Jindřich Niederle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich Niederle
Jindrich Niederle
Jindrich Niederle
Narození 29. října 1840
Stará Paka
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. září 1875 (ve věku 34 let)
Nová Paka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Niederle (29. října 1840 Stará Paka[1]8. září 1875 Nová Paka[2]), uváděný i s příjmením Nydrle, byl český středoškolský profesor klasické filologie, překladatel z řečtiny a básník, žák Františka Lepaře a Jana Kvíčaly. Vyučoval na gymnáziích v Hradci Králové, Klatovech a Praze. Publikoval významnou učebnici řecké mluvnice, překládal díla antických autorů (Sofoklés, Homér, Cicero), pořádal veřejné přednášky. Věnoval se také těsnopisu, skládal básně a zpíval ve sboru. Byl oceňovaný jako všestranně vzdělaný vědec, oblíbený učitel a nadaný překladatel s hlubokým porozuměním pro češtinu i řečtinu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle záznamu v novopacké farní matrice se narodil 29. října 1840 ve Staré Pace v domě č. 59,[1] často uváděné je nicméně také datum 28. října téhož roku.[3] Byl synem obchodníka s plátnem. Z obecné školy v Nové Pace nastoupil roku 1852 na gymnázium v Jičíně, kde na něj měl vliv František Lepař.[4] Ve školním časopise tam uveřejnil své první zdařilé básně.[5] Po maturitě vystudoval v letech 1859—62 filologii na pražské filosofické fakultě[3] jako žák Jana Kvíčaly.[6] Již během studia na sebe upozornil svou pílí i nadáním a byl považován za nejlepšího klasického filologa mladší české generace.[3]

Roku 1863 úspěšně složil státní zkoušky a byl přijat jako suplent na gymnázium v Hradci Králové. O dva roky později získal místo profesora na gymnáziu v Klatovech. Vedle učitelských povinností tam také literárně tvořil — překládal Sofokla a psal příspěvky do časopisu Šumavan.[3]

V roce 1868 byl přeložen do Prahy na akademické gymnázium,[7] kde rozvinul svou vědeckou, publikační a veřejnou činnost. Do roku 1870 (kdy byl na jeho místo přijat německý profesor Gustav Linker) vedl řecký proseminář[p 1] na filosofické fakultě.[3] Pořádal přednášky v Jednotě českých filologů (např. o Homérových básních r. 1872)[8] a v Umělecké besedě (např. o českých překladech Homéra r. 1873).[9] Jednotě českých filologů rovněž věnoval knihy[10] a tento spolek ho v říjnu 1872 jmenoval svým čestným členem.[11] Roku 1874 se stal členem zkušební komise pro kandidáty učitelství na gymnáziích.[3]

Věnoval se rovněž těsnopisu. Vyučoval tento předmět v Hradci Králové a v Klatovech (kde k jeho žákům patřili pozdější známí stenografové Antonín Krondl a Josef Krondl). Uveřejňoval také odborné články v Měsíčníku I. pražského spolku stenografů gabelsbergerských.[12] Roku 1871 byl ve spolku stenografů zvolen náčelníkem českého odboru[13] a v roce 1874 zkušebním komisařem pro praktické stenografy.[3]

Byl také výborný zpěvák a dlouholetý člen Hlaholu.[3]

Niederleho nadějné vědecké a literární dílo předčasně ukončila plicní nemoc,[5] podle názoru současníků způsobená mimo jiné velkým pracovním vypětím.[3] Zemřel 9. září 1875 v Nové Pace[14] na tuberkulózu.[2]

Význam a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Byl považován za jednoho z nejlepších českých klasických filologů. Měl neobyčejně hluboké, všestranné vědecké vzdělání, bystrý úsudek, nadšení pro starověk, ale také básnické nadání a ušlechtilou mysl. Vynikl jako vědecký badatel i jako umělecký překladatel Homérových a Sofoklových prací.[3] Byl skromný, pracovitý, měl jemný cit a vytříbený vkus.[4]

