Přeskočit na obsah

Gastroenteritida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Gastroenteritis)
Gastroenteritida
Viry způsobující gastroenteritidu: A = rotavirus, B = adenovirus, C = norovirus a D = astrovirus. Částice virů jsou zobrazeny při stejném optickém zvětšení, aby bylo možno porovnat jejich velikost.
Viry způsobující gastroenteritidu: A = rotavirus, B = adenovirus, C = norovirus a D = astrovirus. Částice virů jsou zobrazeny při stejném optickém zvětšení, aby bylo možno porovnat jejich velikost.
Základní údaje

Gastroenteritida je onemocnění charakterizované zánětem („-itida“) trávicí soustavy postihujícím jak žaludek („gaster, ventriculus“-), tak tenké střevo („intestinum tenue“-) a způsobujícím v konečném důsledku kombinaci průjmu, zvracení, křečí a bolestí břicha.[1] Pro gastroenteritidu se rovněž používá název žaludeční viróza. Ačkoli toto onemocnění nemá žádnou spojitost s chřipkou, bývá označováno také jako žaludeční chřipka a střevní chřipka.

V celosvětovém měřítku je většina případů onemocnění dětí způsobena rotavirem.[2] U dospělých bývá běžnější příčinou norovirus[3] a bakterie rodu Campylobacter[4]. Méně obvyklými příčinami jsou infekce vyvolané jinými bakteriemi (či jejich toxiny) a parazity. K přenosu může dojít i v důsledku konzumace nesprávně připraveného jídla či kontaminované vody nebo prostřednictvím blízkého kontaktu s nakaženými osobami.

Základem léčby je adekvátní hydratace. U mírných až středně těžkých případů onemocnění toho lze obvykle dosáhnout prostřednictvím podávání orálního rehydratačního roztoku. U závažnějších případů může být zapotřebí aplikace nitrožilního roztoku. Gastroenteritida postihuje především děti a osoby žijící v rozvojových zemích.

Pojmenování

[editovat | editovat zdroj]

Výraz „gastroenteritida“ byl poprvé použit v roce 1825.[5] Předtím bylo onemocnění přesněji označováno mimo jiné jako tyfová horečka nebo „cholera morbus“ či obecněji jako „svírání vnitřností“, „přesycení“, „kolika“ nebo „střevní potíže“ – a našli bychom celou řadu dalších zastaralých označení akutního průjmu.[6] Gastroenteritida je spojována i s mnoha hovorovými názvy, mimo jiné „Montezumova pomsta“, „dillíské potíže“ (Delhi belly), „la turista“ nebo „úprk k zadním dveřím“ (česky také běhavka).[7]

Symptomy a příznaky

[editovat | editovat zdroj]
Typ 7 na Bristolské škále typů stolice indikuje průjem.

Gastroenteritidu většinou doprovází jak průjem, tak zvracení,[8] méně často pak jen jedno či druhé.[1] Mohou se rovněž objevit křeče v břišní oblasti.[1] Příznaky a symptomy se obvykle projevují do 12–72 hodin po přenosu původců infekce.[9] Je-li onemocnění způsobeno virem, obvykle odezní do jednoho týdne.[8] Někteří viroví původci onemocnění mohou být také příčinou horečky, únavy, bolestí hlavy a bolestí svalů.[8] Pokud je stolice krvavá, virový původ [8] je mnohem méně pravděpodobný než bakteriální.[10] Některé bakteriální infekce mohou být provázeny prudkou bolestí břicha a mohou trvat až několik týdnů.[10]

Děti nakažené rotavirem se z nemoci zcela zotaví obvykle do tří až osmi dnů.[11] V chudých zemích je však léčba závažných infekcí často nedostupná a přetrvávající průjem je tak obvyklým jevem.[12] Běžnou komplikací doprovázející průjem je dehydratace.[13] U dítěte trpícího závažným stupněm dehydratace může dojít k prodloužení času kapilárního návratu, snížení pružnosti pokožky a abnormálnímu dýchání.[14] Pro oblasti se špatnou hygienou a podvýživou jsou typické opakované infekce,[9] které v konečném důsledku mohou vést k zakrnělému vzrůstu a dlouhodobému zpoždění kognitivního vývoje.[7]

U 1 % osob, které prodělaly infekci zapříčiněnou bakteriemi rodu Campylobacter, se posléze projeví reaktivní artritida, u 0,1 % nakažených pak Guillainův–Barrého syndrom.[10] V důsledku nákazy bakteriemi Escherichia coli nebo bakteriemi rodu Shigella, produkujícími Shiga toxin, se může objevit hemolyticko-uremický syndrom (HUS) a v konečném důsledku vést až ke sníženému počtu krevních destiček, špatné funkci ledvin a sníženému počtu červených krvinek (v důsledku jejich rozpadu).[15] U dětí se HUS rozvine mnohem častěji než u dospělých.[7] Některé virové infekce mohou způsobit benigní dětské záchvaty.[1]

Příčina

[editovat | editovat zdroj]

Hlavními příčinami gastroenteritidy jsou především viry (zejména rotavirus), bakterie Escherichia coli a bakterie rodu Campylobacter.[9][16] Existuje však i mnoho jiných činitelů infekčního rázu, které mohou toto onemocnění způsobit.[7] S neinfekčními příčinami se sice příležitostně setkáváme, jsou ale méně pravděpodobné než příčiny virového či bakteriálního původu.[1] Riziko nákazy je vyšší u dětí, a to z důvodu nedostatečné imunity a relativně špatné hygieny.[1]

Virový původ

[editovat | editovat zdroj]

