Josef Jaroslav Langer
| Josef Jaroslav Langer | |
|---|---|
.jpg) Josef Jaroslav Langer na portrétu od neznámého autora | |
| Narození | 12. listopadu 1806 nebo 11. října 1811 Lázně Bohdaneč  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 28. dubna 1846 nebo 20. dubna 1851 Lázně Bohdaneč Rakouské císařství |
| Občanství | Rakouské císařství |
| Povolání | spisovatel, básník, novinář, folklorista, archivář, učitel, etnolog, dramatik, překladatel a satirik |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Jaroslav Langer (12. listopadu 1806 Lázně Bohdaneč – 28. dubna 1846 tamtéž) byl český obrozenecký básník, novinář a národopisný sběratel píšící již v lehce romantickém slohu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Lázních Bohdaneč jako syn movitého rolníka a městského důchodního. Byl křtěn Josef, jméno Jaroslav převzal později jako umělecké a vlastenecké.
Roku 1826 absolvoval gymnázium v Hradci Králové, kde byli jeho profesory buditelé Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera.[1] Pod jejich vlivem u něj došlo k národnostnímu uvědomění. Po maturitě začal studovat filozofii a práva na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, ale studium nedokončil, odešel ze školy v roce 1828. Poté se začal aktivně podílet na pražském kulturně-společenském dění, v okruhu autorů jako byli Josef Vladimír Pelikán, Alois Vojtěch Šembera, Jan Slavomír Tomíček nebo Josef Kajetán Tyl. Živil se hlavně vyučováním němčiny a překládáním.[2]
Po příkladu Františka Ladislava Čelakovského a Václava Hanky se zabýval studiem slovanského jazyka a literatury, zejména pak polské a ruské literatury. Své básnické pokusy vydával v časopisech Květy a Časopise českého muzea. V roce 1830 mu vyšla první kniha Selanky a mezi lety 1830-1831 pak spoluredigoval časopis Čechoslav, v němž uveřejnil mimo jiné i svou politicko-satirickou báseň České lesy s odkazem na polské povstání, čímž na sebe upoutal pozornost úřadů, což vedlo k jeho vyhoštění mimo Prahu v roce 1830, kdy se Langer musel vrátit do Bohdanče. Zpočátku ještě unikal z Bohdanče do Prahy, pracoval například krátce jako archivář u knížete Kinského. Jednal o vydání svých děl a převzetí redaktorství listu Jindy. Když ale obojí ztroskotalo, musel se roku 1832 vrátit do Bohdanče natrvalo. Krom důvodů ekonomických sehrál v tom svou roli i tlak otce, který se bál, že v Praze propadne bohémskému životu.[2]
Zpočátku se v Bohdanči snažil být aktivní stejně jako v Praze. Sbíral pověsti, hrál v ochotnickém divadle, roku 1836 získal místo městského kontribučního. Pozvolna u něj však propukla duševní choroba, posílená rostoucím alkoholismem. S tím souvisela i tvůrčí krize. Až na výjimky (Bohdanecký rukopis, Den v Kocourkově aj.) už nenapsal žádné dílo.[1] Část svých rukopisů před smrtí ovšem zničil, takže otázka nakolik a co v Bohdanči tvořil, zůstává nevyjasněna. Zemřel ve věku 39 let.
Byl několikrát nešťastně zamilován[zdroj?], naposledy asi do své sestřenice Eleonory Pábíčkové, která dělala hospodyni svému bratru, chotěbořskému faráři. Langer za ní do Chotěboře jezdil. Ozvuky tohoto vztahu nalezneme v Langrových Krakováčcích:
Och, vy hory, hory,
hory vůkol Chotěboře,
jak na vás pomyslím,
sladkém cítím hoře.
Její předčasnou smrt (měla tuberkulózu) Langer velmi těžce nesl.[zdroj?] To spolu s odtržením od centra dění v Praze (byl důchodním na bohdanečském magistrátu) způsobilo ztrátu jeho tvořivé a i životní energie a jeho postupné fyzické i duševní chátrání.[zdroj?]
Je Langrovou zásluhou, že jeho mladší druh Josef Kajetán Tyl na základě Langrova vyprávění odešel kvůli profesoru Klicperovi studovat na gymnázium do Hradce Králové.[zdroj?]
Angažoval se v prosazování uznání bratranců Veverkových jako vynálezců ruchadla.[3] V Bohdanči po něm byl v roce 1886 pojmenován ochotnický spolek: Občanská beseda Langer. Byl činný až do roku 1918.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Langrova raná tvorba ještě vycházela z klasicistních forem a žánrů. Inspirací mu byly lidové pohádky a pověsti, zejména v jeho první knize Selanky. Dalším okruhem tvorby byla politická satira, umně maskovaná třeba kramářskými písněmi. V básni České lesy jinotajně kritizoval útlak českého národa. V pamfletické skladbě Bohdenecký rukopis satiricky napadl Rukopis královédvorský a zelenohorský a spory ypsilonistů a iotistů o český pravopis, za což si vysloužil odsudek obrozeneckých špiček (Palacký, Čelakovský). Studoval lidovou slovesnost a dospěl k názoru, že Rukopisy neodpovídají duchu lidové slovesnosti.
Jeho článek v Čechoslavu, který redigoval, je hlavním důkazem o tom, že vynálezci ruchadla jsou bratranci Veverkové.
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Selanky
- Bohdanecký rukopis
- Den v Kocourkově
- České krakováčky
- České prostonárodní obyčeje a písně
- Svatební obyčeje a písně
- Márinka Záleská (nedokončený pokus o velké drama)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Ottův slovník naučný: Heslo Langer, Josef Jaroslav
- 1 2 3 Langer, Josef Jaroslav. Česká divadelní encyklopedie [online]. [cit. 2026-02-16]. Dostupné online.
- ↑ ANDERLE, Petr. HISTORIE: Leccos připomínající výročí. Lidovky.cz [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HANUŠ, Josef et al. Literatura česká devatenáctého století. Díl 2. Od Poláka k Langrovi. 2. vyd., oprav. a dopl. Praha: Laichter, 1917. 824 s. [Kapitola „Josef Jaroslav Langer" na str. 749–785; napsal Josef Hanuš.] Dostupné online
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Autor Josef Jaroslav Langer ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Jaroslav Langer na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Jaroslav Langer
- Josef Jaroslav Langer v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
