José Rizal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
José Rizal
José Rizal
José Rizal
Rodné jménoJosé Protacio Rizal Mercado y Alonso Realonda
Narození19. června 1861
Calamba
Úmrtí30. prosince 1896 (ve věku 35 let)
Manila
Příčina úmrtístřelná rána
PseudonymDimas-Alang
Povoláníspisovatel, jazykovědec, oftalmolog, umělec, malíř, politik, sociolog a básník
Alma materAteneo de Manila University
Univerzita Complutense v Madridu
Universita v Santo Tomas
Univerzita Heidelberg
Významná dílaNoli Me Tángere
El Filibusterismo
Mi último adiós
Manžel(ka)Josephine Bracken
RodičeFrancisco Mercado a Teodora Alonzo
PříbuzníPaciano Rizal a Trinidad Rizal (sourozenci)
Delfina Herbosa de Natividad (neteř)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José Rizal (celým jménem José Protasio Rizal-Mercado y Alonso-Realonda) (19. června 1861 Calamba30. prosince 1896 Manila) národní hrdina Filipín, byl básník a prozaik, jeden z prvních očních chirurgů v celé jihovýchodní Asii, národní buditel a nejvýznamnější postava filipínského hnutí za nezávislost a osvobození od španělské koloniální nadvlády. Za své vlastenecké aktivity byl popraven, avšak národní osvobozenecké hnutí, inspirované jeho myšlenkami a aktivitami, vedlo už necelé dva roky po jeho smrti ke kapitulaci Španělské Východní Indie. Výročí jeho smrti se stalo státním filipínským svátkem. V roce 1911 byl na jeho počest založen Řád rytířů Rizala, který byl republikovým zákonem č. 646 roku 1951 ustanoven jako jeden ze státních řádů země.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako sedmé z jedenácti dětí svých rodičů, coby jejich druhý syn. Absolvoval jezuitskou školu Ateneo v Manile, začal univerzitní studia na Univerzitě svatého Tomáše, jediné filipínské vysoké škole, kde si vybral obor lekařství. V roce 1882 odjel do Evropy, kde pokračoval ve studiu oční chirurgie na univerzitě v Madridu, souběžně studoval i obory filosofie a literatura. Všechny obory absolvoval. Již ve Španělsku se stal váženou osobou, měl řadu kontaktů ve vědeckých kruzích, stýkal se i s liberálními politiky, angažoval se v aktivitách komunity zdejších filipínských studentů. V roce 1884 na sebe upozornil veřejným projevem při příležitosti udělení cen ve španělské celonárodní malířské soutěži, v níž se na prvních dvou místech umístili dva pařížští Filipínci. Roku 1885 prováděl oftalmologickou praxi v Paříži, poté v německém Heidelbergu. V té době se seznámil s pozdějším přítelem, profesorem Ferdinandem Blumentrittem z Litoměřic, jedním z mála evropských filipinistů. O dva roky později ho a jeho rodinu v Litoměřicích i navštívil.

Kromě svého rodného tagalogu uměl výborně španělsky, naučil se však i latinsky, řecky, hebrejsky, francouzsky, italsky, anglicky a německy. Údajně hovořil víc než deseti jazyky. Navíc vynikal v kreslení, jakož i v tělesných aktivitách (šerm). V roce 1887 vydal vlastním nákladem román Noli me tangere (Nedotýkej se mne), v němž popisuje nevlídné poměry na Filipínách, kde misionářské řády měly téměř absolutní moc nad domorodým obyvatelstvem. Téhož roku se vrátil na Filipíny, ale generální guvernér osobně mu pod tlakem církevních autorit doporučil z ostrovů opět odjet. Vrátil se do Evropy, kde v roce 1891 dokončil druhý román, El Filibusterismo (Podvratnictví), jehož námětem je pokus o revoluci na Filipínách. Naznačil že právě revoluce může být jediným možným východiskem z útlaku, který zažívají Filipínci, ale zároveň vyjadřil obavu z možných důsledků, pokud by k ní došlo.

V roce 1891 si zřídil oční ordinaci v Hongkongu, kde se setkal se svou rodinou, jež se mezitím stala obětí perzekuce. Odjel zpět na Filipíny a snažil se vyjednávat s novým generálním guvernérem. Byl zatčen a odsunut do ústraní, další čtyři roky strávil v odlehlém Dapitanu na ostrově Mindanao. V roce 1896 se sám přihlásil jako dobrovolný lékař do španělských jednotek na Kubě a byl mu povolen odjezd. Zatímco byl na cestě do Evropy, vypukla na Filipínách revoluce, vedená hnutím Katipunan (Sdružení), v jehož čele stál Andrés Bonifacio. Po připlutí do Barcelony byl znovu zatčen a poslán zpět do Manily. Přestože mu nebyly dokázány kontakty s vůdci revoluce, byl demonstrativně popraven zastřelením 30. prosince 1896. U místa jeho popravy byla 4. července 1946 vyhlášena nezávislost Filipín.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Busta José Rizala na litoměřických hradbách
  • Sílu přátelství José Rizala a litoměřického středoškolského profesora Ferdinanda Blumentritta dokládá i skutečnost, že v noci před popravou napsal José Rizal, kromě své nejznámější básně Mi últimos adios (Poslední sbohem), pouze dva dopisy svým nejbližším – první své matce a druhý směřoval do Čech profesoru Ferdinandu Blumentrittovi.[2]
  • V Litoměřicích nesou na Rizalovu počest jeho jméno parkány litoměřických hradeb, při kterých je umístěna Rizalova busta darovaná filipínskou vládou. Jménem Rizalova nejbližšího přítele Ferdinanda Blumentritta je pojmenován místní park.