K virům, o kterých je známo, že gastroenteritidu způsobují, patří rotavirus, norovirus, adenovirus a astrovirus.[8][17] Rotavirus je nejběžnější příčinou gastroenteritidy u dětí[16] a frekvence jeho výskytu je přibližně stejná v rozvinutých i rozvojových zemích.[11] Viry stojí za přibližně 70 % dětských infekčních průjmů.[18] Díky získané imunitě je rotavirus u dospělých méně běžnou příčinou nemoci.[19]

V Americe je norovirus hlavní příčinou gastroenteritidy u dospělých, kde způsobuje více než 90 % případů nemoci.[8] Tyto lokální epidemie se typicky objevují u skupin lidí, kteří tráví čas ve vzájemné těsné fyzické blízkosti, například na výletních plavbách zámořských lodí,[8] v nemocnicích či v restauracích.[1] Lidé mohou zůstat nositeli infekce i po odeznění průjmu.[8] U dětí je norovirus původcem přibližně 10 % onemocnění.[1]

Bakteriální původ

[editovat | editovat zdroj]
Sérotyp Salmonella enterica Typhimurium (ATCC 14028) pohledem mikroskopu při 1000násobném zvětšení a po Gramově barvení.

V rozvojových zemích je hlavní příčinou bakteriální gastroenteritidy bakterie Campylobacter jejuni, přičemž polovina těchto případů je vyvolána kontaktem s drůbeží.[10] U dětí jsou bakterie příčinou nemoci v asi 15 % případů; mezi nejběžnější původce patří bakterie Escherichia coli a bakterie rodu Salmonella, Shigella a Campylobacter.[18] Pokud jsou potraviny kontaminovány bakteriemi a pak po několik hodin uchovávány při pokojové teplotě, bakterie se rozmnoží a zvýší se tak riziko nákazy těch, kteří kontaminované potraviny zkonzumují.[7] K potravinám běžně spojovaným s onemocněním patří mimo jiné syrové nebo nedovařené maso, kuřecí maso, plody moře a vejce, syrové klíčky a výhonky, nepasterované mléko, měkké sýry a ovocné a zeleninové šťávy.[20] V rozvojových zemích, zvláště v subsaharské Africe a v Asii, je běžnou příčinou gastroenteritidy cholera. Tato infekce se obvykle přenáší kontaminovanou vodou či potravinami.[21]

Velmi častou příčinou průjmů, vyskytující se zejména u starších osob, je toxigenní bakterie Clostridioides difficile.[7] Děti mohou tyto bakterie přenášet, aniž by se u nich rozvinuly symptomy onemocnění.[7] Jde o obvyklou příčinu průjmu u hospitalizovaných osob, jež je často dávána do souvislosti s užíváním antibiotik.[22] Infekční průjem u osob užívajících antibiotika může být způsoben i bakterií Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok).[23] Takzvaný „cestovatelský průjem“ je obvykle jedním z typů bakteriální gastroenteritidy. Zdá se, že léky potlačující tvorbu žaludečních kyselin významným způsobem zvyšují riziko infekce po styku s mnoha typy organismů, včetně bakterie Clostridioides difficile a bakterií rodu Salmonella a Campylobacter.[24] Riziko je vyšší u osob, kterým jsou podávány inhibitory protonové pumpy, než u těch, kteří užívají léky zvané antagonisté H2 receptorů.[24]

Parazitický původ

[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritidu může způsobit i řada prvoků; nejčastěji jde o parazitického prvoka Giardia lamblia (lamblie střevní), příčinou však mohou být i představitelé druhu Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) a rodu Cryptosporidium.[18] Jako skupina stojí tito původci za přibližně 10 % případů onemocnění u dětí.[15] Přestože se prvoci rodu Giardia běžněji vyskytují v rozvojových zemích, způsobují tento typ onemocnění do určité míry prakticky po celém světě.[25] Choroba se často vyskytuje u osob, které podnikly cestu do oblastí s vysokou mírou výskytu, u dětí navštěvujících mateřské školy, u mužů praktikujících pohlavní styk s jinými muži a v období po přírodních katastrofách.[25]

Přenos

[editovat | editovat zdroj]

K přenosu onemocnění může docházet prostřednictvím konzumace kontaminované vody nebo v případě, kdy lidé sdílejí předměty osobní potřeby.[9] V oblastech, kde se střídají období sucha a dešťů, se kvalita vody během období dešťů obvykle zhoršuje, což koresponduje s obdobími vypuknutí epidemie nemoci.[9] V oblastech se střídajícími se obdobími jsou infekce běžnější v zimním období.[7] V celosvětovém měřítku je významnou příčinou nemoci rovněž krmení dětí kojeneckým mlékem z nesprávně dezinfikovaných lahví.[9] Míra úspěšnosti přenosu rovněž souvisí se špatnou hygienou, a to zvláště u dětí,[8] v početných domácnostech[26] a u osob s předcházející nevhodnou skladbou výživy.[7] Po vypěstování tolerance mohou dospělí přenášet určité organismy, aniž by se u nich projevily příznaky či symptomy nemoci, a tudíž se stát jakýmisi přirozenými zdroji nákazy.[7] Zatímco někteří činitelé (například Shigella) ohrožují pouze primáty, jiní způsobují onemocnění u široké škály zvířat (například Giardia).[7]

Neinfekční příčiny

[editovat | editovat zdroj]

