Eduardo Paolozzi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eduardo Paolozzi
NewtonBlakePaolozzi1.jpg
Narození 7. března 1924
Leith
Úmrtí 22. dubna 2005 (ve věku 81 let)
Londýn
Bydliště Leith
Národnost Italský Skot
Alma mater Edinburgh College of Art
Slade School of Fine Art
Saint Martin's School of Art
Zaměstnavatelé Saint Martin's School of Art
Royal College of Art
Ocenění komandér Řádu britského impéria (1967)
Goethe-Medaille (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Newton, British Library (Blake - Paolozzi)

Sir Eduardo Luigi Paolozzi, CBE RA (7. března 1924, Leith22. dubna 2005, Londýn) byl skotský sochař, grafik a průmyslový návrhář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Paolozzi se narodil v Leithu poblíž Edinburghu jako syn italských imigrantů, kteří zde provozovali krámek se zmrzlinou. Několikrát byl o prázdninách na táborech fašistické mládeže v Itálii.[1] Roku 1940, kdy Itálie vyhlásila válku Británii, byl spolu s dalšími Italy na tři měsíce internován. Jeho otec, dědeček a strýc byli vypovězeni ze země a zahynuli, když loď, kterou cestovali do Kanady, potopila německá ponorka.

Paolozzi studoval od roku 1943 na Edinburgh College of Art, krátce sloužil v armádě (1943) a pobyl na Ruskin school of art v Oxfordu (1944) a pokračoval ve studiu sochařství na Slade School of Fine Art, University College London až do roku 1947. Po své první autorské výstavě v Londýně, která byla velkým úspěchem, se odstěhoval do Paříže. Během pařížského pobytu v letech 1947 – 1949, který ovlivnil jeho další práci, se Paolozzi seznámil s Alberto Giacomettim, Jean Arpem, Constantinem Brâncușim, Georges Braquem a Fernandem Légerem.

V roce 1952 patřil k zakladatelům The Independent Group na Institute of Contemporary Arts v Londýně, která se stala předchůdcem hnutí Pop art v Británii a později v USA.

V 60. letech vyučoval sochařství a keramiku na Hochschule für Bilddende Künste v Hamburku (1960–62), na University of California, Berkeley (1968) a Royal College of Art v Londýně. Vystavoval na Bienále v Benátkách (Sv. Šebestián, 1960) a na výstavách Documenta v Kasselu v letech 1959, 1964, 1968 a 1977.

Od roku 1974 pracoval v rámci akademického výměnného programu v Berlíně, v letech 1977-1981 na Univerzitě aplikovaných věd (Fachhochschule) v Kolíně nad Rýnem a později vyučoval na Akademie der Bildenden Künste v Mnichově.

V roce 1994 věnoval velkou část svého díla do sbírek Scottish National Gallery of Modern Art v Edinburgu. To je vystaveno od roku 1999 v nově založené Dean Gallery (součást National Galleries of Scotland) spolu s rekonstruovanými ateliéry Paolozziho z Londýna a Mnichova.

Roku 2001 utrpěl Paolozzi těžký záchvat mozkové mrtvice, po kterém zůstal upoután na invalidní vozík. Zemřel roku 2005 ve věku 81 let.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Head of Invention, Londýn 2007

Ve 40. letech Paolozzi vytvořil řadu soch inspirovaných surrealismem (Horse's Head, 1946) a sérii koláží v nichž spojoval svou zálibu v moderních strojích se surrealistickými náměty. Jeho koláž I was a Rich Man's Plaything z roku 1947 je považována za první dílo Pop artu. Pro sochy sbíral a sestavoval části železného odpadu ze skládek. Během pobytu v Paříži tvořil sádrové reliéfy.

St.Sebastian III, 1958

V 50. letech se zabýval modelováním lidských figur, do jejichž povrchu otiskoval různé kovové součástky a poté sochy odléval do bronzu (St Sebastian I, 1957). V 60. letech začala jeho spolupráce s průmyslovými firmami, s jejichž pomocí konstruoval sochy z aluminia nebo chromované oceli (Kimo, 1967)[2]. Jeho grafické práce z tohoto období byly velmi progresivní, zejména pokud šlo o užití serigrafie. Odkazoval v nich k popové kultuře a užíval metaforické zobrazení technologie. V roce 1962 spolupracoval s Ronald Brooks Kitajem, který o rok později vystavil koláže inspirované teoretickými pracemi německého historika umění Aby Warburga v Marlborough New London Gallery v Londýně.

