Jaroslav Evald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Evald
Narození6. listopadu 1894
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. června 1943 (ve věku 48 let)
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven gilotinou
Povolánívoják
PříbuzníKarel Evald (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Podplukovník Jaroslav Evald (6. listopadu 1894 Praha10. června 1943 Berlin) byl legionář, důstojník československé armády a odbojář z období druhé světové války.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí, první světová a ruská občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Evald se narodil v roce 1894 v pražských Nuslích. V letech 1906 až 1908 studoval na reálném gymnáziu a poté se vyučil typografem v tiskárně svého otce a aktivního sokola Martina Evalda. Sám byl i se svými sourozenci členem Sokola již od dětství. Do c. k. armády byl odveden v říjnu 1914, ještě v témže měsíci do ní nastoupil a po prodělání základního výcviku byl v prosinci téhož roku odeslán na srbskou frontu. Zde bojoval dva měsíce a poté byl přesunut na frontu ruskou, kde byl velmi krátce na to zajat coby příslušník 28. pěšího pluku u Stebníckej Huty. Do československého vojska se přihlásil v červenci 1917. V říjnu téhož roku byl odeslán přes Murmansk k legiím do Francie konkrétně do Cognacu. Na začátku roku 1918 prodělal kurz velitelů skupin a byl povýšen do hodnosti četaře. Zúčastnil se bojů na německé frontě v rámci 21. československého střeleckého pluku.

Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]

Do Československa se Jaroslav Evald vrátil v lednu 1919. Službu zahájil v Praze, od dubna téhož roku pak v pozici instruktora školy v Milovicích. V tomto období se zúčastnil i bojů proti Maďarům na Slovensku. Na přelomu let 1919 a 1920 absolvoval kurz lehké atletiky, po kterém tři měsíce velel tělocvičnému vojenskému kurzu v Brně. V květnu 1920 se již v hodnosti poručíka přesunul opět do Prahy na post instruktora vojenské tělocvičné školy. V listopadu 1921 se v hodnosti kapitána vrací do Milovic, kde prodělal kurz pro mladší důstojníky. V září 1922 byl přemístěn do Šumperku, kde vystřídal několik velitelských funkcí. V květnu 1934 byl v hodnosti štábního kapitána převelen do Děčína k hraničářskému praporu 1 České družiny na post velitele kulometné roty. Dále se vzdělával a mezi červencem a prosincem 1936 byl přidělen k vojenskému stavebnímu dozoru u výstavby lehkého opevnění v prostoru Budyně nad OhříLibochovicePátek[1]. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 byl jeho hraničářský prapor rozmístěn podél pásma opevnění Pátek – Budyně nad Ohří – Mšené-lázně, Jaroslav Evald již v hodnosti majora velel předsunutému muničnímu skladu ve Slaném. V listopadu 1938 byl jmenován pobočníkem velitele hraničářského praporu 1 a v červnu 1939 propuštěn po její likvidaci z armády.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Od listopadu 1939 pracoval Jaroslav Evald u penzijního ústavu v Praze. V té době se také zapojil do Obrany národa a stal se velitelem pro okres Louny. Zatčen Gestapem byl 10. ledna 1940. Vězněn byl v Kladně, na Pankráci, Gollnově a v Berlíně. Popraven byl 10. června 1943 v berlínské věznici Plötzensee a jeho popel byl vysypán do tamního jezera. Po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka. Na jeho památku je pojmenována ulice v Šumperku a na radnici v témže městě je umístěna jeho pamětní deska. Byl jmenován čestným občanem téhož města.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Evald se narodil v rodině Martina Evalda. Jeho bratr Karel Evald byl za odbojovou činnost v rámci Sokola popraven 8. září 1943 v téže věznici.[3] Kromě něj měl ještě bratra Ladislava a sestru Jarmilu. Dcera Karla Evalda a neteř Jaroslava Evalda Dagmar Evaldová byla za války nuceně nasazena a po ní jakož i po roce 1989 byla významnou postavou Sokola.[4]. Jaroslav Evald měl dva syny Jaroslava (1927) a Miroslava (1936).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Viktor Švestka – Major Jaroslav Evald – Osudy příslušníka hraničářského praporu 1 "České družiny" (článek, Fortsborník 6, Společnost přátel československého opevnění, Brno, 1999)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]