Dynastie Petrovićů-Njegošů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dynastie Petrovićů-Njegošů
Coat of arms of the House of Petrović-Njegoš.svg
země Černá HoraČerná Hora
tituly
zakladatel Danilo I. Petrović-Njegoš
rok založení 1696
konec vlády 1918
poslední vládce Nikola I. Petrović-Njegoš
současná hlava Nikolas, korunní princ černohorský
větve rodu žádné

Dynastie Petrovićů-Njegošů (srbsky: Династија Петровић-Његош, Dinastija Petrović-Njegoš) nebo jen Petrovićové-Njegošové je starý šlechtický rod Srbů/Černohorců původem z hranic Černé Hory s Bosnou, jenž v letech 16961918 tvořil postupně vládnoucí vladykovskou, knížecí a královskou dynastii v Černé Hoře. Během první světové války tato dynastie na krátkou dobu ovládala také část Albánie, dnešního Kosova a pobřeží Chorvatska. V roce 1918 byli Petrovićové-Njegošové sesazeni a Černá Hora sloučena se Srbskem a později s Jugoslávií.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Přestože se jedná o dynastii ryze černohorskou, její členové žili dlouhou dobu v Bosně a do Černé Hory se pravděpodobně začali stěhovat během vlády Ivana I. Crnojeviće. Petrovićové-Njegošové se později usadili ve vesnici Njeguši nedaleko historického hlavního města Cetinje.

Novější historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1916 byla Černá Hora po mnoha úspěšných bojích nakonec obsazena Rakousko-Uherskem a členové královské rodiny byli nuceni odejít ze země do exilu v Itálii a následně ve Francii, kde žijí její členové dodnes. Tehdejší francouzský prezident Raymond Poincaré uznal tehdejší vládu jako exilovou. Srbové využili nepřítomnosti krále a královny a 20. července 1917 vydali deklaraci na Korfu (jenž prohlašovala vytvoření nového království Srbů, Chorvatů a Slovinců pod vládou srbské dynastie Karađorđevićů), která vyšla v platnost po následné anexi Černé Hory o den později a a sesazení krále Nikoly I. z černohorského trůnu 26. listopadu 1918. Tímto dnem tedy skončila vláda dynastie Petrovićů-Njegošů na černohorském trůně.

5. května 1941 bylo vyhlášeno druhé Černohorské království, které ve skutečnosti fungovalo pouze jako loutkový stát nejdříve pod vedením Mussoliniho fašistické Itálie, po její kapitulaci Třetí říše. Obsazení trůnu se stalo prioritou. Černohorská koruna byla nabídnuta korunnímu princi Michaeli Petroviću-Njegošovi, který ji k údivu Černohorců odmítl, neboť již slíbil věrnost králi Jugoslávie (i když by uvítal nezávislost své rodné země). Tím však sebe a svou manželku, korunní princeznu Geneviève dostal do vězení a země zůstala bez panovníka. Korunu odmítli také ruská knížata Roman Petrovič a jeho syn Mikuláš Romanovič (potomci černohorské princezny Milicy Petrović-Njegoš) a tak byl do čela státu dosazen pouze italský guvernér.

Královská standarta korunního prince Nikoly II.

Díky sňatkové politice krále Nikoly I. Petroviće-Njegoše (v jejíž svazcích kupodivu vždy hrála velkou roli láska mezi manžely) se členové dynastie stali příslušníky několika důležitých evropských vládnoucích rodin (např. Karađorđevićů, Obrenovićů, Savojských, Romanovců nebo méně významných Battenbergů, Meklenbursko-Štrelických aj.).

Současnou hlavou dynastie je korunní princ Nikolas, žijící v exilu ve Francii, jenž se veřejně hlásí k dědictví Černohorského království a několikrát také učinil veřejné prohlášení, že je ochoten nastoupit na trůn svých předků, pokud by to bylo výslovným přáním Černohorců. Otázka obnovení monarchie vždy byla a stále je v Černé Hoře tématem k mnoha vážným úvahám. 15. dubna 2011 vláda Černé Hory informovala černohorskou královskou rodinu o novém návrhu zákona rehabilitujícího královskou rodinu s vytvořením nadace pro dynastii Petrovićů-Njegošů v čele s hlavou dynastie. Zákon sděluje postupné navrácení zkonfiskovaného královského majetku mezi lety 19171918, kulturní, humanitární a rozvojovou podporu, či zajištění černohorského státního občanství všem členům královské rodiny. Nový návrh vlády korunní princ Nikolas přijal a v současnosti[kdy?] probíhají procesy jeho schvalování.

Vladykové černohorští (knížata-biskupové; 1696–1852)[editovat | editovat zdroj]

Erb černohorských vladyků

Knížata černohorská (1852–1910)[editovat | editovat zdroj]

Erb černohorských knížat

Králové černohorští (1910–1918)[editovat | editovat zdroj]

Erb černohorských králů

Hlavy rodu po roce 1918 a titulární králové[editovat | editovat zdroj]

  • Nikola Mirkov (19181921; titulární král)
  • Danilo Alexandr (1921–1921; korunní princ, titulární král jako Danilo III., jenž abdikoval na svou funkci šest dní po zvolení ve prospěch svého synovce Michaela)
  • Michael (19211986; korunní princ, titulární král jako Michael I.)

Současní členové královské rodiny:

Následníkům černohorského trůnu náleží od roku 1900 automaticky titul velkovévoda Grahovský a Zetský.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]