Mozaika, Tottenham Court Road station, Londýn
Yorkshire Sculpture Park

V 70. letech Paolozzi experimentoval se dřevem a tvořil abstraktní reliéfy skládané z geometrických i biomorfních prvků. V 80. letech vznikaly jeho velké plastiky hlav rozdělených na sekce a znovu volně spojených. Hlavy byly i tématem jeho koláží a jiných sochařských děl (Portrét Richarda Rogerse, 1988).[3]

Realizace určené do veřejného prostoru jsou konstruované jako hold renesančním myslitelům (For Leonardo, 1989), vědě a moderní technice nebo jako inspirace pro dětskou fantazii (Yorkshire Sculpture Park, Rheingartenbrunnen v Kolíně nad Rýnem, 19894-86) ). Jako symbol moderního věku vystavuje Skotská národní galerie Paolozziho obří sochu římského boha ohně a kovářství, napůl lidskou figuru, napůl stroj (Vulcan, 1998-1999).[4]

Cykly serigrafií[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 As Is When (odkaz na filosofii Ludwiga Wittgensteina)
  • 1967 Moonstrips Empire News
  • 1967 Universal Electronic Vacuum
  • 1970 General Dynamic Fun
  • 1970 Secrets of Life – The Human Machine and How it Works (z vědeckých ilustrací knih Fritze Kahna)

Realizace a sochy ve sbírkách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

A Maximis Ad Minima, Kew Gardens London
For Leonardo, Mnichov
Ventilační věž, Pimlico Tube Station, Londýn
  • 1956 Krokodeel, Lehmbruck-Museum, Duisburg
  • 1967/68 Domino, Scottish National Gallery in Edinburgh
  • 1973/74 Homenaje a Gaudí, Parque Municipal García Sanabria, Santa Cruz de Tenerife
  • 80. léta, mozaiky, celkem 1000 m2, Tottenham Court Road underground station, Londýn
  • 1980 Camera, Evropský patentový úřad, Mnichov
  • 1981 dveře s hliníkovým reliéfem, Hunterian Art Gallery, University of Glasgow
  • 1985 Katastrophenbrunnen, Britzer Garten v Berlíně
  • 1986 Pro Leonardo, Pinakotéka v Mnichově
  • 1989 Head of Invention, Design Museum, Londýn
  • 1994 Daedalus on Wheels, Jesus College Universiteit van Cambridge
  • 1995 Newton (podle Blakea), piazza British Library
  • Faraday , University of Birmingham, Birmingham
  • The Manuscript of Monte Casino (palm, limb, foot, třídílná socha), Leith Walk, Edinburgh
  • A Maximis Ad Minima, Kew Gardens, Londýn
  • Acropolis, Dillingen

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Telegraph, Nekrolog
  2. Kimo, 1967
  3. Portrét Richarda Rogerse
  4. Vulcan, 1998-99

Literatura[editovat | editovat zdroj]

výběr
  • U. M. Schneede: Eduardo Paolozzi, Stuttgart, 1970; ang. překlad, London, 1971
  • Eduardo Paolozzi, F. Whitford, London, Tate, 1971
  • Eduardo Paolozzi, F. Whitford et al., W. Berlin, N.G., 1975
  • Eduardo Paolozzi: Sculpture, Drawings, Collages and Graphics, F. Whitford, R. Spencer and W. Schmied, ACGB, 1976–7
  • R. Miles: The Complete Prints of Eduardo Paolozzi: Prints, Drawings, Collages, 1944–77, London, 1977
  • W. Konnertz: Eduardo Paolozzi, Kolín nad Rýnem, 1984
  • Eduardo Paolozzi: Recurring Themes, R. Spencer, R. Seitz and C. Frayling, Edinburgh, Royal Scot. Acad.; Munich, Lenbachhaus; Cologne, Mus. Ludwig; 1984–5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]