5. srpna 1883 uspořádala Jednota českých filologů u příležitosti 15 let svého trvání slavnost v Nové Pace, spojenou s odhalením pamětní desky Jindřichu Niederlemu na domě lékárníka Josefa Geislera č. 153 (dnes Niederlova 153), kde zemřel. Vedle členů mnoha místních spolků dorazila i řada středoškolských i vysokoškolských pedagogů (např. Josef Král, Hynek Vysoký, František Drtina), mnoho dalších osobností (např. Václav Vlček, František Věnceslav Jeřábek a František Ladislav Rieger) zaslalo pozdravné telegramy.[15] Účastnili se i zástupci stenografů.[16] S hlavním projevem vystoupil profesor Jan Gebauer; ocenil Niederleho vědecké zásluhy, zejména sestavení mluvnice řeckého jazyka, ale i jeho básnické nadání, pedagogické výsledky a vlastenecké cítění. Cokoliv dělal, dělal vzorně. Nepříznivé politické poměry 70. let 19. století a později předčasná smrt mu zabránily stát se univerzitním profesorem, ačkoli pro to měl předpoklady.[6] Z výtěžku dobročinného bazaru během této akce byl zřízen Niederlův fond „na vydávání spisů staroklasických v rouše českém“.[17]

Později byla umístěna pamětní deska i na místě Niederleho rodného domu. Dům je již zbořený, deska je umístěna na soukromé zahradě. Je na ní také připomínán Josef Karel Šlejhar, který se ve stejném domě narodil roku 1864.[18]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Z Niederleho literární činnosti mají velký význam překlady řeckých klasiků, zejména Homéra a Sofokla. Překlad Odyssey pochválil Vítězslav Hálek; podle něj Niederle prostým jazykem a stavbou hexametrického verše dokázal hlubokou znalost originálu i češtiny.[5] Ze Sofokla přeložil tragédie Ajant a Elektra a doplnil je předmluvou Úvod všeobecný k tragikům řeckým.[7] V časopisech vyšly jeho články O Homerovi a jeho básních (Osvěta) a O některých epithetech homerských (Listy filologické a paedagogické).

Velkého ohlasu dosáhla jeho Mluvnice jazyka řeckého pro gymnasia česká z roku 1873,[19] která vycházela v mnoha reedicích a úpravách (na nichž se podílel mimo jiné jeho syn Václav Niederle a filologové František Groh, Vilém Steinmann a Ladislav Varcl) až do 90. let 20. století.[20] Překlad této knihy byl roku 1877 schválen jako učebnice pro gymnázia v Rusku.[21]

Psal básně do časopisů Světozor a Lumír.[3] Vydal také sbírku básní Kytice a veselohru Věno.[7] V rukopisu zůstal překlad prvních pěti zpěvů Odyssey a Ciceronova řeč.[3]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

  • Roku 1873 vyšla pod zkratkou J. N. brožurka Několik slov o latině a řečtině. Niederle se od tohoto díla distancoval prostřednictvím dopisu, uveřejněného v Národních listech. Prohlásil, že není jeho autorem a že se jeho obsah příčí jeho přesvědčení.[22] (Šestnáctistránková publikace je v současnosti (r. 2018) ve sbírkách několika českých knihoven; některé uvádějí jako autora (nesprávně) J. Niederleho,[23] Vědecká knihovna v Olomouci za autora považuje blíže neurčeného Jana Novotného.)[24]
  • Po roce 1872 pracoval jeho přítel a bývalý spolužák František Velišský na velkém díle Život Řekův a Římanův. Niederle se o tom dověděl a předal mu některé materiály, které na toto téma měl. O tom, že tato práce vzniká, věděl a dokonce podpořil Velišského žádost Matici české o podporu, přičemž se o vznikajícím díle vyslovil pochvalně. Velišský doufal, že mu tato práce zajistí místo na univerzitě. Když tato kniha ale roku 1876 vyšla, byl Velišský obviněn z plagiátorství, protože údajně od Niederleho využil mnohem víc, než kolik citoval.[25][p 2] Velišský se bránil vydáním vysvětlující brožury,[26] v tisku byl napadán[27] i bráněn.[28] Spor na Velišského těžce dolehl, takže duševně onemocněl, v roce 1882 byl umístěn do ústavu choromyslných a následujícího roku, jen několik dní po odhalení Niederleho pamětní desky, v ústavu zemřel. Václav Vlček, spolužák a přítel obou, to považoval za dvojnásobnou tragédii. Kdyby byl Niederle žil déle, byli by oba vědci určitě vyřešili věc smírně.[25]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

