Jana Klusáková
| Jana Klusáková | |
|---|---|
| Rodné jméno | Jana Zvoníčková |
| Narození | 3. července 1941 (83 let) Písek  Protektorát Čechy a Morava |
| Povolání | spisovatelka, novinářka a překladatelka |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | ruština |
| Ocenění | Cena Ferdinanda Peroutky (2002 a 2003) |
| Manžel(ka) | Jan Klusák |
| Děti | Vít Klusák Pavel Klusák |
| Příbuzní | Petr Zvoníček bratr Martin Zvoníček bratr |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jana Klusáková, roz. Jana Zvoníčková (* 3. července 1941 Písek), je rozhlasová a televizní moderátorka, publicistka a překladatelka.
Život
[editovat | editovat zdroj]V dětství zpívala v Pražském dětském sboru, v mládí ve Vysokoškolském uměleckém souboru. Vystudovala ruštinu a češtinu na FF UK, pak postgraduálně estetiku. V 60. letech pracovala ve filmovém průmyslu (titulky) a v tehdy populárním programu Československého rozhlasu Mikrofórum měla týdenní desetiminutovku o filmových novinkách. Přispívala do týdeníku Student. Od roku 1967 byla aspirantkou moskevského Ústavu dějin umění, oboru filmová věda. Po srpnové okupaci studium sama ukončila a když se v osmém měsíci těhotenství v říjnu 1968 vracela z Moskvy, propašovala v těhotenské sukni mikrofilmy s rukopisem knihy Natálie Gorbaněvské Poledne a Paměti Naděždy Mandelštamové, vdovy po básníku Osipu Mandelštamovi. Zařídila i převezení filmů mnichovskému nakladateli Adalbertu Neimanisovi.[1]
Za normalizace musela v roce 1971 odejít z Ústřední půjčovny filmů, kde pracovala v oddělení propagace, do „svobodného povolání“. Dvacet let tlumočila a překládala z ruštiny (např. Bulgakov, Čechov, Turgeněv, Saltykov-Ščedrin, Petruševská). Až po vydání rukopisů Gorbaněvské a Mandelštamové na Západě na ni v roce 1975 přišlo udání z Moskvy (Vladimir Moroz, krycí název akce: Akce Lina). Byla zatčena a strávila několik měsíců v ruzyňské vazební věznici, ale díky obhajobě Otakara Motejla skončila nakonec jen s podmínečným odsouzením. Koncem 80. let zase směla začít pracovat pro rozhlas.
V lednu 1990 tlumočila na přání prezidenta Václava Havla jeho první setkání s Michailem Gorbačovem v Kremlu, kde byl dohodnut odchod ruských okupačních vojsk z Československa.[2]
Od roku 1995 je redaktorkou ČRo 1, Radiožurnálu (Knihovnička, Kniha týdne, Na scéně, Host Jany Klusákové, Nad věcí). V roce 1999 byla první předsedkyní správní rady Nadace Open Society Fund Praha.[3]
Publikační činnost
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1989 píše knižní rozhovory – se sochařem Olbramem Zoubkem, s herci Janou Brejchovou a Jiřím Bartoškou, zpěvačkou Hanou Hegerovou (nepublikováno na přání Hany Hegerové), se sociologem Fedorem Gálem (1992), psychiatrem Františkem Klátilem, s politiky Petrem Pithartem (1992), Jiřím Dienstbierem (1993), Karlem Schwarzenbergem (1993), Václavem Klausem (1997), Janem Rumlem (1998), Otakarem Motejlem (1999), s malířem Vladimírem Kokoliou.
Od roku 1990 přispívá i do týdeníku Respekt.[4] V roce 2002 jí byla udělena novinářská cena Ferdinanda Peroutky.
Od svých deseti let žije v Praze. Má dva dospělé syny: publicistu Pavla a režiséra Víta.
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- To je Jana Brejchová - Primus, Praha 1991, ISBN 80-900078-7-2
- Jana Klusáková a Petr Pithart rozmlouvají Nadoraz o Havlovi, Klausovi, Mečiarovi a revoluci, která požírá své děti - Primus, Praha 1992, ISBN 80-85625-03-2
- Jana Klusáková a Fedor Gál rozmlouvají nadoraz - Primus, Praha 1992, ISBN 80-85625-01-6
- Jiří Bartoška na konci sezóny (1991) : maxirozhovor - Primus, Praha 1992, ISBN 80-901091-0-1
- Pošli to dál . Rozhovor s Františkem Klátilem - Primus, Praha 1992, ISBN 80-85625-00-8
- Jana Klusáková a Jiří Dienstbier rozmlouvají Nadoraz nejen o tom, jak si stojíme ve světě - Primus, Praha 1993, ISBN 80-85625-11-3
- Jana Klusáková a Karel Schwarzenberg rozmlouvají Nadoraz o životě v zámku a v podzámčí - Primus, Praha 1993, ISBN 80-85625-18-0
- Jana Klusáková a Olbram Zoubek rozmlouvají nadoraz o životě, o umění, o době - Primus, Praha 1996, ISBN 80-85625-61-X
- Jana Klusáková a Jan Ruml rozmlouvají nadoraz o tom, co bylo, je a bude, spoluautor Jan Ruml, Argo, Praha 1998, ISBN 80-7203-072-8
- Jana Klusáková a Václav Klaus rozmlouvají nadoraz o osmi letech ve svobodném státě, Argo, Praha 1998, ISBN 80-7203-169-4
- Jana Klusáková a Otakar Motejl rozmlouvají nadoraz o právu, spravedlnosti a o životě v období změn, Argo, Praha 1999, ISBN 80-7203-209-7
- Rok s Kokoliou – Český malíř z Moravy o tom, jak daleko je obloha, proč nepěstovat monokulturu a jak vypadá nic, Petrov, Brno 2005, ISBN 80-7227-238-1
- Cyril Svoboda – Nediplomatický rozhovor, Host, Brno 2006, ISBN 80-7294-184-4
- Yekta Uzunoglu – Presumpce viny, s předmluvou Františka Janoucha, 2006 (rukopis)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Příběh Gorbaněvské: Západ ji objevil díky mikrofilmu pašovaném v šatech, Lidovky, 16.12.2013
- ↑ Rozhovor s Janou Klusákovou, Písecký deník, 25.3.2013
- ↑ Nadace Open Society Fund[nedostupný zdroj], úplný výpis z obchodního rejstříku ČR
- ↑ heslo Jana Klusáková, autoři na stránkách Respektu (ročník 1990, hledání článků autora podle ročníku)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 186–8, ISBN 978-80-239-9604-3
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jana Klusáková
- Jana Klusáková: Na plovárně, ČT art 2017
