Přeskočit na obsah

František Xaver z Orsini-Rosenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Xaver kníže z Orsini-Rosenbergu
(rytina, 1783, sbírky Rakouské národní knihovny)
Nejvyšší císařský komoří
Ve funkci:
1775 – 1796
PředchůdceJindřich Josef z Auerspergu
NástupceFrantišek z Colloredo-Waldsee
První ministr (předseda regentské rady) v Toskánsku
Ve funkci:
18. srpna 1765 – 28. prosince 1770
Císařský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1756 – 1765
PředchůdceKryštof Antonín Migazzi
NástupceAugust Antonín Josef z Lobkowicz
Narození6. dubna 1723
Vídeň
Úmrtí14. listopadu 1796 (ve věku 73 let)
Vídeň
RodičeWolfgang Sigismund von Orsini-Rosenberg
Profesepolitik a diplomat
CommonsFranz Xaver Wolfgang von Orsini-Rosenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Volfgang kníže z Orsini-Rosenbergu (německy Franz Xaver Wolfgang Joseph Cölestin Fürst von Orsini und Rosenberg, 6. dubna 1723 Vídeň – 14. listopadu 1796 Vídeň) byl rakouský šlechtic, diplomat, státník a dvořan ve službách Habsburků. Od mládí působil v diplomacii, byl vyslancem v Dánsku a Španělsku, poté zastával funkci prvního ministra v Toskánském velkovévodství a nakonec byl dlouholetým nejvyšším komořím císařského dvora (1775–1796). [1] Patřil k důvěrníkům Marie Terezie a přátelům jejího nástupce Josefa II. Za vlády Leopolda II. byl povýšen na knížete (1790). Proslul také jako mecenáš umění, mimo jiné podporoval W. A. Mozarta.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého šlechtického rodu Orsini-Rosenbergů, narodil se jako nejstarší syn korutanského místodržitele hraběte Volfganga Zikmunda z Orsini-Rosenbergu (1682–1739) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky z Hohenfeldu.[2] Vystudoval práva ve Vídni a již v mládí vstoupil do diplomatických služeb Habsburků. Ještě za války o rakouské dědictví pobýval krátce v Londýně, kam doprovázel svého strýce Filipa Josefa[3][4], poté byl v letech 1748–1750 zplnomocněným ministrem v Miláně. V letech 1750–1757 byl vyslancem v Kodani. Poté byl v letech 1757–1765 velvyslancem v Madridu, kde měl důležitou úlohu během sedmileté války, především zde ale vyjednal sňatek infantky Marie Ludoviky s arcivévodou Petrem Leopoldem. Během vyjednávaní dynasticky vlivné sňatkové aliance obdržel v roce 1763 Řád zlatého rouna.[5] Marii Ludoviku pak osobně doprovodil ke svatebnímu obřadu do Innsbrucku.

Vyobrazení knížete Orsini-Rosenberga na minci z roku 1793

Těsně po svatbě arcivévody Leopolda s Marií Ludovikou zemřel v Innsbrucku císař František Štěpán a osmnáctiletý Leopold po něm jako druhorozený syn zdědil Toskánské velkovévodství. Orsini-Rosenberg byl vybrán, aby Leopolda s novomanželkou následoval do Florencie, kde měl působit jako poradce a zároveň informovat o dění v Toskánsku Marii Terezii. V letech 1765–1770 byl v Toskánsku v podstatě prvním ministrem, respektive předsedou regentské rady s rozsáhlými kompetencemi pro vojenské a finanční záležitosti.[6] Pod jeho vedením se Toskánské velkovévodství během několika málo let stalo jednou z nejlépe spravovaných zemí v duchu osvícenství.

Zámek Rosegg (Korutansko), hlavní sídlo rodu Orsini-Rosenbergů

V roce 1770 požádal o uvolnění ze státních služeb a začal se věnovat správě svých statků v Korutansku zděděných po otci. V letech 1772–1774 nechal vystavět zámek Rosegg, který se stal jeho hlavním sídlem. Brzy se vrátil do dvorských služeb a v letech 1774–1775 doprovázel arcivévodu Maxmiliána, nejmladšího syna Marie Terezie, na kavalírské cestě po Evropě. Po návratu do Vídně se stal císařským nejvyšším komořím a tento úřad zastával až do smrti (1775–1796). Z titulu této funkce byl zároveň členem Tajné konference a státním ministrem. Zároveň byl ředitelem dvorního divadla. Osobně měl zájem o hudbu a sám dobře zvládal hru na flétnu a housle. Již v roce 1770 uvedl k toskánskému velkovévodskému dvoru ve Florencii nadějného W. A. Mozarta. Později v roce 1782 si u Mozarta objednal operu Káhirská husa (L'oca del Cairo), která však nebyla dokončena.[7]

Spolu s knížetem Karlem Janem z Ditrichštejna a generálem Lacym patřil k úzkému okruhu přátel Josefa II. a měl podíl na josefínských reformách.[8] Po smrti Josefa II. a nástupu Leopolda II. na císařský trůn byl v roce 1790 povýšen do knížecího stavu. Protože byl svobodný a bezdětný, platnost knížecího titulu byla rozšířena i na bratrance Vincence (1722–1794), zemského hejtmana v Kraňsku, a jeho potomstvo.[1] Ve funkcích císařského nejvyššího komořího a státního ministra setrval kníže Orsini-Rosenberg i po smrti Leopolda II. v prvních letech vlády Františka II.

Majetek Orsini-Rosenbergů se nacházel převážně v Korutansku, František Xaver vlastnil fideikomis Haimburg, dále panství Federaun se zříceninou hradu a Thalenstein s barokním zámkem. V Korutansku rodině náležela také dědičná hodnost zemského hofmistra. V korutanském hlavním městě Klagenfurtu vlastnil rod dva paláce (dnes stará a nová radnice). Po předcích byl také držitelem inkolátu v Čechách a na Moravě, i když zde již žádné statky nevlastnil.

Kníže František Xaver z Orsini-Rosenbergu zemřel ve Vídni 13. listopadu 1796 ve věku 73 let, pohřben byl ve farním kostele sv. Michaela v Roseggu.[9] Dědicem majetku a titulů se stal syn jeho bratrance Vincence, František Serafín z Orsini-Rosenbergu (1761–1832), který se proslavil jako vojevůdce napoleonských válek.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Ottův slovník naučný, díl 24.; Praha, 1904 (reprint 2000); s. 972 (heslo Rosenberg) ISBN 80-7203-289-5
  2. ↑ Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg dostupné online
  3. ↑ Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 424 ISBN 978-80-87890-31-8
  4. ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 113–114 ISBN 978-80-7422-574-1
  5. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 275
  6. ↑ Přehled představitelů státní správy v Toskánsku na webu worldstatesmen dostupné online
  7. ↑ František Xaver Orsini-Rosenberg na webu musiklexikon dostupné online
  8. ↑ CERMAN, Ivo, KONEČNÝ, Michal: Tváře osvícenství; Národní památkový ústav Kroměříž, 2021; s. 155 ISBN 978-80-907400-8-2
  9. ↑ Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Orsini-Rosenberg, s. 1138–1139 dostupné online
  10. ↑ Životopis Františka Serafína Orsini-Rosenberga na webu napoleon-series dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, Vídeň, 2015; 195 s. ISBN 978–3‑7065–5467‑1 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Xaver_z_Orsini-Rosenbergu&oldid=23945230“