23. srpna 1864 se v Nové Pace oženil s 22letou Františkou Geislerovou, dcerou lékárníka.[29] Měli tři syny:[30]

  • Lubor Niederle (1865-1944) se proslavil jako archeolog a etnolog.[31] Jeho syn Marcel Niederle[32] (1898-1990) byl výtvarník, autor ilustrací ze světa sportu.[33]
  • Václav Niederle (1867-1946) pokračoval v otcových stopách jako středoškolský profesor a klasický filolog. Mimo jiné připravoval nová vydání otcovy Mluvnice jazyka řeckého (1909, 1935).[34]
  • Bohuslav Niederle (1873-1963) byl významný chirurg. Roku 1903 založil nemocnici na Kladně,[35] v roce 1934 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy.[36] Jeho syn Bohuslav Niederle II. (1907-2000) se rovněž věnoval chirurgii; za celoživotní zásluhy mu byl roku 1999 udělen titul Rytíř českého lékařského stavu.[37] Jeho syn (tj. Jindřichův pravnuk) Jiří Níederle (1939-2010) byl známý fyzik.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Proseminář je přípravný seminář, který připravuje uchazeče nebo začátečníka na práci v řádném semináři. Viz odpověď na dotaz seminář/proseminář z 11.08.2015 ve službě Ptejte se knihovny.
  2. V předmluvě ke své práci napsal Velišský mimo jiné: „Když jsem r. 1872. tak daleko se studiemi svými dospěl, že se pomýšleti mohlo na provedení díla v nedaleké budoucnosti, dověděl jsem se, že záhy bohužel zemřelý přítel můj, prof. Jindřich Niederle meškaje ještě v Klatovech spisem obsahu téhož se zanášel a dle díla „Das Leben der Griechen und Römer“ od Guhla a Konera od kněhkupectví tehdy Weidmannova v Berlíně vydaného knihu obrázkovou hlavně pro školy zdělati chtěl, že však pro veliký náklad, jehož illustrace vyžadovaly, a nepříznivé poměry nejprv od obrázkův a později od práce této vůbec upustil. Seznav pak práci mou postoupil mi rukopis, „mohl-li bych z něho něčeho potřebovati“, a věnoval se s činností usilovnou dílu svému grammatickému. Rukopis jeho obsahuje pouze pojednání o stavbách (mimo dům) a některé stati o nářadí a oděvu. Jest to práce důkladná, ale příliš stručná, jež by bez obrazců nebyla toho užitku poskytla, jehož si zvěčnělý přál. Má snaha však byla ta, podati dílo obrázkové a netoliko školám prospěšné, na než jsem ovšem především pomýšlel, nýbrž i každému vzdělanci vůbec potřebné. Zůstal jsem tudy při původním rozvrhu svém…“ Viz VELIŠSKÝ, František. Život Řekův a Římanův. Praha: s.n., 1876. 520 s. Dostupné online. Kapitola Předmluva, s. VII. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SOA Zámrsk, Matrika narozených ve Staré Pace, sign. 113-7, ukn 6683, s. 1074. Dostupné online.
  2. a b SOA Zámrsk, Matrika zemřelých v Nové Pace, sign. 113-3452, ukn 6714, s. 310. Dostupné online.
  3. a b c d e f g h i j k l VYSOKÝ, Hynek. Niederle 1). In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1902. Dostupné online. Svazek 18. S. 293—295.
  4. a b VLČEK, Václav. Jindřich Niederle. Osvěta. 1875, roč. 1875, čís. 10, s. 800. Dostupné online [cit. 2018-11-24]. 
  5. a b c Jindřich Nydrle. Světozor. 10. 1875, roč. 9, čís. 43, s. 507. Dostupné online. 
  6. a b Slavnost Niederlova v Nové Pace. Národní listy. 1883-08-09, roč. 23, čís. 188, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-11-24]. 
  7. a b c Úmrtí. Světozor. 9. 1875, roč. 9, čís. 37, s. 443. Dostupné online. 
