Gerštorfové z Gerštorfu

Gerštorfové z Gerštorfu ; (Gersdorffové z Gersdorffu)
Země	České království; Ruské impérium; Dánsko
Tituly	páni; hrabata (1723)
Větve rodu	Choltická, podhořanská, malšvická
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gerštorfové z Gerštorfu (též Gersdorffové z Gersdorffu, německy Gersdorf(f), polsky Gersztorf, rusky Герцдорфы) jsou šlechtický rod pocházející z Lužice, patří k nejrozšířenějším šlechtickým rodům vůbec. Členové rodu byli činní v německých zemích, v Dánsku, Českém království a Slezsku, od 17. století též v Livonsku a Ruském impériu.

Historie

Do Čech přišli v 15. století, jedna část rodu bojovala proti husitům, jiní, např. Kryštof z Gerštorfu, veleli z pozice hejtmana husitským vojskům. Zikmund v letech 1453–1459 sloužil jako hejtman na Křivoklátě. Při rodinné schůzce roku 1527 se sešlo v lužické Žitavě dvě stě příslušníků rodu. V 16. století se stal Jiří hejtmanem Pražského hradu a podkomořím Království českého, založil větev Gerštorfů na Cholticích, patřil k oporám krále Ferdinanda I. během jeho bojů proti vzbouřeným stavům roku 1547. Jiřího vnuk Jindřich dal vzniknout rodové linii na Podhořansku. Drželi Osov, Běštín, Chrastinu. Malšvická odnož žila na Jičínsku a vlastnila tu Velké Horky a Samšinu, z této větve vzešel Mikuláš Gerštorf, jenž se stal svobodným pánem. Roku 1619 mělo v Lužici 13 Gerštorfů svá Léna.

Oldřich Gerštof z malšvické větve sloužil císaři Rudolfovi ve funkcích rady a prokurátora, za stavovského povstání povýšil a stal se direktorem a zemským správcem. Po Oldřichově smrti roku 1620 mu Ferdinand II. zkonfiskoval veškerý majetek. Další linie vznikaly po porážce na Bílé hoře, část v čele s Kašparem Kryštofem se usídlila v Dánsku, Jiřího linie emigrovala do Švédska. Někteří odešli do Pruska, Pomořan či Saska. Roku 1723 povýšil Kryštof Bedřich do hraběcího stavu.

V roce 1875 sloužilo v pruské armádě 14 členů rodu v hodnosti důstojníků. Někteří příslušníci rodu žijí dodnes.

Ruská větev

Jedna z větví rodu s původem ve Slezsku, se roku 1602 v osobě Jiřího (Georga) Gerštorfa přestěhovala do Livonska. Generálporučík Dětlev Jan z Gerštorfu († 1787) se vyznamenal v rusko-švédské a sedmileté válce. Rod byl zapsán na seznam livonských šlechtických rodů a ve VI. oddílu almanachu Petrohradské gubernie.

Erb

Společný znak pro všechny linie tvoří dělený štít, nahoře červený, spodní polovina je rozdělena na stříbrnou a černou. Česká linie při povýšení umístila do horní poloviny zlatou korunku.

Příbuzenstvo

Spojili se s Mitrovskými, pány z Czernhausu, z Palombini a dalšími.

