Jelizaveta Nikolská
| Jelizaveta Nikolská | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Елизавета Николаевна Булкина |
| Narození | 24. října 1904 Vladivostok  Ruské impérium |
| Úmrtí | 16. srpna 1955 (ve věku 50 let) Caracas  Venezuela |
| Povolání | tanečnice, modelka, choreografka, učitelka, baletka, baletní mistr a pedagožka |
| Manžel(ka) | Felix Achille de la Cámara (1922–1930) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jelizaveta Nikolská, vlastním jménem de Boulkinová (24. října 1904, Vladivostok, Rusko – 16. srpna 1955, Caracas, Venezuela),[1] byla původem ruská tanečnice – baletka, primabalerína Národního divadla v Praze, choreografka a baletní pedagožka. Později získala i československé státní občanství [2].
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v rodině carského generála a šlechtice, který po revoluci emigroval. Absolvovala gymnázium v Oděse a později navštěvovala konzervatoř. Zde se začala věnovat tanci. V roce 1919 se stala elévkou v baletním souboru divadla v Oděse, později se zde stala i sólovou tanečnicí. K jejím učitelům tance v Oděse patřila L. Tittoriová, R. Remislavský a B. Romanov. Tanec studovala rovněž v Paříži.
Od roku 1921 působila v Polsku. V roce 1922 poprvé hostovala v pražském Národním divadle, v roce 1923 zde získala stálé hostování jako sólová tanečnice.
Od roku 1922 vedla vlastní baletní školu. Později vedla i baletní školu Národního divadla v Praze. K jejím žačkám patřily např. Nina Jirsíková [3], Naděžda Sobotková [4] a Eva Vrchlická ml., jejím žákem byl také Saša Machov.[5] V roce 1937 vytvořila taneční skupinu Soubor Jelizavety Nikolské, se kterým vystupovala doma i v zahraničí. Později nazývala skupinu jako Prager Ballet der Jelizaveta Nikolska a v letech 1942/1943/1944 hostovala v zahraničí "v rámci kulturně umělecké výměny mezi Říší, Protektorátem a Itálií" [6]
V roce 1925 odešla z Národního divadla po roztržce se svým uměleckým partnerem a baletním mistrem Remislavem Remislavským (1897–1973), který byl v Národním divadle tanečním sólistou a choreografem. V letech 1930–1932 byla baletní mistryní v Královské opeře v Káhiře v Egyptě. V roce 1932 se vrátila do Prahy a v období 1934–1941 byla angažována jako primabalerína v pražském Národním divadle. V letech 1937–1945 zde byla baletní mistryní a v letech 1940–1945 byla uměleckou šéfkou baletu Národního divadla v Praze.[7]
Hostovala rovněž v Divadle na Vinohradech, v divadle Varieté, v divadlech v Brně, Plzni a Bratislavě. V období své aktivní umělecké činnosti realizovala několik turné po Evropě (Paříž 1927, Berlín 1936, Bělehrad 1937) a po USA (1933).
Z důvodu svého proněmeckého postoje a kolaborace za války[1] a z obav z NKVD za útěk z Ruska[8] v květnu roku 1945 uprchla do USA. V roce 1946 byla v Československu v rámci očisty v českém filmu natrvalo vyloučena z práce ve filmu spolu s dalšími několika desítkami osob (mj. Čeněk Šlégl, Vladimír Majer, aj.).[9][10]
Jejím manželem byl Felix Achille de la Cámara (původně Felix Cammra), zakládající člen Ligy proti bolševismu a Národní obce fašistické.[11] Za něj byla provdána letech 1922–1930. Felix Cámara měl být podle vlastního tvrzení šlechtického rodu a Nikolská později uvádí své jméno jako hraběnka de la Cámare del Campo [12] nebo Jelizaveta Nikolská Cámara.[13]
Citát
[editovat | editovat zdroj]| „ | Byla to krásná žena. Vypadala jako socha z porcelánu. Měla zelené oči, rovný, ušlechtilý nos. Jako tanečnice byla vynikající, jako člověk byla zlá a sobecká. | “ |
| — Nina Jirsíková[14] | ||
Výběr z díla
[editovat | editovat zdroj]Choreografie
[editovat | editovat zdroj]- 1934 Giuseppe Verdi: Aida (opera), Národní divadlo, režie Josef Turnau
- 1934 Vítězslav Nezval: Tři mušketýři, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor (J. Nikolská – choreografie j. h.)
- 1935 H. Ch. Andersen, Jan Port: Královna sněhu, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Port (J. Nikolská – choreografie j. h.)
- 1936 Adolf Wenig, Jan Port: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Port (J.Nikolská – choreografie j. h.)
- 1939 Giacomo Puccini: Turandot (opera), Prozatímní divadlo, režie Zdeněk Knittl
- 1944 Otto Nicoli: Veselé ženy windsdorské (opera), Národní divadlo, režie Josef Munclingr
Režie
[editovat | editovat zdroj]- 1943 Ludwig van Beethoven: Prométheus (balet), Národní divadlo (J. Nikolská – kromě režie zajišťovala i choreografii a tančila v roli Panny)
Role
[editovat | editovat zdroj]Divadlo
[editovat | editovat zdroj]- 1924 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, role: Odetta (j. h.), Stavovské divadlo, režie Augustin Berger
- 1938 P. I. Čajkovskij: Louskáček, Ruska, Národní divadlo, režie a choreografie Jelizaveta Nikolská
- 1939 A. Ch. Adam: Gisela, titul. role, Národní divadlo, režie J. Nikolská (navíc zajišťovala i choreografii)
- 1943 Oskar Nedbal: Pohádka o Honzovi, Princezna, Národní divadlo, režie Josef Munclingr (J. Nikolská zajišťovala i choreografii)
Film
[editovat | editovat zdroj]- 1943 Tanečnice, role: madame Richetti, primabalerina, režie František Čáp
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 337
- ↑ Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 458
- ↑ Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 285
- ↑ Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210, 212
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 338
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 46, 468, ISBN 9788020015020
- ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 71, ISBN 9788020015020
- ↑ Výsledky očisty ve filmovém oboru, In: KINO, čís. 5, roč. I., 8. února 1946, str. 79
- ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48–9, ISBN 8086182517
- ↑ Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 198
- ↑ Pestrý týden, 21.1.1928, s.2
- ↑ Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 157, ISBN 9788020026361
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 226, foto 620
- Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 210
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 25
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 46, 71, 468, ISBN 9788020015020
- Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 121–2
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202, 337-8
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 198, 204, 206, 209–212, 285, 394
- Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48, ISBN 8086182517
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 175–6, ISBN 9788023996043
- Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 332
- Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 23, 180
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 455.
- Martin Jůna: Studie o životě a smrti hraběte de la Cámary, Epika, ISBN 9788087435182
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelizaveta Nikolská na Wikimedia Commons - Jelizaveta Nikolská v databázi Archivu Národního divadla
- Jelizaveta Nikolská na Kinoboxu
- Jelizaveta Nikolská v České divadelní encyklopedii