  8. V Jednotě českých filologů. Národní listy. 1872-06-15, roč. 12, čís. 163, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  9. Zprávy spolkové. Z „Umělecké besedy“. Národní listy. 1873-04-05, roč. 13, čís. 93, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-11-24]. 
  10. Zprávy spolkové. Jednota českých filologů. Národní listy. 1874-10-26, roč. 14, čís. 293, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  11. Zprávy spolkové. Jednota českých filologů. Národní listy. 1872-10-27, roč. 12, čís. 297, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  12. JOURA, L. Sto let od narození vynikajícího českého těsnopisce. Lidové noviny. 1940-10-28, roč. 48, čís. 548, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  13. První pražský spolek stenografů Gabelsbergerských. Národní listy. 1871-02-17, roč. 11, čís. 47, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  14. Prof. Jindř. Niederle. Národní listy. 1875-09-10, roč. 15, čís. 249, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  15. Slavnost Niederlova v Nové Pace (Dokončení.). Národní listy. 1883-08-10, roč. 23, čís. 189, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  16. Slavnost Niederlova v Nové Pace. Národní listy. 1883-08-12, roč. 23, čís. 191, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  17. Jindřich Niederle. Humoristické listy. 8. 1883, roč. 25, čís. 31, s. 254. Dostupné online. 
  18. Nová Paka - Lomnická - pamětní deska Jindřich Niederle a Josef Karel Šlejhar. (www.svojek.cz)
  19. Viz Mluvnice řeckého jazyka pro gymnasia česká (1873) v Souborém katalogu ČR
  20. Viz záznamy této knihy v Souborném katalogu ČR.
  21. Niederlova mluvnice na ruských gymnasiích. Národní listy. 1877-09-20, roč. 17, čís. 258, s. 4. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  22. NIEDERLE, Jindřich. Zasláno. Národní listy. 1873-06-29, roč. 13, čís. 176, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  23. Několik slov o latině a řečtině v Souborném katalogu ČR (NK ČR aj.)
  24. Několik slov o latině a řečtině v Souborném katalogu ČR (VKOL)
  25. a b VLČEK, Václav. J. Niederle a Fr. Velišský. Osvěta. 1883, roč. 13, čís. 10, s. 912-918. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  26. VELIŠSKÝ, František. Obrana Života Řekův a Římanův. V Praze: F. Velišský, 1877. 65 s. (Záznam v Souborném katalogu.)
  27. Veřejná hovorna. Národní listy. 1877-10-11, roč. 17, čís. 277, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  28. Veřejná hovorna. Národní listy. 1877-10-11, roč. 17, čís. 279, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-11-25]. 
  29. SOA Zámrsk, Matrika oddaných v Nové Pace, sign. 113-16, ukn 6705, s. 289. Dostupné online.
  30. Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 182 • 1840 • Niederle, Jindřich. Dostupné online.
  31. Lubor Niederle v Kartotéce Jaroslava Kunce
  32. Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u sv. Štěpána, sign. ŠT N37, s. 130. Dostupné online
  33. Marcel Niederle — Starožitnosti pod Kinskou
  34. Václav Niederle v Kartotéce Jaroslava Kunce
  35. Nemocnice Kladno – historie
  36. Bohuslav Niederle (1873-1963) v Kartotéce Jaroslava Kunce
  37. HOUDEK, František. Rodina Niederlů: Homér, skalpel, kvarky. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]