Busta José Rizala ve dvoraně ČNB[editovat | editovat zdroj]

  • Dne 25. června 2018 byla ve veřejně přístupném prostoru dvorany České národní banky (na adrese: Na příkopě 864/28; 110 00 Praha 1, Nové Město) slavnostně odhalena bronzová busta filipínského národního hrdiny a buditele Josého Rizala.[3][4] Autorem busty je filipínský umělec Jose Giroy.[3][4] [p 1] Bustu instalovala umělecká slévárna HVH Horní Kalná.[5]
  • Bustu odhalil guvernér ČNB Jiří Rusnok společně s guvernérem Národní banky Filipín Nestorem Espenillou, Jr. Slavnostního odhalení se dále zúčastnili:[3][4]
    • v pořadí první český velvyslanec na Filipínách Stanislav Slavický,[3][4]
    • zástupkyně tehdejšího českého velvyslance v Manile Jana Peterková a[3][4]
    • chargé d´affaires Filipínské republiky v Praze Dr. Juan „Jed“ E. Dayang, Jr.[3][4]
    • vysocí představitelé nejvýznamnějších českých firem působících na Filipínách, např. Home Credit
  • V roce 1887 na svých studijních cestách zavítal José Rizal společně se svým přítelem a podporovatelem Máximem Sison Violou (* 1857 – 1933) také do Čech.[3][4] Zde nalezl řadu přátel filipínského lidu[4] (kromě středoškolského profesora na gymnáziu v Litoměřicích Ferdinanda Blumentritta [p 2] i ředitele pražské botanické zahrady Heinricha Moritze Willkomma [p 3]).[3] Po čtyřdenním[4] pobytu v Litoměřicích při své několikadenní[4] návštěvě Prahy pobýval José Rizal v hotelu „U Modré hvězdy“, který až do roku 1935 stával v místech dnešní budovy České národní banky.[3][4]
José Protasio Rizal / Mercado y Alonso-Realonda // 19.6.1861 Calamba, Laguna / 30.12. 1896 Manila // Národní hrdina Filipín, básník / a prozaik, oční chirurg, národní buditel / a nejvýznamnější postava filipínského hnutí / za nezávislost a osvobození. // Jeho literární dílo, v němž se zamýšlel / nad osudy filipínského lidu a nenásilným / způsobem žádal jeho osvobození od / koloniální nadvlády, se stalo zdrojem / inspirace pro vyhlášení filipínské / nezávislosti. // V roce 1887 na svých studijních cestách / zavítal také do Čech, kde nalezl přátele / filipínského lidu. Při své návštěvě Prahy / pobýval v hotelu, který až do roku 1935 / stával v místech dnešní budovy České / národní banky.

— , Text na podstavci busty,  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. José Giroy je žákem filipínského národního umělce Napoleon V. Abueva (Napoleón Abueva) (* 1930 – 2018), který je označován za „otce moderního filipinského sochařství“.[4]
  2. Autor článků o Filipínách a etnograf Ferdinand Blumentritt byl přítel a nejbližší důvěrník Josého Rizala. Nikdy Filipíny nenavštívil, s José Rizalem se setkal pouze jednou, ale dochovala se bohatá korespondence mezi oběma muži.
  3. S rakouským botanikem a vysokoškolským pedagogem Heinrichem Moritzem Willkommem „spolupracoval“ José Rizal po svém zatčení a internování v odlehlém Dapitanu na filipínském ostrově Mindanao během svého čtyři roky trvajícího exilu.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Republikový zákon č. 646 [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (Anglicky) 
  2. Životopis Rizalův na webu Známý-lékař
  3. a b c d e f g h i j Busta filipínského národního hrdiny Josého Rizala v budově ČNB [online]. 2018-06-25 [cit. 2018-07-08]. Neveřejné Intranetové stránky České národní banky (URL adresa funguje jen z Intranetu ČNB). Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. a b c d e f g h i j k l m PRESS RELEASE: Bust of Jose Rizal unveiled in Prague [online]. This is a press release from the Embassy of the Czech Republic., 2018-06-25 [cit. 2018-07-08]. Rizal’s bust was created by Filipino sculptor Jose Giroy, apprentice of National Artist Napoleon V. Abueva. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ve spolupráci s architektem Lukášem Hudákem jsme toto řešení busty José Rizala, filipínského národního hrdiny, instalovali v budově České národní banky. [online]. Facebook; HVH Horní Kalná. Umělecká slévárna / Art Foundry, 2018-06-25 [cit. 2018-07-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tomas, Jindřich: Litoměřický profesor Ferdinand Blumentritt a jeho styky s Filipínami, zvláště s José Rizalem / Ferdinand Blumentritt of Litoměřice and his connections with the Philippine Islands, especially with José Rizal. Vlastivědný sborník litoměřického muzea „Litoměřicko“ 1977. 96-114 s.
  • Vasiljevová, Zdeňka: José Rizal. Kontinenty + Prospektrum, Praha 1998
  • Středa, Leoš a Zima, Tomáš: José Rizal, oftalmolog a národní hrdina Filipín, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]