Existuje rovněž několik neinfekčních příčin zánětu trávicí soustavy.[1] Mezi ty běžnější patří podávání léků (např. NSAID) nebo určitých potravin, jako například laktózy (těm, kteří jsou na laktózu intolerantní) a lepku (osobám trpícím celiakií). Další neinfekční příčinou (často vážné) gastroenteritidy je Crohnova choroba.[1] Gastroenteritida může být vyvolána i na základě působení toxinů. K chorobám souvisejícím s konzumací jídla a doprovázeným nevolností, zvracením a průjmem mimo jiné patří otrava ciguatera vyvolaná konzumací kontaminovaného masa dravých ryb, scombroid syndrom související s konzumací určitých typů zkaženého rybího masa, otrava tetrodotoxinem v důsledku konzumace masa čtverzubce nebo botulismus, vzniklý typicky v důsledku konzumace nesprávně konzervovaných potravin.[27]

Patofyziologie

[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritida je definována jako zvracení či průjem v důsledku infekce postihující tenké či tlusté střevo.[7] Změny probíhající v tenkém střevě jsou typicky nezánětlivé, zatímco změny v tlustém střevě mají zánětlivý charakter.[7] Počet patogenů potřebných k propuknutí infekce se liší od jednoho (u parazitů rodu Cryptosporidium) až k 108 (u bakterií Vibrio cholerae).[7]

Diagnóza

[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritida je obvykle diagnostikována klinicky na základě příznaků a symptomů, které se u nemocného projevují.[8] Určení přesné příčiny obvykle není nutné, jelikož nemá vliv na způsob léčby,[9] nicméně u osob, v jejichž stolici byla zjištěna krev, u těch, kde mohlo dojít k otravě jídlem, a u pacientů, kteří nedávno cestovali do rozvojových zemí, se doporučuje provést rozbor stolice.[18] Pro kontrolu lze rovněž provést diagnostické testy.[8] Jelikož se přibližně u 10 % nemluvňat a malých dětí dostavuje hypoglykémie, doporučuje se u této věkové skupiny stanovení koncentrace glukózy v séru.[14] V případě obav z vážné dehydratace by měla být zkontrolována také hladina elektrolytů v těle a funkce ledvin.[18]

Dehydratace

[editovat | editovat zdroj]

Ověření skutečnosti, zda dotyčná osoba trpí dehydratací či nikoliv, je důležitou součástí posouzení jejího stavu. Dehydratace se dále typicky dělí na mírnou (3–5 %), středně těžkou (6–9 %) a těžkou (≥10 %).[1] U dětí jsou nepřesnějšími příznaky středně těžké či těžké dehydratace delší čas kapilárního návratu, snížená pružnost pokožky a abnormální dýchání.[14][28] K dalším symptomům napomáhajícím rozpoznat dehydrataci (při kombinaci příznaků) patří zapadlé oči, snížená aktivita, nedostatečná tvorba slz a sucho v ústech.[1] O dostatečné hydrataci naopak svědčí normální produkce moči a orální příjem tekutin.[14] Laboratorní testy mají při určování stupně dehydratace v klinické praxi jen malý užitek.[1]

Diferenciální diagnostika

[editovat | editovat zdroj]

Ostatní potenciální příčiny příznaků a symptomů podobných těm, jež se objevují u gastroenteritidy a které je třeba vyloučit, zahrnují zánět slepého střeva, volvulus, zánětlivé onemocnění střev, infekci močových cest a cukrovku.[18] Uvážena by měla být rovněž pankreatická nedostatečnost, syndrom krátkého střeva, Whippleova choroba, celiakie a nadužívání laxativ.[29] Diferenciální diagnostika může být poněkud obtížná, pokud dotyčná osoba pouze zvrací nebo má průjem (vyskytuje se jen jeden z obou symptomů).[1]

Zánět slepého střeva může až v 33 % případů doprovázet zvracení, bolesti břicha a mírný průjem.[1] To je v rozporu se silným průjmem typickým pro gastroenteritidu.[1] Zvracení či průjem mohou u dětí způsobit rovněž infekce plic nebo močových cest.[1] Při klasické diabetické ketoacidóze (DKA) se objevují bolesti břicha, nevolnost a zvracení, nikoliv však průjem.[1] Jedna ze studií prokázala, že u 17 % dětí s DKA byla původně diagnostikována gastroenteritida.[1]

Prevence

[editovat | editovat zdroj]
Procentní množství testů na rotaviry s pozitivními výsledky během týdne sledování, Spojené státy, červenec 2000 – červen 2009.

Životní styl

[editovat | editovat zdroj]

Pro snížení počtu infekcí klinicky významné gastroenteritidy jsou důležité dodávky snadno dostupné nekontaminované vody a dodržování správných hygienických návyků.[7] Bylo prokázáno, že opatření na osobní úrovni (například mytí rukou) dokázala v rozvinutých i rozvojových zemích snížit počet případů a rozšíření gastroenteritidy až o 30 %.[14] Účinné může být i používání gelů na bázi alkoholu.[14] Kojení, stejně jako všeobecné zlepšení hygienických podmínek, je důležité zejména v místech se špatnou hygienou.[9] Mateřské mléko snižuje četnost infekcí i dobu jejich trvání.[1] Účinné by mělo být rovněž zamezení kontaktu s kontaminovanými potravinami a nápoji.[30]

Vakcinace

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 doporučila Světová zdravotnická organizace podávání rotavirové vakcíny dětem na celém světě, a to na základě její účinnosti a bezpečnosti.[16][31] V současné době existují dvě komerční rotavirové vakcíny a několik dalších je ve fázi vývoje.[31] V Africe a Asii tyto vakcíny snížily výskyt závažné formy onemocnění u nemluvňat[31] a v zemích, které zavedly národní imunizační programy, došlo ke snížení výskytu onemocnění i jeho závažnosti.[32][33] Tato vakcína může rovněž zabránit propuknutí nemoci u nevakcinovaných dětí v důsledku snížení počtu kolujících infekcí.[34] Od roku 2000 došlo díky realizaci programu rotavirové vakcinace ve Spojených státech k významnému snížení počtu případů průjmu až o 80 procent.[35][36][37] První dávka vakcíny by měla být podána novorozeňatům mezi 6. a 15. týdnem života.[16] Orálně podávaná vakcína proti choleře vykázala v průběhu 2 let účinnost 50–60 %.[38]

