Hrachor hlíznatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHrachor hlíznatý
alternativní popis obrázku chybí
Hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Rod hrachor (Lathyrus)
Binomické jméno
Lathyrus tuberosus
L.
Synonyma
  • hrachor ořeška [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus) je plevelná, popínavá rostlina českých polí kvetoucí fialovými až růžovými květy, vytrvalý druh rodu hrachor.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstá, vyjma jihu Pyrenejského poloostrova, v celé Evropě, jihozápadní a střední Asii a také v severní Africe. V České republice roste v teplých nížinatých oblastech poměrně hojně, v chladnějších pahorkatinách roztroušeně. Jsou však oblasti, např. Jižní Čechy, kde se objevuje jen vzácně a ve vyšších polohách nad 750 m n. m. většinou zcela chybí.

Dává přednost slunným a sušších stanovištím, roste především kolem polí, na mezích, podél cest, náspů, na rumištích, v příkopech i v neudržovaných trávnicích, nejčastěji v teplých oblastech. Dobře prospívá v těžších slínitých nebo jílovitých půdách, na vápnitých hlínách a spraších. Velmi vzácný je na půdách lehkých, štěrkovitých nebo písčitých. Toleruje i mírně zasolení. Snáší sucho a svými hluboko sahajícími kořeny čerpá potřebnou vláhu. Potřebuje hodně světla, které získává tím, že ovíjí své lodyhy okolo rostoucích rostlin a dostává se tak do horního rostlinného patra.[2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá, sivozelená bylina s dlouhými tenkými kořeny na kterých narůstají kulovité až vejčité hlízky veliké 1 až 2 cm. Poléhavá nebo popínavá, asi 2 mm silná lodyha je lysá, na průřezu čtyřhranná, bývá obvykle větvená a dlouhá 20 až 100 cm. Střídavě vyrůstající listy s úzkými čárkovitými palisty jsou sudozpeřené, mají jen jediný pár eliptických až obvejčitých lístků s asi 15 mm dlouhými řapíčky a na konci rozvětvený úponek kterým se přidržuje okolních rostlin.

Silně vonné, oboupohlavné, nící květy 12 až 16 mm dlouhé jsou uspořádány do květenství hroznů které bývají tvořeny ze 3 až 6 květů. Stopky řídkého květenství dlouhé až 6 cm vyrůstají z úžlabí listenů. Zvonkovitý kalich s oddálenými trojbokými lístky, dlouhý asi 4 mm je zelený. Motýlovitá koruna, zpravidla dlouhá okolo 15 mm, je karmínově červená s okrouhlou tmavě fialovou nebo bělavou pavézou a se silně zakřiveným červenavým člunkem, křídla jsou v horní části fialová.

Rostlina kvete od června do srpna, jednotlivě i v září. Plodem je světle hnědý, nepukavý, podlouhlý, často srpovitě zahnutý lusk který bývá dlouhý 2 až 3 cm a široký 0,5 cm, v místě semen je silně nafouklý. Obsahuje 3 až 6 stlačeně kulovitých lesklých, hladkých, nebo slabě drsných semen olivově zelených nebo černo hnědých o délce asi 5 mm.[2][3][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se semeny, podzemními výběžky a kořenovými hlízkami. Rozšiřování semeny, přestože na rostlině jich dozrává i přes sto, není příliš časté. Semena klíčí nepravidelně, ale uchovávají si klíčivost po dlouhou dobu, jejich promrznutí ji zvyšuje. Lokálně se rostliny mnohem častěji šíří oddenky a kořenovým hlízkami.

Po vyklíčení semene z obou podzemních děloh a z paždí spodních listenů vyrůstají tenké, až 60 cm dlouhé kořenové výhonky dále se větvící. V místech rozvětvení se tvoří typické kulovité nebo podlouhlé tvrdé hlízky, které jsou na povrchu tmavohnědé a uvnitř bílé, obsahují množství zásobních látek (škrob, cukr, tuk bílkoviny). S mateřskou rostlinou jsou spojeny a dorůstají 3 až 4 roky, teprve potom se oddělí a vyroste z nich lodyha nové rostliny, která tvoří nové kořeny a hlízky. Toto rozšiřování bývá urychlováno orbou, kdy jsou hlízky odtrhávány, vynášeny z podorniční vrstvy k povrchu a roznášeny po poli.[2][3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hrachor hlíznatý je plevelná rostlina která zapleveluje hlavně obilniny a to jařiny i ozimy. Méně často roste v okopaninách a jen řídce ve víceletých pícninách. Kulturní rostliny ochuzuje o živiny i vláhu a tím, že se ovíjí okolo stébel obilí, ztěžuje sklizeň a někdy způsobuje svou vahou za větru a deště polehnutí obití.

Kořenové hlízky i přes velký obsah cukru jsou mírně nahořklé a lze je konzumovat syrové nebo vařené. Ve větším množství způsobují zácpu, užívají se proto při průjmech. Mladé rostliny do doby než začínají tvořit semena lze zkrmovat, semena jsou jedovatá a způsobují při dlouhodobém krmení otravy.[2][3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BioLib.cz – Lathyrus tuberosus (Hrachor hlíznatý) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-05-16]. Dostupné online. 
  2. a b c d DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 374 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Hrachor hlíznatý, s. 341-343. 
  3. a b c d Herba, Atlas plevelů: Hrachor hlíznatý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2013-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c RAK, Lubomír. BOTANY.cz: Hrachor hlíznatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 06.07.2007 [cit. 2013-05-16]. Dostupné online. (česky) 
  5. AtlasRostlin.cz: Hrachor hlíznatý [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2013-05-16]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]