Evropský komisař pro životní prostředí, oceány a rybolov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Komisař pro životní prostředí, oceány a rybolov je člen Evropské komise. Současným komisařem je Virginijus Sinkevičius, který původně působil pouze jako komisař EU pro životní prostředí.

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Příklad energetického štítku Evropské unie

Evropská unie učinila řadu environmentálních kroků, částečně v souvislosti se změnou klimatu. Nejvýznamnějším je podepsání Kjótského protokolu v roce 1998, v roce 2005 zřídila systém obchodování s emisemi a v současné době souhlasí s jednostranným snížením emisí do roku 2030 nejméně o 55 % ve srovnání s údaji z 90. let 20. století.

Mezi další politiky patří Natura 2000, rozsáhlá a úspěšná síť lokalit na ochranu přírody, směrnice o registraci, hodnocení a autorizaci chemikálií (REACH) vyžadující testování bezpečnosti široce používaných chemikálií a rámcová směrnice o vodách zajišťující, aby kvalita vody dosahovala vyšších standardů.

Rybolov[editovat | editovat zdroj]

Portfolio zahrnuje i společnou rybolovnou politiku, která je do značné míry v kompetenci Evropské unie, nikoli jejích členů. Unie má 66 000 km pobřeží[1] a největší výlučnou ekonomickou zónu na světě o rozloze 25 milionů km2.[2] Účastní se také zasedání Rady pro zemědělství a rybolov (Agrifish) při složení Rady Evropské unie.

Bývalí komisaři[editovat | editovat zdroj]

Karmenu Vella[editovat | editovat zdroj]

V letech 2014–2019 byl komisařem Karmenu Vella z Malty. Ve svém slyšení před Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výborem pro rybolov[3] a ve svém úvodním prohlášení k Evropskému parlamentu Vella uvedl jako své priority Zelený růst, ochranu přírodního kapitálu, a ochranu občanů Unie před tlaky a zdravotními riziky souvisejícími s životním prostředím.

Stavros Dimas[editovat | editovat zdroj]

Během svého slyšení v Evropském parlamentu Stavros Dimas oznámil čtyři hlavní priority svého funkčního období: globální oteplování, biodiverzitu, veřejné zdraví a udržitelnost; zdůraznil význam Kjótského protokolu, projektu Natura 2000, směrnice REACH a potřeby lépe prosazovat stávající právní předpisy EU v oblasti životního prostředí.

Na jednáních OSN o klimatických změnách v Buenos Aires v prosinci 2004 se pokusil vyjednat povinné snížení emisí, které by následovalo po vypršení platnosti Kjótského protokolu v roce 2012. To se setkalo s odporem USA, jehož zástupci o tom odmítli diskutovat.

Dimas dohlížel na zavedení systému EU pro obchodování s emisemi, který vstoupil v platnost 1. ledna 2005, přestože plány na snížení emisí v Polsku, Itálii, České republice a Řecku nebyly schváleny včas. Usiloval také o to, aby se do režimu obchodování s emisemi zahrnuly také letecké společnosti.

Carlo Ripa di Meana[editovat | editovat zdroj]

Carlo Ripa di Meana byl jmenován komisařem pro životní prostředí v roce 1990, což kolidovalo se zvýšeným zájmem veřejnosti o životní prostředí. Jeho jmenování se uskutečnilo ve stejnou dobu jako jmenování nového generálního ředitelství Brinkhorsta. Podle Schön-Quinlivana tehdejší předseda komise Jacques Delors nedocenil jeho politický styl a jejich vztahy byl napjaté. Ripa di Meana byl nakonec nahrazen Karlem Van Miertem.

Joe Borg[editovat | editovat zdroj]

Komisař Borg byl Evropským parlamentem schválen v roce 2004 a působil až do roku 2010. Jeho dvě hlavní priority byly „uvedení Evropské unie na cestu k evropské námořní politice“ a „zajištění ekologické, hospodářské a sociální udržitelnosti evropského odvětví rybolovu a akvakultury“.[4] Dne 10. října 2007 Evropská komise představila svou vizi integrované námořní politiky s podrobným akčním plánem. Komise se v květnu 2007 ocitla pod palbou za to, že nepotrestala francouzské rybáře za nadměrný lov ohroženého tuňáka obecného, i když podpořila sankce irských rybářů za nadměrný lov makrel.[5]

Seznam komisařů[editovat | editovat zdroj]

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

# Jméno Země Období Komise
1 Carlo Ripa di Meana ItálieItálie Itálie 1990–1992 Delorsova komise
2 Karel Van Miert BelgieBelgie Belgie 1992–1993 Delorsova komise
3 Ioannis Paleokrassas ŘeckoŘecko Řecko 1993–1995 Delorsova komise
4 Ritt Bjerregaardová DánskoDánsko Dánsko 1995–1999 Santerova komise
5 Margot Wallströmová ŠvédskoŠvédsko Švédsko 1999–2004 Prodiho komise
6 Stavros Dimas ŘeckoŘecko Řecko 2004–2010 Barrosova komise I
7 Janez Potočnik SlovinskoSlovinsko Slovinsko 2010–2014 Barrosova komise II

Zemědělství, rozvoj venkova a rybolov[editovat | editovat zdroj]

# Jméno Země Období Komise
1 Franz Fischler RakouskoRakousko Rakousko 1999–2004 Prodiho komise
2 Sandra Kalniete LotyšskoLotyšsko Lotyšsko 2004 Prodiho komise

Námořní záležitosti a rybolov[editovat | editovat zdroj]

(nebo Rybolov a námořní záležitosti)

# Jméno Země Období Komise
3 Joe Borg MaltaMalta Malta 2004–2010 Barrosova komise I
4 Maria Damanakiová ŘeckoŘecko Řecko 2010–2014 Barrosova komise II

Životní prostředí, námořní záležitosti a rybolov[editovat | editovat zdroj]

# Jméno Země Období Komise
5 Karmenu Vella MaltaMalta Malta 2014–2019 Junckerova komise
6 Virginijus Sinkevičius LitvaLitva Litva od roku 2019 Komise von der Leyenové

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku European Commissioner for the Environment na anglické Wikipedii.

  1. European Union. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky) 
  2. EUROPA - Glossary - Outermost regions. europa.eu [online]. 2010-09-09 [cit. 2024-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. Top témata. Volby 2014 | Evropský parlament [online]. [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  4. Commissioner Joe Borg - Priorities. ec.europa.eu [online]. [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  5. Fishermen citicise EU over-fishing decison. www.rte.ie. 2007-05-02. Dostupné online [cit. 2024-02-10]. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]