Léčba

[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritida je obvykle akutní a spontánně odeznívající onemocnění, které nevyžaduje léčbu léky.[13] Upřednostňovaným způsobem léčby osob trpících mírnou až středně těžkou dehydratací je orální rehydratační terapie (ORT).[15] U některých dětí však může být vhodné podání metoklopramidu a/nebo ondansetronu,[39] při léčbě bolestí břicha pak může být užitečný butylskopolamin.[40]

Rehydratace

[editovat | editovat zdroj]

Primárním způsobem léčby gastroenteritidy u dětí i dospělých je doplnění tekutin - rehydratace. Té se nejlépe dosáhne prostřednictvím pití, ačkoli v případě poruchy vědomí nebo těžké dehydratace se zvracením může být nezbytné přistoupit k nitrožilnímu podání tekutin .[41][42] Orálně podávané prostředky rehydratace obsahující komplexní cukry (tj. cukry vyráběné z pšenice či rýže) mohou být účinnější než produkty založené na cukrech jednoduchých.[43] Nápoje s obzvlášť vysokým obsahem jednoduchých cukrů, jako například limonády a ovocné džusy, nejsou doporučovány dětem mladším 5 let, jelikož mohou zvýšit riziko průjmu.[13] Pokud specifické a účinné rehydratační přípravky nejsou dostupné nebo pacientovi nechutnají, lze použít čistou vodu.[13] Ve zdůvodněných případech lze pro podání tekutin malým dětem použít nasogastrickou sondu.[18]

Dieta

[editovat | editovat zdroj]

Doporučuje se, aby bezprostředně po skončení orální rehydratace (ORT) byly kojené děti nadále krmeny obvyklým způsobem a kojencům krmeným umělou výživou aby bylo opět podáváno kojenecké mléko.[44] Obvykle není nutné podávat bezlaktózové kojenecké mléko nebo mléko se sníženým obsahem laktózy.[44] Během záchvatů průjmu by děti měly dostávat obvyklou stravu s výjimkou potravin obsahujících vysoký podíl jednoduchých cukrů.[44] Takzvaná dieta BRAT, spočívající v konzumaci banánů, rýže, jablečného protlaku, toastů a čaje, se již nedoporučuje, neboť neobsahuje dostatek živin a ve srovnání s normální stravou nepřináší žádné výhody.[44] U některých probiotik bylo prokázáno, že pomáhají ke zkrácení doby nemoci a snížení frekvence stolice.[45] Mohou být rovněž prospěšná při prevenci a léčbě průjmu po užití antibiotik.[46] Zakysané mléčné výrobky (jako například jogurt) mají podobné účinky.[47] Rovněž zinek jako doplněk stravy se zdá být při léčbě i prevenci průjmu u dětí v rozvojovém světě účinný.[48]

Antiemetika

[editovat | editovat zdroj]

Antiemetika mohou být účinná při léčbě zvracení u dětí. Jistá pozitiva vykazuje ondansetron, jehož jediná dávka může snížit nutnost podání nitrožilního roztoku, počet hospitalizací a frekvenci zvracení.[49][50][51] Pomoci může i metoklopramid.[51] Užívání ondansetronu by však mohlo být příčinou častějších návratů do nemocnice u dětí.[52] Ondansetron připravený pro nitrožilní aplikaci lze podat i orálně, existují-li k tomu klinicky opodstatněné důvody.[53] Dimenhydrinát nevykazuje významnější klinické účinky, i když omezuje zvracení.[1]

Antibiotika

[editovat | editovat zdroj]

Antibiotika nejsou k léčbě gastroenteritidy zpravidla předepisována, i když se jejich užití občas doporučuje v případě zvláště závažných symptomů[54] nebo v případě, že existuje podezření na snadno léčitelnou bakteriální infekci či pokud byla tato infekce prokázána.[55] Pokud je nutné nasadit antibiotika, obvykle jsou předepsány makrolidy (jako například azitromycin), jimž je v důsledku nižší míry rezistence dávána přednost před fluorochinolonem.[10] Pseudomembranózní kolitidu, obvykle způsobenou užíváním antibiotik, lze zmírnit ukončením užívání léčivého prostředku, jenž ji způsobil, a léčit buď pomocí metronidazolu nebo vankomycinu.[56] K bakteriím a prvokům, jež lze snadno léčit, řadíme bakterie rodu Shigella[57] Salmonella typhi[58] a Giardia.[25] Pacientům napadeným bakteriemi rodu Giardia nebo parazitickým prvokem Entamoeba histolytica je doporučována léčba tinidazolem, jenž přináší lepší výsledky než metronidazol.[25][59]Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje předepisování antibiotik malým dětem trpícím současně krvavým průjmem i horečkou.[1]

Přípravky proti průjmu

[editovat | editovat zdroj]

Léky proti průjmu přinášejí teoretické riziko komplikací, a i když klinické zkušenosti prokázaly, že riziko není příliš vysoké,[29] nejsou tyto prostředky předepisovány nemocným s krvavým průjmem nebo průjmem komplikovaným horečkou.[60] Loperamid, opioidový analog, se pro symptomatickou léčbu průjmu běžně používá.[61] Není však doporučován k léčbě dětí, neboť může překonat nezralou hematoencefalickou bariéru a způsobit otravu. Subsalicylan bismutitý, nerozpustný komplex trojmocného bismutu a salicylátu, lze u mírných až středně těžkých případů použít,[29] teoreticky je však možná otrava salicyláty.[1]

