František Pavíček

František Pavíček
František Pavíček
Rodné jméno	František Xaver Pavíček
Narození	28. listopadu 1776; Kováry; Habsburská monarchie
Úmrtí	20. května 1861 (ve věku 84 let); Praha; Rakouské císařství
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Královské české stavovské technické učiliště v Praze
Povolání	architekt a stavitel
Choť	Anna
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

František Xaver Pavíček, také uváděn jako Pawitschek, (28. listopadu 1776 Kováry^[1] – 20. května 1861 Praha) byl český stavitel a architekt.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kovárech u Kladna, nynější součásti obce Zákolany. Nastoupil na Královské české stavovské technické učiliště v Praze, následné studium Akademie výtvarných umění nedokončil a zaměřil se pouze na architekturu a stavební činnost.

Stavitel a architekt[editovat | editovat zdroj]

Pavíček byl najímán pro realizaci staveb několika šlechtickými rody a významnými osobami, například Kolowraty, hrabětem Františkem z Hartigu, Lobkovici či generálem Františkem Kollerem. Pracoval také v církevních službách na projektech řady kostelů a dalších staveb, mimo jiné pro pražského arcibiskupa Viléma Florentina, knížete Salm-Salm. V roce 1818 získal Pavíček ocenění za zabezpečení sálu knihovny Klementina.

Rodina a úmrtí[editovat | editovat zdroj]

František Xaver Pavíček získal v Praze roku 1830 městské právo, s manželkou Annou obýval na Novém Městě vlastní dům čp. 114/II ve Spálené ulici 59 a m̟ěli tři dcery. Nejstarší brzy zemřela, nejmladší Terezie se provdala za právníka a politika rytíře Jana Neubauera.^[2] Zemřel 20. května 1861 Praze v 84 letech a byl pochován na Olšanských hřbitovech.