Jestřábník savojský
 Jestřábník savojský | |
|---|---|
 Jestřábník savojský (Hieracium sabaudum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | jestřábník (Hieracium) |
| Binomické jméno | |
| Hieracium sabaudum L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jestřábník savojský (Hieracium sabaudum) je vysoká, žlutě kvetoucí, volně rostoucí bylina. Je pro něj, stejně jako pro celý rod jestřábník, charakteristická značná morfologická proměnlivost, jen na území střední a jihovýchodní Evropy je rozpoznáno na 34 jeho poddruhů. Při širším pojetí s. l. rodu jestřábník (s dvěma podrody) spadá jestřábník savojský mezi tzv. "pravé jestřábníky" do podrodu Hieracium.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Tento druh jestřábníku roste hojně ve světlých listnatých a borových lesích, křovinách a kamenitých stráních po celé Evropě, od Britských ostrovů a Pyrenejí až na východ k Uralu. Byl zavlečen do Severní Ameriky a na Nový Zéland.
Nejobvyklejším stanovištěm jestřábníku savojského jsou světlé lesy, jejich paseky a lemy, vřesoviště, pastviny a překvapivě často i lidskou činnosti narušená místa jako jsou lomy, pískovny, okraje cest i železničních tratí. Protože je rostlinou málo agresivní a nedokáže dobře vzdorovat druhům silně se rozrůstajícím volí půdy chudé na živiny a ty které jsou po většinu roku sušší a jen občas zavlhlé.[1][2][3]
Na území České republiky se nachází hojně, vzácnější je pouze v oreofytiku. Podle "Florabase.cz" se jestřábník savojský v ČR vyskytuje: [1]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá rostlina s hustě olistěnou, pevnou a přímou, podélně rýhovanou lodyhou, vysokou průměrně 50 až 100 cm, která roste z podzemního přezimujícího pupenu na krátkém, šikmém oddenku s tenkými podzemními výběžky. Lodyha je bez přízemní listové růžice a porůstá jednoduchými i hvězdicovitými chlupy.
Střídavě vyrůstajících 12 až 20 na okraji nepodvinutých listů velkých 30 až 80 × 10 až 25 mm je na lodyze v pravidelných odstupech nebo jsou ve spodní části mírně nahloučeny; směrem nahoru se jejich velikost postupně zmenšuje. Čepele tuhých lodyžních listů jsou po obvodě celokrajné nebo mnohem častěji mělce zubaté a brvité, na líci lysé a tmavě zelené, na rubu s jednotlivými chlupy a sivě zelené. Listy ve spodní části lodyhy jsou s řapíky a mají tvar eliptický až kopinatý, střední listy jsou zúženou bázi přisedlé a kopinaté, horní jsou v dolní části zubaté, širší bázi přisedlé až téměř objímavé a tvaru kopinatého až široce kopinatého, na vrcholech jsou zašpičatělé. Spodní listy na lodyze za květu zasychají.
Vrcholíkové květenství (lata)s oddálenými dolními větvemi je složené z 25 až 30 úborů nahloučených v horní části lodyhy. Stopky úborů s 40 až 60 květy mají husté hvězdicovité a ojediněle jednoduché chlupy nebo stopkaté žlázky a nejvýše 5 listenů. Stopka středního úboru bývá dlouhá 1 až 2,5 cm. Listeny zvonkovitého zákrovu jsou asi 7 mm dlouhé, jsou úzké, tupé, střechovitě uspořádané, černozelené až černé, nazpět neohnuté, většinou lysé nebo vzácně s ojedinělými jednoduchými chlupy a stopkatými žlázkami, květní lůžko je zřetelně plevkaté.
Oboupohlavné souměrné žluté jazykovité květy jsou obvykle 5zubé, jejich liguly dlouhé asi 15 mm jsou na vrcholu lysé. V květu je 5 tyčinek přirostlých ke korunní trubce, prašníky jsou společně srostlé do trubičky, jednopouzdrý semeník má pestík s dlouhou čnělkou světlé barvy rozvětvenou ve dvě blizny. Rostlina vykvétá v srpnu až říjnu. Ploidie 2n = 18, 27, 26.
Nažky jsou 2,5 až 5 mm dlouhé, nahoře uťaté, tmavě hnědé až černé, ověnčené krátkým jednoduchým chmýrem, rozšiřují se hlavně anemochorně nebo příležitostně zoochorně.[1][2][3][4][5][6]
Přizpůsobivost[editovat | editovat zdroj]
V minulosti byl introdukován mj. i do Spojených států kde mu v některých oblastech místní podmínky velmi svědčí. Např. ve státě Washington se rozšířil natolik, že je zařazen mezi nejnebezpečnější plevele a je sváděn zápas o jeho plné vyhubení. Majitelé pozemků jsou tam zodpovědní za okamžitou likvidaci této rostlin včetně vykopání a zničení oddenků.[7]
-
Listy -
Úbor
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c STRNADOVÁ, Petra. DP: Rozšíření druhu Hieracium sabaudum v ČR [online]. Masaryková univerzita, PřF, Brno, rev. 11.05.2007 [cit. 2012-12-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Květena ČR: Jestřábník savojský [online]. Petr Kocián [cit. 2012-12-01]. Dostupné online.
- ↑ a b HRBÁČ, Petr. Rostliny střední Evropy: Jestřábník savojský [online]. Petr Hrbáč, Rostliny.nikde.cz [cit. 2012-12-01]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Hieracium sabaudum [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2012-12-01]. S. 425. Dostupné online.
- ↑ Flora of North America: Hieracium sabaudum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Published chromosome-counts in Hieracium [online]. Botanische Staatssammlung, München, DE [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Noxious weeds: European hawkweed (Hieracium sabaudum) [online]. King County Courthouse, Seatle, WA, USA, rev. 09.02.2012 [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Petra Strnadová: Rozšíření druhu Hieracium sabaudum v České republice (diplomová práce), Masarykova univerzita v Brně, Brno 2007
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jestřábník savojský na Wikimedia Commons