Epidemiologie

[editovat | editovat zdroj]
Rok života ovlivněný nezpůsobilostí u průjmu na 100 000 obyvatel v roce 2004.
     údaje nejsou k dispozici
     ≤méně než 500
     500–1000
     1000–1500
     1500–2000
     2000–2500
     2500–3000
     3000–3500
     3500–4000
     4000–4500
     4500–5000
     5000–6000
     ≥6000

Odhaduje se, že každým rokem se na světě vyskytne tři až pět miliard případů gastroenteritidy,[15] postihujících zejména děti a obyvatele rozvojových zemí.[9] Na následky nemoci zemřelo v roce 2008 přibližně 1,3 miliónu dětí mladších pěti let,[62] přičemž k většině úmrtí došlo v nejchudších zemích světa.[7] Více než 450 000 těchto úmrtí u dětí mladších 5 let bylo způsobeno v důsledku napadení rotaviry.[63][64]Cholera stojí za přibližně třemi až pěti milióny případů gastroenteritidy a je příčinou úmrtí asi 100 000 lidí ročně.[21] V rozvojových zemích se děti mladší dvou let nezřídka nakazí infekcí, jejímž následkem je klinicky významná gastroenteritida, šestkrát ročně i častěji.[7] U dospělých je onemocnění méně běžné – částečně i díky získané imunitě.[8]

V roce 1980 způsobila gastroenteritida – ze všech ostatních příčin – 4,6 miliónu dětských úmrtí, většinou v rozvojových zemích.[56] Do roku 2000 se počet úmrtí významně snížil (na přibližně 1,5 miliónu úmrtí ročně), a to zejména díky zavedení a širokému využití orální rehydratační terapie.[65] Ve Spojených státech jsou infekce působící gastroenteritidu druhou nejrozšířenější infekcí (po nachlazení) a mají za následek 200 až 375 miliónů případů akutního průjmu[7][8] a kolem deseti tisíc úmrtí ročně,[7] z čehož 150 až 300 jsou děti mladší pěti let.[1]

Gastroenteritida je každoročně hlavním důvodem 3,7 miliónu návštěv u lékaře ve Spojených státech[1] a 3 miliónů návštěv u lékaře ve Francii.[66] Byl vysloven odhad, že ve Spojených státech stojí gastroenteritida jako celek 23 miliard dolarů ročně;[67] náklady na léčbu gastroenteritidy způsobené rotavirem se odhadují na přibližně 1 miliardu dolarů ročně.[1] Nemoc sehrála důležitou roli v mnoha vojenských akcích a existuje domněnka, že dala vzniknout úsloví „bez odvahy není slávy“ („no guts no glory“ – guts je hovorový výraz pro odvahu, ale i označení pro vnitřnosti).[7]

Výskyt u zvířat

[editovat | editovat zdroj]

