Ivan Tavčar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Tavčar

poslanec Kraňského zemského sněmu
Ve funkci:
??? – ???

poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1901 – 1907
Stranická příslušnost
Členství Narodna napredna stranka

Narození 28. září 1851
Poljane n. Škofjo Loko
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. února 1923
Lublaň
Flag of the Kingdom of Yugoslavia.svg Království SHS
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese spisovatel, advokát a politik
Commons Kategorie Ivan Tavčar
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Tavčar (28. září 1851 Poljane nad Škofjo Loko19. února 1923 Lublaň) byl slovinský spisovatel, právník, politik a novinář, jeden z prvních povídkářů období realismu ve Slovinsku.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Portrét Ivana Tavčara od Jurije Šubice

Narodil se v chudé rolnické rodině. V roce 1858 začal chodit do jednotřídky v Poljanech, ve školní docházce pokračoval v Lublani. Roku 1863 se zapsal na lublaňské gymnázium, ze kterého musel kvůli kázeňským přestupkům přestoupit na novomestské gymnázium, potom se ale vrátil zpět do Lublaně. Po maturitě v roce 1871 se zapsal na studium práv na Vídeňské univerzitě. V letech 18751877 byl stážistou v Lublani, pak odešel do Kranje a pracoval u dr. Janeze Mencingera. V roce 1880 se do Lublaně vrátil a žil zde až do své smrti. Roku 1884 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Politickou kariéru začal v Kraňském zemském sněmu, kde spolu s politickým partnerem Ivanem Hribarem tvořili jádro radikální skupiny liberálního tábora. Po převzetí vedení strany v roce 1894 se Tavčar stal umírněnějším politikem; do rozpadu Rakouska-Uherska patřil mezi vedoucí politiky kraňské liberální Národní strany pokroku (Narodna napredna stranka). Nějakou dobu také vedl stranické noviny Slovenski narod.

Ve volbách do Říšské rady roku 1901 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval kurii městskou a obchodních a živnostenských komor, obvod Lublaň. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.[1]

V letech 19111921 byl lublaňským starostou. Oženil se s Franjou Tavčar (roz. Košenini), jednou z významnějších osobností tehdejšího slovinského ženského hnutí. Také na její podnět se stal členem mnoha národních spolků (byl předsedou Klubu slovinských cyklistů či starostou Sokola). V posledních letech života kvůli rakovině střev opustil politiku a hodně času trávil na své usedlosti na Visokem. Zemřel v Lublani a byl uložen do hrobky na Visokem.

Literární orientace[editovat | editovat zdroj]

Tavčarova literární orientace vychází z romantismu, od kterého se ve svém spisovatelském vývoji tu a tam oddálil, duchovně a esteticky s ní však zůstal stále svázán. Literární orientaci poznáme především z jeho mladostných spisů – ze zábavných společenských povídek, zbudovaných na základě romantických námětů, motivů a ideových elementů. Později, když přešel do oblasti uměleckého vyprávění, přijal realistické motivy, hlavně v zobrazování vesnického života; nicméně svým názorem o přednosti duchovního, a především citového života člověka před biologickými a přírodními zákony, zůstal věrný romantismu. Naproti tomu je však romantismus v jeho dílech zmírněn liberálními a demokratickými idejemi. Tavčarova literární orientace je tedy, vzhledem k současnému rozvoji slovinské literatury, anachronická. Když uvážíme, že byl současník slovinské moderny, je jeho pozdní romantismus současným a literárně pokrokovým jevem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Počáteční období (18631875)[editovat | editovat zdroj]

Na počátku tvůrčí činnosti jej přitahovala poezie. Napsal a uveřejnil několik básní jako Jesenske pesmi (Prepozno; Poglej, na polje slana pada), Moj dom, Rože Slavec, Poldne na deželi, Pomlad, Stari stolp, Duh slavljanski se je zbudil, Gazela … Své možnosti zkoušel též v dramatu. Divadlo bylo jeho celoživotní láskou, jak dramatik byl ale začátečník. Jeho jediný dramatickým dílem tak zůstal skeč Erazem iz jame. Tavčarovo mladostné období je však charakteristické povídkami, novelami a romány, napsanými po vzoru zábavných společenských povídek německých spisovatelů poloviny 19. století. V prostředí napůl hradním, napůl vesnickém a intelektuálském dochází k proplétání silného sentimentalismu, liberálních idejí, moralistické kritiky šlechtických kruhů a měšťanského demokratického cítění.

Vrcholné období (18761893)[editovat | editovat zdroj]

V tomto období se Tavčar soustředí především na vesnickou a historickou pověst. Na nichž stojí vrcholné i pozdní období tvorby. Pro Tavčara je typické, že ve vrcholném období psal sice méně, zato však právě v něm vznikla jeho nejlepší díla. Vyšla už ke konci slovinské moderny, čímž se období mezi romantismem a realismem prodloužilo až do konce 1. světové války a přežilo vrchol slovinské moderny i jejích současníků. Tavčarův sloh je neobvyklý, směřuje od objektivně rozumového, který v próze používali Josip Jurčič a Janko Kersnik, k více subjektivnímu, poeticky zabarvenému jazyku. Tato díla tvořila vrchol povídkové prózy v období mezi romantismem a realismem. Vesnickými novelami a povídkami tomuto žánru v slovinské literatuře vyznačil cestu pro F. S. Finžgara, Prežihova Vorance a Cyrila Kosmače.

Literární příspěvky začal publikovat ještě jako student, a to ve studentském časopisu Slavec, v Stritarjevem zvonu, Ljubljanskem zvonu, Zori a Slovanu. Jeho první povídka Primola vyšla v roce 1868 v Slavljanskem jugu. Kromě toho psal také pro Mohorjevu družbu. Své knihy častokrát podepisoval pod pseudonymem Emil Leon.

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Ivan Slavelj (1876)
  • Vita vitae meae (1883)
  • Mrtva srca (1884)
  • Janez Sonce (18851886)
  • Med gorami (18761888) – sbírka krátkých povídek
  • Grajski pisar (1889)
  • 4000 (1891)
  • V Zali (1894)
  • Izza kongresa (19051908)
  • Cvetje v jeseni (1917)
  • Visoška kronika (1919) – nejvýznamnější dílo, popisuje dění v 17. století, kdy končila třicetiletá válka. Slovincům dal jeho prostřednictvím první skutečně dokonalý, ideově a esteticky zformovaný román na vyšším duchovním základu.

Díla přeložená do češtiny[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Tavčar
  • Krev jeho na nás – Vysocká kronika (přel. dr. Miroslav Plecháč, Praha: Brázda, 1948)
  • Podzimní kvítí (přel. Bohuš Vybíral, Olomouc: R. Promberger, 1923)
  • Mezi horami a lidmi: výbor novel (přel. Josef Paulík, Praha: E. Beaufort, 1902)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Tavčar na slovinské Wikipedii.

  1. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.