Významní členové rodu

Hans Abraham z Gerštorfu (1609–1678), kursaský nejvyšší válečný komisař kavalerie
Jáchym z Gerštorfu (1611–1661), říšský hofmistr Dánského království (1650–1660),^[1] účastnil se mírových jednání v Roskilde
Anna Magdalena z Gerštorfu, manželka Hanse z Raußendorfu, majitele panství Spremberg v Horní Lužici od roku 1617, († 1632), majitelka rytířského panství Nieder-Spremberg (1619–1632), dnešní Neusalza-Spremberg
Mikuláš z Gerštorfu (1629–1702), vrchní komoří, předseda tajné rady, diplomat a zemský fojt Horní Lužice
Hans z Gerštorfu (1630–1692), majitel panství Weicha u Budyšína, soukromý učenec
Jindřiška Kateřina z Gerštorfu (1648–1726), třetí manželka předchozího, představitelka náboženské lyriky, podporovatelka reformního hnutí v evangelické církvi. Zasloužila se o přijímání českých exulantů do Saska; byla tetou hraběte Zinzendorfa
Frederik z Gerštorfu (1651–1724), dánský generálporučík
David Gottlob z Gerštorfu (1658–1732), velitel 18. pěšího pluku, pruský generálporučík, rytíř Řádu černé orlice a guvernér citadely ve Špandavě
Lukrécie Hedvika z Gerštorfu (1664–1701), roz. ze Salzy, ovdovělá z Nostic, majitelka panství a soudní pravomoci, patronka saského exulantského města Neu-Salza v letech 1682 až 1698, manželka Kryštofa Zikmunda z Gerštorfu
Kryštof Fridrich hrabě z Gerštorfu (1666–1725), na Klukši, tajný rada a nejvyšší dvorní místosoudce, poslanec říšského sněmu Svaté říše římské za Saské kurfiřtství v letech 1718 až 1725. Roku 1697 se oženil s Marií Žofií ze Schönburgu († 1728). Bylo pochováno jeho srdce bez náhrobku na evangelickém hřbitově „Gesandtenfriedhof“ u kostela svaté Trojice v Řezně.^[2]
Fridrich Kašpar hrabě z Gerštorfu (1699–1751), saský tajný rada, od roku 1731 vrchní hejtman Horní Lužice, jako přítel hraběte Zinzendorfa působil jako misionář u Vendů (Slovanů) ^[3]
Arnošt Ludvík z Gerštorfu (1732–1789), okresní hejtman v Saském kurfiřtství, spolupředstavený naumburského kláštera
Adolf Traugott z Gerštorfu (1744–1807), učenec, sběratel minerálů, sociální reformátor, spoluzakladatel Hornolužické společnosti nauk, od roku 1756 pán na Pobědné (Meffersdorf) a Świeciech
Karel Fridrich Vilém z Gerštorfu (1765–1829), na Neukirchenu a Steinbachu u Nosné, saský generál a vojenský spisovatel
Vilemína z Gerštorfu (1768–1847), spisovatelka
Arnošt Gustav z Gerštorfu (1780–1843), majitel rytířského panství, právník a politik, první prezident I. komory Saského zemského sněmu
Johan Rudolf rytíř z Gerštorfu (1781–1849), odborník na hornictví a podnikatel. Díky jeho vědeckým poznatkům byl po něm pojmenován arsen-niklový minerál „Gersdorffit“.
Arnošt Kristián August z Gerštorfu (1781–1852), sasko-výmarsko-eisenašský státní ministr (1819–1848), zastupoval zemi na Vídeňském kongresu, kde vyjednal rozšíření území a velkovévodský titul, spoluiniciátor ústavy, která měla zaručovat svobodu tisku
Karel Arnošt Rudolf z Gerštorfu (1803–1876), poslanec Frankfurtského národního shromáždění
Ludvík z Gerštorfu (1807–1880), pruský generálporučík
Hermann Konstantin z Gerštorfu (1809–1870), pruský generálporučík
Pavel Max z Gerštorfu (1814–1872), zemský rada v okrese Beeskow-Storkow
Fridrich z Gerštorfu (1837–1920), pruský generálmajor
Karel z Gerštorfu (1844–1904), dlouholetý přítel Friedricha Nietzscheho (dochovala se obsáhlá korespondence)
Rudolf z Gerštorfu (1847–1929), pruský generálmajor
Walter z Gerštorfu (1848–1929), pruský generálporučík
Wigand z Gerštorfu (1851–1920), pruský generálporučík
Egon z Gerštorfu (1854–1917), saský generálporučík, vojenský guvernér Čenstochové
Ada z Gerštorfu (Ada von Knobloch, Ada von Maltzahn, pseudonym: Harry von Gersdorf; 1854–1922), spisovatelka
Claire (Klára Johana Karolína) z Gerštorfu (1858–1927), v letech 1881 až 1918 dvorní dáma pozdější císařovny Augusty Viktorie, od roku 1888 představená kláštera Wallenstein ve Fuldě
Kurt z Gerštorfu (1858–1916), německý správní úředník a zemský rada ve Wittgensteinu
Hans Otto z Gerštorfu (1864–1908), člen Říšského sněmu Německého císařství
Wolf z Gerštorfu (1867–1949), královský komoří, předseda vládního okrsku v Merseburgu (1910–1922), čestný doktor Wittenberské univerzity (Leucorea)
Arnošt svobodný pán z Gerštorfu (1878–1916), hejtman a velitel Kagholu 1 (Kampfgeschwader der Obersten Heeresleitung), sestřelen nad Novéant-sur-Moselle 19. června 1916 jako pilot bojového letounu.
Arnošt-Karel z Gerštorfu (1902–1977), advokát a notář, generální zmocněnec bývalé pruské královské rodiny
Rudolf-Christoph svobodný pán z Gerštorfu (1905–1980), německý generálmajor, podílel se na několika pokusech o atentát na Adolfa Hitlera v rámci protinacistického odboje v Německu.
Uršula z Gerštorfu (1910–1983), německá vojenská historička
Gero z Gerštorfu (1913–1942), důstojník člen protinacistického odboje v Německu
Dagmar z Gerštorfu (* 1938), spisovatelka
Mathias von Gersdorff (* 1964), německý katolický publicista