Gastroenteritidu psů a koček způsobuje řada týchž činitelů jako u člověka. Nejběžnějšími původci jsou následující organismy – Campylobacter, Clostridioides difficile, Clostridium perfringens a Salmonella.[68] Symptomy mohou být vyvolány i mnoha jedovatými rostlinami.[69] Někteří původci nemoci napadají jen jisté zvířecí druhy. Koronavirus přenosné gastroenteritidy (TGEV) se objevuje u prasat a způsobuje zvracení, průjem a dehydrataci.[70] Vědci se domnívají, že virus je na prasata přenášen volně žijícími ptáky. Specifická léčba onemocnění neexistuje,[71] choroba však není přenosná na člověka.[72]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gastroenteritis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z SINGH, Amandeep. Pediatric Emergency Medicine Practice Acute Gastroenteritis — An Update. Emergency Medicine Practice. 2010. Dostupné online. 
  2. ↑ Tate JE, Burton AH, Boschi-Pinto C, Steele AD, Duque J, Parashar UD. 2008 estimate of worldwide rotavirus-associated mortality in children younger than 5 years before the introduction of universal rotavirus vaccination programmes: a systematic review and meta-analysis. The Lancet Infectious Diseases. 2012, s. 136–41. DOI 10.1016/S1473-3099(11)70253-5. PMID 22030330. 
  3. ↑ Marshall JA, Bruggink LD. The dynamics of norovirus outbreak epidemics: recent insights. International Journal of Environmental Research and Public Health. 2011, s. 1141–9. DOI 10.3390/ijerph8041141. PMID 21695033. 
  4. ↑ Man SM. The clinical importance of emerging Campylobacter species. Nature Reviews. Gastroenterology & Hepatology. 2011, s. 669–85. DOI 10.1038/nrgastro.2011.191. PMID 22025030. 
  5. ↑ Gastroenteritis [online]. [cit. 2012-01-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Rudy's List of Archaic Medical Terms. www.antiquusmorbus.com [online]. [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-09. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Mandell 2010 Chp. 93
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m Eckardt AJ, Baumgart DC. Viral gastroenteritis in adults. Recent Patents on Anti-infective Drug Discovery. 2011, s. 54–63. PMID 21210762. 
  9. ↑ a b c d e f g h i WEBBER, Roger. Communicable disease epidemiology and control : a global perspective. 3rd. vyd. Wallingford, Oxfordshire: Cabi, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-84593-504-7. S. 79. 
  10. ↑ a b c d e GALANIS, E. Campylobacter and bacterial gastroenteritis.. CMAJ : Canadian Medical Association. 2007 Sep 11, s. 570–1. DOI 10.1503/cmaj.070660. PMID 17846438. 
  11. ↑ a b MELONI, A, Locci, D, Frau, G, Masia, G, Nurchi, AM, Coppola, RC. Epidemiology and prevention of rotavirus infection: an underestimated issue?. The journal of maternal-fetal & neonatal medicine : the official journal of the European Association of Perinatal Medicine, the Federation of Asia and Oceania Perinatal Societies, the International Society of Perinatal Obstetricians. 2011 Oct, s. 48–51. DOI 10.3109/14767058.2011.601920. PMID 21749188. 
  12. ↑ Toolkit [online]. [cit. 2012-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-04-2012. 
  13. ↑ a b c d Management of acute diarrhoea and vomiting due to gastoenteritis in children under 5 [online]. 2009. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e f Tintinalli, Judith E. Emergency Medicine: A Comprehensive Study Guide (Emergency Medicine (Tintinalli)). New York: McGraw-Hill Companies, 2010. ISBN 0-07-148480-9. S. 830–839. 
  15. ↑ a b c d ELLIOTT, EJ. Acute gastroenteritis in children.. BMJ (Clinical research ed.). 2007 Jan 6, s. 35–40. DOI 10.1136/bmj.39036.406169.80. PMID 17204802. 
  16. ↑ a b c d SZAJEWSKA, H, Dziechciarz, P. Gastrointestinal infections in the pediatric population.. Current opinion in gastroenterology. 2010 Jan, s. 36–44. DOI 10.1097/MOG.0b013e328333d799. PMID 19887936. 
  17. ↑ Dennehy PH. Viral gastroenteritis in children. The Pediatric Infectious Disease Journal. 2011, s. 63–4. DOI 10.1097/INF.0b013e3182059102. PMID 21173676. 
  18. ↑ a b c d e f g WEBB, A, Starr, M. Acute gastroenteritis in children.. Australian family physician. 2005 Apr, s. 227–31. PMID 15861741. 
  19. ↑ Desselberger U, Huppertz HI. Immune responses to rotavirus infection and vaccination and associated correlates of protection. The Journal of Infectious Diseases. 2011, s. 188–95. DOI 10.1093/infdis/jiq031. PMID 21288818. 
  20. ↑ NYACHUBA, DG. Foodborne illness: is it on the rise?. Nutrition Reviews. 2010 May, s. 257–69. DOI 10.1111/j.1753-4887.2010.00286.x. PMID 20500787. 
  21. ↑ a b CHARLES, RC, Ryan, ET. Cholera in the 21st century.. Current opinion in infectious diseases. 2011 Oct, s. 472–7. DOI 10.1097/QCO.0b013e32834a88af. PMID 21799407. 
  22. ↑ MOUDGAL, V, Sobel, JD. Clostridium difficile colitis: a review.. Hospital practice (1995). 2012 Feb, s. 139–48. DOI 10.3810/hp.2012.02.954. PMID 22406889. 
  23. ↑ LIN, Z, Kotler, DP; Schlievert, PM; Sordillo, EM. Staphylococcal enterocolitis: forgotten but not gone?. Digestive diseases and sciences. 2010 May, s. 1200–7. PMID 19609675. 
  24. ↑ a b LEONARD, J, Marshall, JK, Moayyedi, P. Systematic review of the risk of enteric infection in patients taking acid suppression.. The American journal of gastroenterology. 2007 Sep, s. 2047–56; quiz 2057. DOI 10.1111/j.1572-0241.2007.01275.x. PMID 17509031. 
  25. ↑ a b c d ESCOBEDO, AA, Almirall, P, Robertson, LJ, Franco, RM, Hanevik, K, Mørch, K, Cimerman, S. Giardiasis: the ever-present threat of a neglected disease.. Infectious disorders drug targets. 2010 Oct, s. 329–48. PMID 20701575. 
