoucí švagr, italský král Viktor Emanuel III. – manžel Danielovy sestry Eleny Alexandry. Dalšími významnými hosty byli např. velkokníže Konstantin Ruský, nevěstin bratr velkovévoda Adolf Fridrich V. a matka Alžběta a dále někteří členové černohorské královské rodiny. Jutta byla oblečena do černohorského národního kroje. Po obřadu prošel svatební průvod městem do královského paláce. Pro Černohorce, kteří svého korunního prince zbožňovali, byla svatba velkou událostí, která se oslavovala ještě dlouho do noci. Po svatbě se Jutta stala černohorskou korunní princeznou a získala titul její královská výsost.

Ani po sedmi letech manželství se Danilo s Juttou stále nedočkali potomka. Příčinou byla tyrosinémie – metabolické onemocnění, která byla u Jutty zjištěna a pár tak zůstal bezdětný až do konce života.

První světová válka a exil[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války vedlo Černohorské království ozbrojené konflikty s centrálními mocnostmi, mezi které patřilo i Juttino rodné Německo. V té době žil korunní pár v letním královském paláci v Baru, jenž byl několikrát bombardován rakousko-uherskými letadly. Po anexi Černé Hory a jejím následném začlenění do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců odešla královská rodina do exilu nejprve do Itálie a následně do francouzského města Cap d´Antibes. Zde 1. března 1921 zemřel Juttin tchán, otec korunního prince král Nikola I. a na jeho místo hlavy dynastie Petrovićů-Njegošů nastoupil Juttin manžel Daniel, jenž se zároveň stal titulárním králem, již o šest dní později, 7. března 1921 však abdikoval na svou funkci ve prospěch synovce prince Michaela.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Jutta s Danilem žili ve francouzském exilu až do roku 1935 a poté se přestěhovali do Vídně. V rakouské metropoli vedli velice poklidný a kulturně bohatý život, navštěvovali výstavy a koncerty a mezi úzkou smetánkou si získlali oblibu.

Dne 24. září 1939 ve Vídni zemřel korunní princ Danilo, což byla pro vévodkyni Juttu těžká zkouška. Po manželově smrti se Jutta přestěhovala na žádost své švagrové italské královny Eleny Alexandry do Říma. Zde v poklidu dožila a dne 17. února 1946, sedm let po smrti svého manžela, zemřela. Je pohřbena na římském hřbitově Cimitiero Teutonico v nádherné mohyle společně se svou příbuznou Šarlotou Frederikou Meklenbursko-Zvěřínskou, bývalou dánskou královnou. Jejich mohylu chrání anděl míru. Jutta je jedinou pohřbenou osobou pravoslavného vyznání na tomto hřbitově.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Jiří Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
Fridrich Vilém Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
Fridrich Hesensko-Kasselský
 
 
Marie Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Karolina Nasavsko-Usingenská
 
 
Adolf Fridrich V. Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
Jiří III.
 
 
Adolf z Cambridge
 
 
 
 
 
 
Karolina z Ansbachu
 
 
Augusta z Cambridge
 
 
 
 
 
 
Fridrich Hesensko-Kasselský
 
 
Augusta Hesensko-Kaselská
 
 
 
 
 
 
Karolina Nasavsko-Usingenská
 
Jutta Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
Fridrich Anhaltsko-Desavský
 
 
Leopold IV. Anhaltský
 
 
 
 
 
 
Amálie Hesensko-Homburská
 
 
Fridrich I. Anhaltský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Karel Pruský
 
 
Bedřiška Vilemína Pruská
 
 
 
 
 
 
Frederika Meklenbursko-Střelická
 
 
Alžběta Anhaltská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Sasko-Altenburský
 
 
Eduard Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
 
 
Antonie Sasko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
Karel von Hohenzollern-Sigmaringen
 
 
Amalie von Hohenzollern-Sigmaringen
 
 
 
 
 
 
Marie Antoinette Muratová
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Duchess Jutta of Mecklenburg-Strelitz na anglické Wikipedii a Jutta von Mecklenburg-Strelitz na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]