Gabriela Habsburská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gabriela Habsburská

Gabriela Habsburská (2012)
Narození 14. října 1956 (61 let)
Lucemburk
Alma mater Mnichovská univerzita
Rodiče Otto von Habsburg a Regina Sasko-Meiningenská
Příbuzní Walburga Habsburg Douglas
Monika Habsbursko-Lotrinská
Jiří Habsbursko-Lotrinský
Karel Habsbursko-Lotrinský
Andrea Habsburská
Michaela Habsbursko-Lotrinská
Web www.habsburg.de
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriela Habsburská, resp. Habsbursko-Lotrinská (německy Gabriela von Habsburg-Lothringen, * 14. října 1956 Lucemburk) je německá sochařka a profesorka umění, žijící v Bavorsku, poblíž Starnberského jezera. Tvoří především abstraktní skulptury z ušlechtilé oceli, ale částečně též grafiky a litografie. V roce 2007 získala gruzínské občanství a od roku 2009 je velvyslankyní Gruzie v Německu[1]. Je vnučka posledního rakouského císaře Karla I.

Vzdělání, osobní vývoj a politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě roku 1976 v Tutzingu (Bavorsko) studovala v letech 1976 – 1978 filosofii na Mnichovské univerzitě a následně v letech 1978 – 1982 umění na Akademii výtvarného umění v Mnichově (Akademie der bildenden Künste in München) u Roberta Jacobsena a Eduarda Paolozziho.

V roce 2001 získala profesuru na Akademii umění Tbilisi, Gruzie a od r. 2001 do r. 2005 podepsala učitelskou smlouvu na Letní akademii v Neustadt an der Donau. Od roku 2005 také smlouvu na Akademii Bad Reichenhall. Vedle toho vyučuje od roku 2004 umění na BOS Scheyern.

Dne 26. května 2007 jí udělil gruzínský prezident Michail Saakašvili gruzínské občanství.

6. listopadu 2009 bylo v gruzínském parlamentu schváleno jmenování Gabriely von Habsburg do funkce velvyslankyně Gruzie ve Spolkové republice Německo.[2]

Od 22. března 2010 je Gabriela Habsburg-Lothringen německým Zahraničním úřadem akreditována jako velvyslankyně[3][4] a od té doby žije přes týden v Berlíně[5] a na víkendy se vrací do svého sídla v Bavorsku na Štarnberském jezeře.[5][6]

Od března 2010 zastupuje Gabriela von Habsburg Gruzii v Mezinárodní radě jednoty Rakouské zahraniční služby.[7]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Gabriela von Habsburg je čtvrtým potomkem Oty Habsburského (1912-2011) a Reginy Sasko-Meinigenské (1925-2010). Gabriela se vdala za německého právníka Christiana Meistera (* 1. září 1954) civilně 30. srpna 1978 v Pöckingu a církevně 5. září 1978 v St. Odile. V roce 1997 se rozvedli a manželství bylo kanonicky anulováno. Gabriela byla jediná ze sedmi dětí svých rodičů, jejíž manžel neměl titul, ani neměl aristokratický původ. Spolu mají tři děti (1 syna a 2 dcery):

Po smrti své matky převzala Gabriela von Habsburg v únoru 2010 její úřad velmistryně Řádu hvězdového kříže, který je spojen s titulem Nejvyšší strážkyně řádu.[8]

Stálé výstavy a zastoupení[editovat | editovat zdroj]

  • od r. 1989 Autoren Galerie 1, München
  • od r. 1989 Susan Conway Carrol Galery, Washington D.C., USA
  • od r. 2000 Galerie Leupi, Zofingen, Švýcarsko

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gabriela von Habsburg: Skulpturen. S texty Mathiase Frehnera a Carly Schulz-Hofmannové. Bucher Druck Verlag Netzwerk, 1. Auflage, Hohenems 2007, ISBN 978-3-902612-20-5.
  • Gabriela von Habsburg: Sculptures (anglické vydání), ISBN 978-3-902612-31-1.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Gabriela von Habsburg měla a má ročně více výstav v různých státech Evropy a USA. Od roku 1990 je též výrazně aktivní v někdejších komunistických zemích.

Veřejné dražby a prodej[editovat | editovat zdroj]

  • 2000 město Tbilisi, Gruzie
  • 1999 město Betlém, Palestina
  • 1998 sochařský park Sárospatak, Maďarsko
  • 1998 galerie Murska Sobota, Slovinsko
  • 1998 City Museum of Skopje, Makedonie
  • 1997 Městská galerie, Budapešť
  • 1997 Gemeinde Hesperingen, Lucemburk
  • 1997 Město Letenye, Maďarsko
  • 1996 Museum Würth, Künzelsau
  • 1995 Univerzita Salzburg, Rakousko
  • 1995 Museum zahraničního umění, Riga, Lotyšsko
  • 1994 Ernst Museum, Budapešť, Maďarsko
  • 1994 Muzeum Achmatova, St. Petěrburk
  • 1994 Museion Bozen, Bolzano, Itálie
  • 1994 Voest Alpine MCE, Linec
  • 1992 Město Veszprém, Maďarsko
  • 1992 Lankó Dezsö Múzeum Veszprém, Maďarsko
  • 1990 National Academy of Science, Washington
  • 1985 Museum Ferdinandeum, Innsbruck

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1991 Stipendium na výtvarné umění a architekturu Sudetoněmeckého zemského spolku
  • 1995 Umělecká cena Masarykovy akademie umění
  • 1996 Pomník k otevření hranic u Sopronu
  • 2000 Umělecká cena Unie evropského umění
  • od roku 1994 tvorba filmového ocenění "MediaNet-Award"
  • od roku 1996 tvorba filmového ocenění "VFF TV-Movie Award"
  • od roku 1997 tvorba filmového ocenění "High Hopes Award"
  • od roku 1997 tvorba filmového ocenění "CineMerit Award"
  • od roku 1998 tvorba filmového ocenění "Deutscher Filmschulpreis"

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriela von Habsburg na německé Wikipedii.

  1. http://www.civil.ge/eng/article.php?id=21648
  2. Civil Georgia, Daily News Online:Parliament Approves New Ambassador to Germany, 6. listopadu 2009. Abgerufen am 23. August 2010.
  3. Auswärtiges Amt: Botschaft von Georgien: I.E. Frau Gabriela Habsburg-Lothringen, außerordentliche und bevollmächtigte Botschafterin (22.03.2010). Abgerufen am 4. Dezember 2010.
  4. Elke Windisch: Porträt: Gabriela von Habsburg: „Neue Durchblicke bekommen“. In: Der Tagesspiegel, 28. Oktober 2009. Abgerufen am 20. Juli 2011.
  5. a b Wie die Kaiser-Enkelin zur Botschafterin Georgiens wurde. (… zur Einweihung kam der Präsident und hat mir einen Pass verliehen. Das war für mich eine große Ehre und Überraschung.) v: Die Presse, vydání 12. května 2011. Abgerufen am 17. Juli 2011.
  6. Wohnhaus Habsburg in Seeheim. In: muenchenarchitektur.com, Plattform für zeitgenössische Architektur, Design und Kunst in München und Bayern, ohne Datum. Abgerufen am 17. Juli 2011.
  7. Internationaler Rat – Österreichischer Auslandsdienst. Abgerufen am 4. Juni 2010.
  8. Stephan Baier: Habsburgische Charmeoffensive für Georgien. In: Die Tagespost, 11. května 2010, str. 8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]