  26. ↑ GRIMWOOD, K, Forbes, DA. Acute and persistent diarrhea.. Pediatric clinics of North America. 2009 Dec, s. 1343–61. DOI 10.1016/j.pcl.2009.09.004. PMID 19962025. 
  27. ↑ LAWRENCE, DT, Dobmeier, SG; Bechtel, LK; Holstege, CP. Food poisoning.. Emergency medicine clinics of North America. 2007 May, s. 357–73; abstract ix. DOI 10.1016/j.emc.2007.02.014. PMID 17482025. 
  28. ↑ STEINER, MJ, DeWalt, DA, Byerley, JS. Is this child dehydrated?. JAMA : the Journal of the American Medical Association. 2004 Jun 9, s. 2746–54. DOI 10.1001/jama.291.22.2746. PMID 15187057. 
  29. ↑ a b c The Oxford Textbook of Medicine. Redakce Warrell D.A., Cox T.M., Firth J.D., Benz E.J.. 4th. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-19-262922-0.  Archivovaná kopie. otm.oxfordmedicine.com [online]. [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  30. ↑ Viral Gastroenteritis [online]. 2011 [cit. 2012-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-04-2012. 
  31. ↑ a b c WORLD HEALTH ORGANIZATION. Rotavirus vaccines: an update. Weekly epidemiological record. 2009, s. 533–540. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. 
  32. ↑ GIAQUINTO, C, Dominiak-Felden G, Van Damme P, Myint TT, Maldonado YA, Spoulou V, Mast TC, Staat MA. Summary of effectiveness and impact of rotavirus vaccination with the oral pentavalent rotavirus vaccine: a systematic review of the experience in industrialized countries. Human Vaccines. July, s. 734–748. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. DOI 10.4161/hv.7.7.15511. PMID 21734466. 
  33. ↑ JIANG, V, Jiang B, Tate J, Parashar UD, Patel MM. Performance of rotavirus vaccines in developed and developing countries. Human Vaccines. 2010, s. 532–542. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. PMID 20622508. 
  34. ↑ PATEL, MM, Steele, D, Gentsch, JR, Wecker, J, Glass, RI, Parashar, UD. Real-world impact of rotavirus vaccination.. The Pediatric Infectious Disease Journal. 2011 Jan, s. S1-5. DOI 10.1097/INF.0b013e3181fefa1f. PMID 21183833. 
  35. ↑ US CENTER FOR DISEASE CONTROL AND PREVENTION. Delayed onset and diminished magnitude of rotavirus activity—United States, November 2007 – May 2008. Morbidity and Mortality Weekly Report. 2008, s. 697–700. Dostupné online [cit. 3 May 2012]. 
  36. ↑ Reduction in rotavirus after vaccine introduction—United States, 2000–2009. MMWR Morb. Mortal. Wkly. Rep.. 2009, s. 1146–9. Dostupné online. PMID 19847149. 
  37. ↑ TATE, JE, Cortese, MM, Payne, DC, Curns, AT, Yen, C, Esposito, DH, Cortes, JE, Lopman, BA, Patel, MM, Gentsch, JR, Parashar, UD. Uptake, impact, and effectiveness of rotavirus vaccination in the United States: review of the first 3 years of postlicensure data.. The Pediatric Infectious Disease Journal. 2011 Jan, s. S56-60. DOI 10.1097/INF.0b013e3181fefdc0. PMID 21183842. 
  38. ↑ SINCLAIR, D, Abba, K, Zaman, K, Qadri, F, Graves, PM. Oral vaccines for preventing cholera.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2011 Mar 16, s. CD008603. DOI 10.1002/14651858.CD008603.pub2. PMID 21412922. 
  39. ↑ Alhashimi D, Al-Hashimi H, Fedorowicz Z. Antiemetics for reducing vomiting related to acute gastroenteritis in children and adolescents. Redakce Alhashimi Dunia. Cochrane Database Syst Rev. 2009, s. CD005506. DOI 10.1002/14651858.CD005506.pub4. PMID 19370620. 
  40. ↑ Tytgat GN. Hyoscine butylbromide: a review of its use in the treatment of abdominal cramping and pain. Drugs. 2007, s. 1343–57. PMID 17547475. 
  41. ↑ BestBets: Fluid Treatment of Gastroenteritis in Adults [online]. Dostupné online. 
  42. ↑ Canavan A, Arant BS. Diagnosis and management of dehydration in children. Am Fam Physician. 2009, s. 692–6. PMID 19817339. 
  43. ↑ Gregorio GV, Gonzales ML, Dans LF, Martinez EG. Polymer-based oral rehydration solution for treating acute watery diarrhoea. Redakce Gregorio Germana V. Cochrane Database Syst Rev. 2009, s. CD006519. DOI 10.1002/14651858.CD006519.pub2. PMID 19370638. 
  44. ↑ a b c d King CK, Glass R, Bresee JS, Duggan C. Managing acute gastroenteritis among children: oral rehydration, maintenance, and nutritional therapy. MMWR Recomm Rep. 2003, s. 1–16. Dostupné online. PMID 14627948. 
  45. ↑ Allen SJ, Martinez EG, Gregorio GV, Dans LF. Probiotics for treating acute infectious diarrhoea. Redakce Allen Stephen J. Cochrane Database Syst Rev. 2010, s. CD003048. DOI 10.1002/14651858.CD003048.pub3. PMID 21069673. 
  46. ↑ HEMPEL, S, Newberry, SJ; Maher, AR; Wang, Z; Miles, JN; Shanman, R; Johnsen, B; Shekelle, PG. Probiotics for the prevention and treatment of antibiotic-associated diarrhea: a systematic review and meta-analysis.. JAMA : the journal of the American Medical Association. 2012 May 9, s. 1959–69. PMID 22570464. 
  47. ↑ MACKWAY-JONES, Kevin. Does yogurt decrease acute diarrhoeal symptoms in children with acute gastroenteritis? [online]. 2007. Dostupné online. 
  48. ↑ TELMESANI, AM. Oral rehydration salts, zinc supplement and rota virus vaccine in the management of childhood acute diarrhea.. Journal of family and community medicine. 2010 May, s. 79–82. DOI 10.4103/1319-1683.71988. PMID 21359029. 
  49. ↑ DeCamp LR, Byerley JS, Doshi N, Steiner MJ. Use of antiemetic agents in acute gastroenteritis: a systematic review and meta-analysis. Arch Pediatr Adolesc Med. 2008, s. 858–65. DOI 10.1001/archpedi.162.9.858. PMID 18762604. 
  50. ↑ Mehta S, Goldman RD. Ondansetron for acute gastroenteritis in children. Can Fam Physician. 2006, s. 1397–8. Dostupné online. PMID 17279195. 
