František Hodáč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. JUDr. František Hodáč
František Hodáč.jpg
Poslanec Národního shromáždění
Ve funkci:
1929 – 1935
Stranická příslušnost
ČlenstvíČsND
NSj

Narození21. srpna 1883
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. března 1943 (ve věku 59 let)
Zlín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
NárodnostČeši
ChoťAdéla Hodáčová
DětiNataša Gollová dcera
Marcella Sedláčková dcera
Ivan Hodáč syn
PříbuzníJaroslav Goll tchán
Alma materUniverzita Karlova
Profesenovinář
CommonsFrantišek Hodáč
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Hodáč, František Xaver Ferdinand Hodáč, (21. srpna 1883 Brno[1][2]10. března 1943[3] Zlín) byl český politik a poslanec, publicista, otec automobilového závodníka Ivana Hodáče a hereček Nataši Gollové a Marcelly Sedláčkové (její matkou byla herečka Andula Sedláčková).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Rodina a mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny známého brněnského zemského advokáta a národovce JUDr. Františka Hodáče a Gabriely (rozené Kalinové)[1]. Narodil se v domě č. 28 na ulici Rudolfská (nyní Česká). Patřil k účastníkům prvního československého odboje. Za první světové války byl tajemníkem brněnské odbočky Maffie a stoupencem T. G. Masaryka.

Během studií na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity byl posluchačem profesora historika Jaroslava Golla. Dne 10. 7. 1909 se oženil v Praze na Smíchově s jeho dcerou Adélou. [1]

Aktivity v sdružení průmyslníků[editovat | editovat zdroj]

V roce 1911 se stal tajemníkem Jednoty průmyslníků pro Moravu a Slezsko a blíže spolupracoval s řadou moravských a českých podnikatelů a průmyslníků – kupř. s Tomášem Baťou.

Po válce se v letech 19181933 zastával funkci generálního tajemníka a později místopředsedy Ústředního svazu československých průmyslníků. Byl také členem bankovní rady a stoupencem ekonomické politiky Aloise Rašína. Jeho oponentem byl Karel Engliš.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Po parlamentních volbách v roce 1929 se stal za Československou národní demokracii poslancem Národního shromáždění.[4]

Tvořil opozici hradní politiky, převážně zahraniční ztělesněné v Edvardu Benešovi, kritizoval jeho zahraničně politickou orientaci. V době krize za vzor považoval fašistický režim Benita Mussoliniho v Itálii. František Hodáč je spolutvůrcem sjednocení pravicových a nacionalistických sil do bloku Národní sjednocení, které vytvořil spolu s J. Stříbrným, profesorem F. Marešem a Karlem Kramářem. Podílel se také na tzv. anketě (ve skutečnosti otevřeném dopise) Národu národní kulturu v Národních listech z konce roku 1936, v kterém s ostatními představiteli Národního sjednocení nařkli československou uměleckou avantgardu z "kulturního bolševismu" a "protistátních a protinárodních tendencí".[5] Anketu otevřeně kritizoval spisovatel Karel Čapek[6], malíř a karikaturista Antonín Pelc, malíř Emil Filla a další.

Aktivity za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

V letech 19401942 byl vedoucím národohospodářského oddělení Studijního ústavu ve Zlíně.[7] Od roku 1942 byl krátce (do své smrti) členem dozorčí rady zlínské společnosti Baťa.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Matriční záznam o narození a křtu
  2. Parlamentní zastoupení Čsl. národní demokracie v III. voleném Národním shromáždění, Národní listy, 10. 11. 1929, s. 1.
  3. Noviny Zlín, 12. března 1943, s. 1
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. Národu národní kulturu. Národní listy. 1936, 25. 9., roč. LXXVI,, čís. č. 353,, s. s.1.. 
  6. ČAPEK, Karel. Umění a politika. Přítomnost. 1937, 6. 1., roč. XIV, čís. č. 1, s. s. 7. 
  7. GLOGAR, Alois. Studijní ústav ve Zlíně. Multifunkční vzdělávací a kulturní instituce. Prostor Zlín. 1995, roč. 3, čís. 7-8, s. 9. ISSN 1212-1398. 
  8. LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894-1945). Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 298 s. S. 74. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]