Jelgava (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jelgava
Biron Rezidenz.jpg
Základní informace
Sloh barokní architektura
Architekt Bartolomeo Rastrelli
Poloha
Adresa Lielā iela 2, Jelgava, LotyšskoLotyšsko Lotyšsko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zámek v Jelgavě
Zámek a řeka Lielupe

Zámek v Jelgavě je jednou z nejcennějších architektonických památek v Lotyšsku. Nachází se v městě Jelgava (historicky též Mitava, německy: Mittau), asi 45 km jižně od Rigy.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba zámku započala v roce 1738 na místě staršího hradu Řádu mečových bratří, na ostrově mezi řekou Lielupe a jejími přítoky. Stavbu inicioval vévoda kuronský a zemgalský Ernst Johann von Biron, favorit ruské carevny Anny Ivanovny, který v roce 1737 nastoupil na kuronský trůn. Jeho plánem bylo vybudovat v sídle vévodství okázalý palác a v roce 1737 nechal vyhodit starý hrad do vzduchu. Současně se zámkem v Mitavě stavěl i palác v Rundāle, stavba mitavské rezidence však měla pro knížete větší význam. Do roku 1740 byly položeny základy barokního zámku, avšak po uvěznění vévody Ernsta Johanna v tomto roce byly práce na stavbě zastaveny, třebaže budova nebyla ještě pod střechou. V roce 1763 se Ernst Johann vrátil do Kuronska a stavba paláce byla obnovena pod vedením Itala Francesca Bartolomea Rastrelliho a Dána Severina Jansena. První z nich chtěl zachovat původní barokní podobu rezidence, druhý ji chtěl přiblížit stylu klasicistnímu. V 70. letech 18. století pracovalo na výzdobě interiérů i fasád paláce mnoho známých mistrů, mj. Johann Michael GrafBerlína nebo Ital Antonio d'Angeli.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1772 byl palác připraven k přijetí vévodské rodiny, která se tam vzápětí přistěhovala. Ernst Johann však pobytu v zámku užil jen krátce – po půl roce, 29. prosince 1772 zde zemřel. Do krypty v suterénu zámku byly později soustředěny tři desítky rakví a sarkofágů a nyní je místem posledního odpočinku kuronských vévodů rodu Kettlerů od roku 1569 do roku 1743 i Bironů včetně stavitele Ernsta Johanna.

Po anexi Kuronska Ruskem v roce 1796 zámek často měnil majitele. V roce 1779 zde pobýval slavný dobrodruh Alessandro Cagliostro. V průběhu let zde nacházeli útočiště francouzští aristokraté, uprchlíci z revoluční Francie.

Od roku 1798 byl zámek dočasným sídlem z Francie vyhnaného francouzského krále Ludvíka XVIII. 10. července 1799 v paláci uzavřeli manželství bratranec a sestřenice krále – Ludvík, vévoda Angoulême a princezna Marie Terezie Bourbonská (nejstarší dcera popraveného francouzského krále Ludvíka XVI. a jeho manželky Marie Antoinetty, jediná z královské rodiny, jež přežila Francouzskou revoluci). V roce 1800 Ludvík XVIII. odjel do Varšavy, v roce 1804 se však do Mitavy vrátil, definitivně odjel v roce 1807. V době napoleonských válek byl v zámku polní lazaret. V roce 1918 utrpělo vnitřní zařízení velké škody, když byl zámek vydrancován a vypálen ustupujícími jednotkami Bermondt-Avalova, podobně i za druhé světové války, v roce 1944. V letech 1956-1964 zde proběhla velkorysá rekonstrukce, která však prakticky nezahrnula interiéry.

V sovětském období sem byla umístěna Lotyšská zemědělská univerzita (LLU), sídlící zde dosud. Zámek proto není veřejnosti přístupný, s výjimkou krypty.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Na zámku se narodila (jako nejstarší dcera Petra Birona, syna stavitele zámku Ernesta Jana Birona) také rakouská šlechtična a politička vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská, "paní kněžna" z Babičky Boženy Němcové; tato česká spisovatelka podle názoru některých literárních historiků měla být neteří Kateřiny Zaháňské, a to nemanželskou dcerou její mladší sestry Dorothey.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pałac w Jełgawie na polské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]