  51. ↑ a b FEDOROWICZ, Z, Jagannath, VA, Carter, B. Antiemetics for reducing vomiting related to acute gastroenteritis in children and adolescents.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2011 Sep 7, s. CD005506. DOI 10.1002/14651858.CD005506.pub5. PMID 21901699. 
  52. ↑ Sturm JJ, Hirsh DA, Schweickert A, Massey R, Simon HK. Ondansetron use in the pediatric emergency department and effects on hospitalization and return rates: are we masking alternative diagnoses?. Ann Emerg Med. 2010, s. 415–22. DOI 10.1016/j.annemergmed.2009.11.011. PMID 20031265. 
  53. ↑ Ondansetron [online]. 2011 [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-06. 
  54. ↑ Traa BS, Walker CL, Munos M, Black RE. Antibiotics for the treatment of dysentery in children. Int J Epidemiol. 2010, s. i70–4. DOI 10.1093/ije/dyq024. PMID 20348130. 
  55. ↑ Grimwood K, Forbes DA. Acute and persistent diarrhea. Pediatr. Clin. North Am.. 2009, s. 1343–61. DOI 10.1016/j.pcl.2009.09.004. PMID 19962025. 
  56. ↑ a b MANDELL, Gerald L.; BENNETT, John E.; DOLIN, Raphael. Mandell's Principles and Practices of Infection Diseases. 6th. vyd. [s.l.]: Churchill Livingstone, 2004. Dostupné online. ISBN 0-443-06643-4.  Archivovaná kopie. www.ppidonline.com [online]. [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  57. ↑ CHRISTOPHER, PR, David, KV, John, SM, Sankarapandian, V. Antibiotic therapy for Shigella dysentery.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2010 Aug 4, s. CD006784. DOI 10.1002/14651858.CD006784.pub4. PMID 20687081. 
  58. ↑ EFFA, EE, Lassi, ZS, Critchley, JA, Garner, P, Sinclair, D, Olliaro, PL, Bhutta, ZA. Fluoroquinolones for treating typhoid and paratyphoid fever (enteric fever).. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2011 Oct 5, s. CD004530. DOI 10.1002/14651858.CD004530.pub4. PMID 21975746. 
  59. ↑ GONZALES, ML, Dans, LF, Martinez, EG. Antiamoebic drugs for treating amoebic colitis.. Cochrane database of systematic reviews (Online). 2009 Apr 15, s. CD006085. DOI 10.1002/14651858.CD006085.pub2. PMID 19370624. 
  60. ↑ Harrison's Principles of Internal Medicine. 16th. vyd. [s.l.]: McGraw-Hill Dostupné v archivu pořízeném dne 04-08-2012. ISBN 0-07-140235-7.  Archivovaná kopie. books.mcgraw-hill.com [online]. [cit. 2014-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  61. ↑ FELDMAN, Mark; FRIEDMAN, Lawrence S.; SLEISENGER, Marvin H. Sleisenger & Fordtran's Gastrointestinal and Liver Disease. 7th. vyd. [s.l.]: Saunders, 2002. Dostupné online. ISBN 0-7216-8973-6. 
  62. ↑ BLACK, RE, Cousens, S, Johnson, HL, Lawn, JE, Rudan, I, Bassani, DG, Jha, P, Campbell, H, Walker, CF, Cibulskis, R, Eisele, T, Liu, L, Mathers, C, Child Health Epidemiology Reference Group of WHO and, UNICEF. Global, regional, and national causes of child mortality in 2008: a systematic analysis.. Lancet. 2010 Jun 5, s. 1969–87. DOI 10.1016/S0140-6736(10)60549-1. PMID 20466419. 
  63. ↑ TATE, JE, Burton, AH, Boschi-Pinto, C, Steele, AD, Duque, J, Parashar, UD, WHO-coordinated Global Rotavirus Surveillance, Network. 2008 estimate of worldwide rotavirus-associated mortality in children younger than 5 years before the introduction of universal rotavirus vaccination programmes: a systematic review and meta-analysis.. The Lancet infectious diseases. 2012 Feb, s. 136–41. DOI 10.1016/S1473-3099(11)70253-5. PMID 22030330. 
  64. ↑ WORLD HEALTH ORGANIZATION. Global networks for surveillance of rotavirus gastroenteritis, 2001–2008. Weekly Epidemiological Record. 2008, s. 421–428. Dostupné online [cit. 10 May 2012]. 
  65. ↑ Victora CG, Bryce J, Fontaine O, Monasch R. Reducing deaths from diarrhoea through oral rehydration therapy. Bull. World Health Organ.. 2000, s. 1246–55. PMID 11100619. 
  66. ↑ FLAHAULT, A, Hanslik, T. [Epidemiology of viral gastroenteritis in France and Europe].. Bulletin de l'Academie nationale de medecine. 2010 Nov, s. 1415–24; discussion 1424-5. PMID 22046706. 
  67. ↑ ALBERT, edited by Neil S. Skolnik ; associate editor, Ross H. Essential infectious disease topics for primary care. Totowa, NJ: Humana Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-58829-520-0. S. 66. 
  68. ↑ WEESE, JS. Bacterial enteritis in dogs and cats: diagnosis, therapy, and zoonotic potential.. The Veterinary clinics of North America. Small animal practice. 2011 Mar, s. 287–309. DOI 10.1016/j.cvsm.2010.12.005. PMID 21486637. 
  69. ↑ ROUSSEAUX, Wanda Haschek, Matthew Wallig, Colin. Fundamentals of toxicologic pathology. 2nd ed.. vyd. London: Academic, 2009. Dostupné online. ISBN 9780123704696. S. 182. 
  70. ↑ MACLACHLAN, edited by N. James, Dubovi, Edward J. Fenner's veterinary virology. 4th ed.. vyd. Amsterdam: Elsevier Academic Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9780123751584. S. 399. 
  71. ↑ AL.], edited by James G. Fox ... [et. Laboratory animal medicine. 2nd ed.. vyd. Amsterdam: Academic Press, 2002. Dostupné online. ISBN 9780122639517. S. 649. 
  72. ↑ AL.], edited by Jeffrey J. Zimmerman ... [et. Diseases of swine. 10th ed.. vyd. Chichester, West Sussex: Wiley-Blackwell Dostupné online. ISBN 9780813822679. S. 504. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOLIN, [edited by] Gerald L. Mandell, John E. Bennett, Raphael. Mandell, Douglas, and Bennett's principles and practice of infectious diseases. 7th ed.. vyd. Philadelphia, PA: Churchill Livingstone/Elsevier, 2010. ISBN 0-443-06839-9. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gastroenteritida&oldid=23841034“