Josef Blahník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Reverendus Dominus
Josef Blahník
Církev římskokatolická
Diecéze královéhradecká
Svěcení
Kněžské svěcení 1943
světitel Mořic Pícha
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Datum narození 1918
Datum úmrtí 23. listopadu 1989 (ve věku 70–71 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Blahník (1918, Náchod23. listopadu 1989 tamtéž) byl český římskokatolický kněz perzekvovaný komunistickým režimem. V roce 1970 jej Felix Maria Davídek vysvětil v rámci „podzemní církve“ na biskupa. Pro pochybnost o Davídkově způsobilosti k udílení svěcení však není mezi české biskupy zpravidla počítán.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Blahník se narodil v Náchodě v rodině živnostníka.[1] Absolvoval místní gymnázium. Po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Hradci Králové, kde začal studovat teologii a připravovat se ke kněžské službě. Kněžské svěcení přijal v roce 1943 a byl ustanoven kaplanem v Úpici.[2] Po roce byl přeložen jako kaplan do Červeného Kostelce, kde se v roce 1948 stal administrátorem farnosti. Po komunistickém převratu byl vyhodnocen jako novému režimu nepohodlný a byl vystaven perzekuci. U státních orgánů si získal pověst rebela. Vadila také jeho práce s mládeží a značná obliba u farníků.[1] V roce 1950 například odmítl v kostele přečíst kázání s výzvou k příspěvkům na mírový fond, které předpřipravil generální vikář Ladislav Hronek. Před věřícími se o tomto kázání zmínil s tím, že je „nemožně napsané“.[1] Po sérii podobných příhod musel z Červeného Kostelce odejít. Jeho přeložení vyvolalo v Červeném Kostelci protesty obyvatel, kteří požadovali Blahníkovo ponechání na původním místě. Ničeho však nedosáhli. Byl přeložen do Trutnova – Horního Starého Města.[1][2]Nové působiště bylo nicméně relativně nedaleko Červeného Kostelce, a záhy vyšlo najevo že Blahník nadále udržuje s kosteleckými farníky časté kontakty.[1] Svou „protistátní činnost“ navíc rozšířil o údajné narušování činnosti JZD ve Vlčicích, kam dojížděl do farnosti jako ex currendo administrátor.[1] Již v roce 1951 byl proto přeložen zcela na opačný konec diecéze, do Předhradíu Skutče.

V Předhradí byl nakonec v říjnu roku 1953 zatčen. Kromě již známých „problémů“, které se s Blahníkem táhly už od Červeného Kostelce (obliba u lidí, nezávislost, kritika podoby státem garantovaného materiálního zabezpečení kněží,[1] ...) byla jednou z příčin zatčení i aféra pardubického církevního tajemníka Františka Krádla, který přehlížel ilegální náboženské aktivity několika kněží a nechával se za to uplácet.[1] Jedním z těch, kdo jej takto upláceli, měl být i Josef Blahník.[1] Krádl se posléze snažil dokonce dosáhnout Blahníkova propuštění z vazby.[1] Do vězení se následně naopak dostal i sám tajemník Krádl.[1]

Po ročním pobytu ve vyšetřovací vazbě byl odsouzen za „zločiny proti republice“ na devět let vězení. Vězněn byl na Mírově a ve Valdicích. V roce 1960 byl amnestován, nesměl se však vrátit k duchovní službě. Vrátil se do rodného Náchoda a nastoupil jako pomocný dělník na pile.[1] V roce 1968 mu byl vrácen státní souhlas k výkonu kněžské služby, byl však ustanoven až do velmi vzdálené Vyskytné nad Jihlavou, farnosti na rozhraní královéhradecké a brněnské diecéze. Přeložení relativně blízko k Brnu paradoxně umožnilo Blahníkovi kontakty se skrytou církví, konkrétně se společenstvím Koinótés kolem biskupa Felixe Maria Davídka. Davídek v roce 1970 vysvětil Josefa Blahníka na biskupa.[2] V roce 1978 odešel Blahník do penze, vrátil se do Náchoda a žil zde jako soukromá osoba.[2]

Teprve v roce 1987 dostal souhlas k výpomoci v náchodské farnosti. Toto „dovolení“ znamenalo, že v neděli směl sloužit jedinou veřejnou Mši svatou v kostele.[2] Nedlouho poté však vážně onemocněl. Během nemoci upoutávalo pozornost to, že byl hojně navštěvován některými hodnostáři královéhradecké kapituly. To způsobovalo spekulace o Blahníkově skutečném postavení v rámci církve. Sám o svém biskupském svěcení mlčel. Blahník zemřel v Náchodě ve dnech probíhající revoluce. Pohřeb se konal 2. prosince 1989 z děkanského chrámu sv. Vavřince v Náchodě. Zádušní bohoslužby sloužil biskup Karel Otčenášek,[2] pohřební obřady na hřbitově vedl kapitulní vikář královéhradecké diecéze Karel Jonáš.[2] Teprve při pohřbu bylo přiznáno, že Blahník byl tajným biskupem. Tato skutečnost byla následně přiznána také nápisem na jeho hrobě na náchodském Staroměstském hřbitově.[2]

Otázka Blahníkova episkopátu[editovat | editovat zdroj]

Josef Blahník byl vysvěcen na biskupa v linii biskupa Davídka, přičemž Davídkem udělená biskupská svěcení jsou z jistých příčin vnímána v katolické církvi jako dubiozní, tedy pochybná (například biskupové Ján Eugen Kočiš a Ivan Ljavinec, původně na biskupy vysvěcení Davídkem, byli oficiální církví jako biskupové uznáni až poté, co biskupské konsekrace přijali tzv. sub conditione podruhé z rukou biskupů, o jejichž způsobilosti jakožto světitelů nebyla pochybnost). Podle některých svědectví byl u Blahníkovy biskupské konsekrace jako spolusvětitel přítomen litoměřický biskup Štěpán Trochta,[3] což by znamenalo, že jeho biskupské svěcení bylo nepochybně platné, ovšem důkazy nikdy nebyly předloženy a v dané věci existuje pouze toto jediné - nikoliv nezaujaté - tvrzení. Blahník zemřel dříve, než mohla být otázka jeho episkopátu oficiálně prošetřena a proto nebývá tradičně mezi české biskupy vůbec počítán. Jeho jméno se však opakovaně vyskytlo na přelomu 60. a 70. let na seznamu možných kandidátů na královéhradecký biskupský stolec, o kterých byl ochoten vyjednávat Vatikán s československou vládou.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m KAFKA, Jan: V hodině velké zkoušky: Církevní politika státu v severovýchodních Čechách v letech 1948–1960, nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2017
  2. a b c d e f g h Římskokatolická farnost Velké Poříčí - Josef Blahník (dostupné online)
  3. Ústav paměti národa: Vzpomínky Blahníkem tajně vysvěceného kněze Milana Berana (dostupné online)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Almanach 100 let náchodského gymnázia (dostupné online)
  • KAFKA, Jan: V hodině velké zkoušky: Církevní politika státu v severovýchodních Čechách v letech 1948–1960, nakl. Pavel Mervart, Červený Kostelec 2017

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]