Jaroš z Pušperka

Jaroš z Pušperka
Jaroš z Pušperka
	Pečeť Jaroše z Pušperka z r. 1267
Nejvyšší číšník Českého království
	Ve funkci:; 1239 – 1248
Panovník	Václav I.
Nejvyšší purkrabí Českého království
	Ve funkci:; 1253 – 1264
Panovník	Přemysl Otakar II.
Purkrabí hradu Loket
	Ve funkci:; 1264 – 1267
Panovník	Přemysl Otakar II.
Purkrabí hradu Cheb
	Ve funkci:; 1267 – ?
Panovník	Přemysl Otakar II.
Vojenská služba
Služba	České království
Hodnost	vojenský hejtman
Bitvy/války	asi Bitva u Olomouce; Bitva u Kressenbrunnu
Narození	1237
Úmrtí	26. února 1272 (ve věku 34–35 let) nebo 24. února 1272 (ve věku 34–35 let); České království
Místo pohřbení	Anežský klášter v Praze
Choť	Kateřina z Pušperka
Rodiče	Albert ze Slivna, matka neznámá
Děti	Albert mladší ze Slivna ; ?
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroš z Pušperka (též uváděn jako Jaroš ze Slivna a Poděhus, okolo 1210 – 24. nebo 26. února 1272) byl český šlechtic, politik a válečník z rodu pánů ze Slivna, téměř celoživotně působící na dvoře českých králů Václava I. a Přemysla Otakara II. Účastnil se králových bojů patrně v bitvě u Olomouce, jistě pak v bitvě u Kressenbrunnu. Zastával také úřad purkrabího Pražského hradu, posléze pak na hradech Loket a Cheb.

Životopis

Jaroš pocházel ze starého českého šlechtického rodu pánů ze Slivna, odvozující svůj původ od vsi Dolní Slivno ve středočeském Pojizeří. Narodil se patrně na rodové tvrzi. Byl synem Alberta ze Slivna.

Kariéra

Poprvé je uváděn roku 1237 jako majitel vsi Poděhusy (Poďousy) nedaleko Zásmuk v Polabí. Uvádí se jako dvořan krále Václava I., v letech 1239 až 1248 je uváděn jako nejvyšší královský číšník, následně po vypuknutí sporu mezi ním a jeho synem stál na straně kralevice Přemysla Otakara II. Velmi pravděpodobně se podílel na bitvě u Olomouce roku 1253, kde se česká vojska střetla s uherským a kumánským vojskem. Téhož roku získal úřad nejvyššího purkrabího Pražského hradu, který vykonával až do roku 1264. Rovněž je připomínána jeho zásadní úloha v bitvě u Kressenbrunu, kde vedl Přemyslovu těžkou jízdu (tzv. železní páni) a dopomohl tak k porážce vojsk králova bratrance, uherského krále Bély IV.

Roku 1264 se stal purkrabím na Lokti a v době, kdy Přemysl Otakar II. kontroloval Chebsko, od roku 1267 purkrabím Chebu. Po získání hradu Pušperk na Klatovsku používal přídomek z Pušperka.^[1] Předpokládá se, že právě on hrad okolo roku 1260 založil, neboť v souvislosti s ním existuje první písemná zmínka o hradu, který pojmenoval Fuchsberg, podle svého erbu, ve kterém měl lišku.^[2] Těsně pod hradem vedla starodávná zemská silnice z Klatov přes Poleň k Horšovskému Týnu, která spojovala české země s Bavorskem.^[3] Poslední zmínkou z Jarošova života je jeho podpis na dokumentu míru mezi Přemyslem Otakarem II. a Štěpánem Uherským.

Úmrtí

Jaroš z Pušperka zemřel 24. nebo 26. února 1272, ve věku přibližně šedesáti let. Byl pohřben v Anenském klášteře na Starém městě v Praze.

Poté, co byl v rámci josefinských reforem roku 1782 klášter zrušen, byl náhrobek roku 1785 přesunut do kostela ve františkánském klášteře v Zásmukách.

Vinou historických dezinterpretací je pravděpodobné, že Jarošova osobnost pomohla vytvořit mýtus o Jaroslavu ze Šternberka, fiktivnímu předku rodu Šternberků.

Rodina

Se svou manželkou manželkou Kateřinou měli několik dětí, včetně syna Alberta ze Slivna a Poděhus.

Odkazy

Reference

↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. S. 463–464.
↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IX. Domažlicko a Klatovsko. Praha: František Šimáček, 1893. 268 s. Dostupné online. Kapitola Pušperk a Polyně, s. 42.
↑ KASTL, Petr. Hrad Pušperk na Chudenicku. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2015. 36 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 47). ISBN 978-80-87170-40-3. S. 5. Dále jen Kastl 2015.

Literatura

Časopis Matice moravské. Brno: Matice moravská, 1880, roč. 12, čís. 3, s. 101. ISSN 0323-052X.
EMLER, Josef. Nekrologium kláštera sv. Anny. Praha: Královská společnost nauk, 1878. S. 72.
NOVOTNÝ, Václav. České dějiny. Dílu I. část 4. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara. (1253–1271). Praha: Jan Laichter, 1937. 199 s. S. 451.
Česko-moravská kronika. Kniha druhá. Praha: B.Kočí, 1906. 672 s. S. 845–846.

Externí odkazy

Historie obce Dolní Slivno Archivováno 3. 12. 2018 na Wayback Machine.
Ottův slovník naučný: Ze Slivna

[durdik-1] DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. S. 463–464.

[sedlacek3-2] SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek IX. Domažlicko a Klatovsko. Praha: František Šimáček, 1893. 268 s. Dostupné online. Kapitola Pušperk a Polyně, s. 42.

[kastl2-3] KASTL, Petr. Hrad Pušperk na Chudenicku. 1. vyd. Plzeň: Ing. Petr Mikota, 2015. 36 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 47). ISBN 978-80-87170-40-3. S. 5. Dále jen Kastl 2015.

[1]

[2]

[3]