Josef Pešek (historik)
| PhDr. Josef Pešek | |
|---|---|
| Narození | 14. dubna 1878 Lochenice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. listopadu 1958 (ve věku 80 let) Kostomlátky  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | historik a středoškolský učitel |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Pešek (14. dubna 1878 Lochenice u Hradce Králové – 8. listopadu 1958 Kostomlátky) byl středoškolský pedagog, historik věnující se zejména dějinám hudby a severovýchodních Čech a kulturní publicista a spisovatel.[1][2][3]
Josef Pešek chodil na gymnázium nejprve v Hradci Králové (1891–96), kde byli jeho spolužáky pozdější ministři Emil Franke a Josef Kalfus.[4] V gymnaziálních studiích následně pokračoval v Novém Bydžově (1896–99), kde také odmaturoval. Po vystudování vysoké školy pedagogické působil jako vyučující. Nejprve absolvoval tzv. suplentskou praxi v Plzni (1903–05), poté učil na soukromém gymnáziu ve Vyškově (1905–06). Následně se na tři školní roky vrátil na gymnázium Hradci Králové (1906–09), které sám vystudoval. Učil také na reálné škole v Karlíně (1909–13). Nejdelší dobu – 25 let (1913–38) strávil jako pedagog na Akademickém gymnáziu v Praze. Poté odešel na odpočinek, který trávil v Kostomlátkách na Nymbursku, kde také zemřel.[5]
Dne 9. března 1905 získal titul doktora filozofie. 5. července stejného roku se v kostele sv. Prokopa na Žižkově oženil (manželka Božena). V roce 1917 podepsal májový manifest českých spisovatelů.[5]
Většina jeho pozůstalosti je umístěna v Archivu Národního muzea v Praze.[5]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
Josef Pešek byl velmi činorodým tvůrcem, když publikoval v odborných periodicích (např. Český časopis historický), časopisech i v denním tisku (např. Osvěta lidu, Ratibor, Kraj královéhradecký). Napsal také několik knih. Jako autor věnoval zejména psaní učebnic dějepisu, odbornému zpracování historie hudby, dějinám školství (dějiny Arcibiskupského gymnázia v Praze či hradeckého gymnázia)[5][6], a také dějinám Hradce Králové a jeho okolí.[6] Odbornými články tak přispíval do periodik s kulturní a hudební tematikou.[3]
Z učebnic dějepisu lze zmínit např. třídílnou sérii Z domova a ciziny. Některé jeho učebnice vyšly i v ruštině, francouzštině, polštině, slovenštině, angličtině a maďarštině. Je také zároveň autorem monografie Republika Československá, Naše vzory – životem a dílem vzácných mužů a žen československého národa a dalších a také několik různých dějepisných učebnic.[7] Spolupracoval i na Ottově a Masarykově slovníku naučném.[5]
Kromě toho se věnoval také dějinám hudby. Proto napsal několik cenných hudebně vědních pojednání Prvá česká zpěvoherní představení (1906) či Česká zpěvohra od doby obrození až do Bedřicha Smetany (1935).[3] Již v roce 1901 vydal u příležitosti stého výročí narození Františka Škroupa (v Nakladatelství F. Šimáčka v Praze) monografii o rozsahu asi 120 stran nazvanou František Škroup, skladatel první původní české zpěvohry a národní naší hymny „Kde domov můj?“. Pešek při psaní spolupracoval se Škroupovou dcerou Boženou, která Peškovi kromě klíčových dat poskytla otcovu podobiznu. Práce popisuje Škroupův život a detailně rozebírá jeho opery (Dráteník, Oldřich a Božena, Libušin sňatek). Nechybějí ani ukázky textů a dobových kritik.[7]
Z osobností východních Čech psal např. o Janu Hostivítu Pospíšilovi, Václavu Klimentu Klicperovi, Josefovi Liboslavovi Zieglerovi, Magdaleně Dobromile Rettigové, Františkovi Cyrilovi Kampelíkovi. Věnoval se i tematice hradeckých kočovných divadelních společností.[6]
Jako jeden z mála historiků psal své paměti. Nestihl je však dokončit. Napsal dvě kapitoly – jednu o svých středoškolských studiích v Hradci Králové a Novém Bydžově (nazvaná Mezi Hradcem a Bydžovem) a druhou o studiích vysokoškolských v Praze (Z vojny na studie do Prahy).[5]
Knihy[editovat | editovat zdroj]
- František Škroup, skladatel první původní české zpěvohry a národní naší hymny „Kde domov můj?“ (1901)
- Jos. Jaroslav Langer: několik poznámek k jeho životu a pracím literárním (1911)[8]
- Nechanice nad Bystřicí: minulostí do přítomnosti (1916)[9]
- Má vlast (1922)
- Z domova a ciziny: Obrazy z dějin starověkých a středověkých pro nižší třídy škol středních – I. díl (192?)
- Z domova a ciziny: Obrazy z dějin starověkých a středověkých pro nižší třídy škol středních – II. díl (1923)
- Z domova a ciziny: Obrazy z dějin středověkých a novověkých pro nižší třídy škol středních – III. díl (1924)
- Matka vlast (1924)
- Naše vzory (1925)
- Přehled dějin Československé republiky (1926)
- Učebnice dějepisu (1938)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Pešek, Josef, 1878-1958 - Databáze dějin všedního dne. ddvd.kpsys.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Pešek, Josef - Slovník českých nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c Český hudební slovník. slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ 300 let královéhradeckého gymnasia 600 let latinských škol v Hradci Králové [online]. Hradec Králové: Rašínovo státní čsl. gymnasium, 1936 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f ŠŮLA, Jaroslav. Vzpomínky PhDr. Josefa Peška na pražská univerzitní léta. Královéhradecko: historický sborník pro poučenou veřejnost [online]. 2004 [cit. 2024-02-28]. Roč. 1, čís. 1. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠKALOUD, Vladimír. Výročí rodáka z Lochenic: Historik, pedagog a publicista dr. Josef Pešek. Hradec noviny [online]. 1998-01-24 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Zapomenuté knižní poklady. Josef B. Pešek: František Škroup | Opera PLUS [online]. 2018-04-01 [cit. 2024-02-28]. Dostupné online.
- ↑ PEŠEK, Josef. Jos. Jaroslav Langer: několik poznámek k jeho životu a pracím literárním [online]. Praha: Jos. Pešek, 1911 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ PEŠEK, Josef. Nechanice nad Bystřicí: minulostí do přítomnosti [online]. Praha: Nákladem Al. Bohdaneckého, 1916 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