Významní členové ruské větve rodu

Alexandr Alexandrovič Gercdorf (1839—?), ruský generálmajor
Arist Fjodorovič von Gercdorf (1806—1883), ruský generálporučík, rytíř Řádu sv. Jiří (№ 7558; 1. ledna 1847)^[4]
Vladimír Alexandrovič Gercdorf (1838—?), ruský generálmajor
Ivan Karlovič Gercdorf (1735—1809), ruský generálmajor, rytíř Řádu sv. Jiří (№ 173; 26. listopadu 1771)
baron Karl Maximovič Gercdorf (1761—1813) — ruský důstojník v době napoleonských válek, generálmajor, rytíř Řádu sv. Jiří
baron Alexandr Karlovič Gercdorf (1794—1849, ruský generálmajor, rytíř Řádu sv. Jiří (№ 5101; 1. prosince 1835)
Karl Nikolajevič Gercdorf, podplukovník, důstojník 4. mysliveckého pluku v letech 1796—1797
Fjodor Fjodorovič Gercdorf (?—1805), brigadýr (v roce 1776), rytíř Řádu sv. Jiří (№ 122 (101); 20. června 1771)

Odkazy

Reference

↑ Funkce říšského hofmistra byl nejvyšší státní úřad v Dánském království, podobná předsedovi vlády a zástupci krále. Kromě výsadního ústavního postavení měl dánský hofmistr důležité úkoly, avšak jeho povinnosti nebyly zcela jasně definovány. V 16. století vedl státní finance a dohlížel na finanční komoru a cla a daně.
↑ Svazek 22. Řezno: [s.n.] ISBN 978-3-943222-13-5.
↑ Lubina Mahling: „Um der Wenden Seelenheyl hochverdient“ – Reichsgraf Fridrich Casper von Gersdorf. Eine Untersuchung zum Kulturtransfer im Pietismus. Nakladatelství Domowina, Bautzen 2017, ISBN 978-3-7420-2431-2.
↑ Gersdorff, Ernst* Reinhold Friedrich v. (1806-1883) [online]. Baltische Historische Kommission [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. (německy)

Literatura

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Gerštorfové z Gerštorfu, s. 50.
GAJL, T. Polish Armorial Middle Ages to 20th Century [online]. Dostupné online. (polsky)
ЭСБЕ/Герсдорф [online]. Санкт-Петербург: Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона, 1892. Dostupné online. (rusky)

Související články

Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gerštorfové z Gerštorfu na Wikimedia Commons

[1] Funkce říšského hofmistra byl nejvyšší státní úřad v Dánském království, podobná předsedovi vlády a zástupci krále. Kromě výsadního ústavního postavení měl dánský hofmistr důležité úkoly, avšak jeho povinnosti nebyly zcela jasně definovány. V 16. století vedl státní finance a dohlížel na finanční komoru a cla a daně.

[2] Svazek 22. Řezno: [s.n.] ISBN 978-3-943222-13-5.

[3] Lubina Mahling: „Um der Wenden Seelenheyl hochverdient“ – Reichsgraf Fridrich Casper von Gersdorf. Eine Untersuchung zum Kulturtransfer im Pietismus. Nakladatelství Domowina, Bautzen 2017, ISBN 978-3-7420-2431-2.

[4] Gersdorff, Ernst* Reinhold Friedrich v. (1806-1883) [online]. Baltische Historische Kommission [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. (německy)

[1]

[2]

[3]

[4]